„Dvořákova Serenáda d moll je celkově laděná do pohodové atmosféry, kterou dokázalo smyčcové noneto navodit dokonale.“

„Bylo vidět i slyšet, že hudebníci si svůj výstup užívají. Stejně tak musel být potěšený snad každý, kdo internetový koncert sledoval.“

„Smyčce Moravským dvojzpěvům slušely, i když znalým posluchačům se při jejich poslechu jistě vkrádaly na mysl také jejich texty.“

Dvě jedinečná provedení skladeb Antonína Dvořáka si pro své posluchače připravil pardubický smyčcový soubor Barocco sempre giovane v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pardubické hudební jaro. K posluchačům se vystoupení dostalo formou vysílání záznamu z hudebního sálu tamní radnice. Pohodová nálada skladeb, které byly na programu, i kvalitní úpravy a jejich výborná interpretace zajisté zlepšily den nejednomu posluchači – ať už stálému, nebo náhodnému internetovému kolemjdoucímu.

Festival Pardubické hudební jaro se zařadil mezi ty hudební festivaly, které nezrušily svůj program a alespoň část z něj je realizována formou volně dostupných online přenosů. Jedním z takových byl i koncert souboru Barocco sempre giovane, který vystoupil s poněkud netradičním programem – korektněji tedy spíše s ryze tradičním programem, avšak v novém provedení. Slovy populárních interpretů by se dalo říci, že smyčcový soubor si pro své posluchače připravil „cover verze“ dvou skladeb Antonína Dvořáka. Slovy klasiků to pak byly dvě zdařilé, hudebně barvité a živé úpravy jeho Serenády pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas d moll, Op. 44 a výběru písní z Moravských dvojzpěvů, Op. 32 a 38.

Autorem první z nich je izraelský fagotista Mordechai Rechtman. Jde o významného představitele izraelské národní hudební scény, především pak tamní filharmonie, jejímž prvním fagotistou setrval po celých pětačtyřicet let. Stal se rovněž zakladatelem několika dechových hudebních těles, pro něž aranžoval velké množství skladeb (více než dvě stě). Na autorovi je zajímavá řada věcí. Třeba jeho úspěchy v šachu. Nicméně nelze opominout ani fakt, že jako dechař aranžoval též pro smyčce.

Tuto skutečnost připomenul právě soubor Barocco sempre giovane. Ten vznikl v roce 2004 a původně se orientoval na interpretaci vrcholně barokního repertoáru. Avšak jeho interpreti, kteří patří v našich končinách ke špičce ve svém oboru, stejně dobře nastudují také díla dalších stylových období. Dvořákova Serenáda d moll je celkově laděná do pohodové atmosféry, kterou dokázalo smyčcové noneto navodit dokonale. Skladba je rozdělena do čtyř charakterově přeci jen trochu odlišných vět. Vstupuje se do ní dynamickým pochodem proloženým umírněnějšími díly. Následuje poklidný menuet proložený tentokrát pro změnu svižným triem.

Lyrická třetí věta je postavena z velké části na kantiléně dvojích houslí (v originálním znění hoboje a klarinetu), kterou rozezpívali houslisté Jan Talich a Iva Svobodová Kramperová. Občasné melodické příspěvky přísluší také viole a violoncellům, která však byla zvukově bohužel trochu upozaděna. Typicky dvořákovská závěrečná svižná věta s krátkou reminiscencí úvodního pochodu vyzněla vesele a hravě. Především bylo vidět i slyšet, že hudebníci si svůj výstup užívají. Stejně tak musel být potěšený snad každý, kdo internetový koncert sledoval. Přenos bohužel neproběhl naživo, avšak péče věnovaná přípravě repertoáru se záměrem potěšit sebe i své posluchače byla i tak z uměleckých výkonů patrná.

Druhým dílem provedeným v průběhu koncertu byl výběr z Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Autorem nově vzniklé a prvně provedené aranže je Jiří Kabát, uznávaný violista, bývalý člen renomovaného a cenami ověnčeného Pavel Haas Quartet, aktivní hudebník a ředitel ZUŠ Pardubice-Polabiny. Sólové hlasy ve své úpravě rozdělil mezi housle a violu, doprovod příslušel komornímu smyčcovému orchestru. Smyčce písním slušely, i když znalým posluchačům se při jejich poslechu jistě vkrádaly na mysl také jejich texty.

Autor úpravy dokázal využít a zhodnotit potenciál nástrojů jak v oblasti techniky hry, tak v oblasti jejich výrazu a zpěvnosti. K dobrému vyznění přispěla také sólová interpretace Jana Talicha a samotného autora Jiřího Kabáta (vedle prvního smyčcového provedení dvojzpěvů se tak posluchačům dostalo také prvního mužského provedení). Výběr zahrnující například písně Veleť vtáčku, Zajatá či Dyby byla kosa vkusně doplnil předcházející serenádu a učinil z přibližně pětačtyřicetiminutového koncertu příjemný a náladu zlepšující posluchačský zážitek.

Příjemným oživením koncertu bylo průvodní slovo Jiřího Vejvody. Nutné je zmínit také poměrně dobře odvedenou práci na pořízení a zpracování záznamu. O kamery a střih se jen s drobnými klopýtnutími postaraly Czellor Films a Vladkroupa Film, výborný poslechový zážitek pak připravil mistr zvuku s příznačným jménem pro tento večer Aleš Dvořák. Koncert je stále dostupný ke zhlédnutí na YouTube, dobrovolné vstupenky lze zakoupit na webových stránkách festivalu. V přípravě jsou další tři internetové festivalové koncerty, máme se tedy ještě jistě na co těšit.

Foto: Lada Kolesárová, Miloš Kolesár