KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Doležalovo kvarteto a jeho festival Qu@rtet+ english

„Zejména v pomalé větě se Jan Bartoš detailně dotýká poezie Mozartovy hudby.“

„Nevelký prostor, chovající se však akusticky jako mnohem větší, ve sledovaném programu nejvíc sluší Ravelovu Smyčcovému kvartetu.“

„Založit v době koronaviru nový, takto nekomerční festival…!“

Streamovaných koncertů je v posledních měsících řada, dlouhá řada, virtuální prostor je zaplněn, poptávka nevyzpytatelná a těžko měřitelná. Přijít s dalším takovým koncertem chce odvahu a ještě víc velké nadšení. Doležalovo kvarteto mělo a má obojí a z čerstvého záznamu, který prezentovalo v pátek večer, je to znát. Ryze umělecký, zcela nepodbízivý program obsáhl tři díla z jeho diskografie, dokládající že soubor má co nabídnout.

Středobodem hodinového programu, který je možné na Youtube kanálu souboru nadále najít a poslouchat, je nesporně Mozartův Klavírní koncert č. 12 A dur, K 414, ve kterém se, stejně jako na CD z roku 2017, kvarteto v komorní verzi bez orchestru přidalo k Janu Bartošovi. Zejména v pomalé větě se pianista i ve sledovaném streamu velmi detailně dotýká poezie Mozartovy hudby, do které – a vždy nás to znovu překvapí – proniká na některých místech tak kouzelně „romantismus“. Ne ten subjektivní z devatenáctého století, ale uměřeně poetický, patřící právě u Mozarta k vídeňskému klasicismu stejně krásně jako pravidelnost, věcnost, ráznost i tanečnost. Škoda, že si kamera a obrazová režie nedokázala najít pomyslnou cestu ke klavíristovi tak, aby mu bylo vidět na ruce.

Ve finále díla, stejně jako už v první větě, převládá pak hravost. Je v takto obnaženém zvuku pouhých pěti nástrojů ještě zřetelnější a hlavně přirozenější než v orchestrální podobě skladby. Jan Bartoš přesto i v převažujícím výraze mozartovské bezstarostnosti na maximu míst nachází současně prostor, jak zvážnět, pozastavit se, vyjádřit přemýšlivost, rozvahu a kontrolované okouzlení. Přitom se nebojí ani robustnosti. Ta ostatně přichází v akustice prostoru někdejšího malostranského kostelíku sv. Vavřince, kde se koncert Doležalova kvarteta odehrává, tak trochu sama. Je tam velký, až příliš velký dozvuk.

Nevelký prostor, chovající se však akusticky jako mnohem větší, ve sledovaném programu nejvíc sluší Ravelovu Smyčcovému kvartetu F dur. Přidává mu pěkně na závažnosti, na barevnosti, na kouzle okamžiku, na impresivní atmosféře přesahující svět komorní hudby. Je znát, že jde o usazenou interpretaci zažitého díla s promyšleným zacházením s tempy, proporcemi, souzvuky a zastaveními. Pomalá věta je impresionisticky skvostná, finále až symfonicky strhující. I Ravela má Doležalovo kvarteto natočeného na CD.

První skladbou večera je ve streamu Myslivečkův Smyčcový kvartet G dur, op. posth., dílo až haydnovského výrazu a formální krásy. Ukazuje k nejnovějšímu CD souboru, na kterém se podílela také hobojistka Michaela Hrabánková. Myslivečkovy kvartety a hobojové kvintety se mimochodem v jejich podání dostaly na první příčku v žebříčku nejprodávanějších nahrávek klasické hudby loňského listopadu. I na pódiu se nyní kvartetu podařilo zahrát Myslivečka živě, sehraně, stylově, zajímavě. Dlouhý dozvuk v tomto případě nicméně trochu ruší.

Další tři koncerty svého nového pražského festivalu komorní hudby nazvaného Qu@rtet+ plánuje Doležalovo kvarteto s publikem, a to 21. dubna v Gröbeho vile, 30. září v obřadní síni Libeňského zámku a 19. listopadu v Sále Martinů na Hudební a taneční fakultě AMU. Kéž by to tak už šlo…! I tady je znát odvaha a nadšení. Založit v době koronaviru nový, takto nekomerční festival…!

Doležalovo kvarteto si napřesrok připomene 50. výročí. Soubor, založený v roce 1972 violistou Karlem Doležalem, absolvoval na dva tisíce koncertů. Působil do roku 2003, pak jeho zakladatel předal štafetu a jméno mladým. Dnes hraje čtveřice ve složení Václav Dvořák, Jan Zrostlík, Martin AdamovičVojtěch Urban.

Foto: archiv Doležalova kvarteta

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky