„Rocková opera Rent získala Pulitzerovu cenu.“

„Jonathan Larson si námět vzal z Pucciniho opery La Bohème.“

„Ten, koho milujeme, neumírá.“

Muzikálový soubor Městského divadla Brno uvedl 3. a 4. listopadu v novém překladu rockovou operu RENT Jonathana Larsona. Je to jeden z nejvíce oceněných titulů. Získal čtyři ceny Tony, šest Drama Desk Award a dvě Theatre World Award a autorovi přinesl i Pulitzerovu cenu. Na Broadwayi se hrál nepřetržitě dvanáct let a dočkal se i filmového zpracování. Do ČR dorazil v roce 2013, hrál se ovšem v anglické verzi a měl pouze 11 repríz v Divadle Na prádle. V tom samém divadle byla o rok později i premiéra české verze.

Pokaždé, když se nějaký dramatický žánr stane populární, vzniká nadprodukce. Vedle několika kvalitních děl je spousta těch vyloženě komerčních, které brzy zapadnou a za pár let si na ně nikdo ani nevzpomene. To se stalo operetě na přelomu XIX. a XX. století a toho jsme svědky i u muzikálu v současnosti. Děje se tak ve všech zemích, i u nás. Zvlášť od 90. let minulého století, kdy k nám vtrhla muzikálová produkce ze zahraničí a muzikály začal psát kdejaký český hitmaker, jsme svědky komerčních produkcí, které staví na několika jménech populárních zpěváků, blyštivé výpravě a barnumské propagaci, ale jejichž kvalita je více než diskutabilní. Je ku cti především stálých divadel, že se snaží produkovat díla, která mají nějakou dějovou linku, jsou hudebně kvalitní a nestojí na popové hvězdě, ale na solidním pěveckém výkonu členů stálého souboru.

Mimořádnou pozici mezi těmito divadly má Městské divadlo Brno, které se uvádění kvalitních muzikálů věnuje léta a se svými produkcemi dokonce vyráží i na zájezdy do zahraničí. Vytvořilo si k tomu mimořádně kvalitní soubor, který je při produkcích v zahraničí doplňován lidmi z celé Evropy. Hereckou zásobárnu má v bývalé Katedře syntetických divadelních žánrů, dnes muzikálové herectví, na JAMU, jediné umělecké škole u nás, kde se muzikálové herectví dá studovat. Teoretické zázemí pro muzikál v Brně vytvořil prof. Ivo Osolsobě, divadelní teoretik a sémiotik světového významu, ale i dramaturg a překladatel muzikálových textů. Především díky jemu se v Brně muzikály hrály i v době, která nebyla politicky příznivě naladěna šíření muzikálu, jenž byl často chápán jako šíření západní buržoazní kultury: Byly to nejen špičkové západní tituly, jako je My Fair Lady, West Side Story, Šumař na střeše, Muž z La Manchy, Řek Zorba, ale také díky němu vznikaly i původní tituly české. Na scéně dnešního Městského divadla Brno se hrály hudební komedie od jeho vzniku v roce 1945, později k nim přibyly i muzikály. Divadlo má tedy na co navazovat. Dramaturgie ovšem nepřebírá pouze tituly slavných muzikálů, ale iniciuje i tvorbu přímo pro divadlo. Řadu muzikálů pro MDB napsali skladatelé jako Miloš Štědroň, Petr Ulrych nebo Zdeněk Merta, mezi dramatiky lze zařadit třeba Milana Uhdeho nebo současného ředitele Stanislava Mošu.

Stanislav Moša upravil i režíroval muzikál – rockovou operu Rent v novém překladu Zuzany Čtveráčkové. Příběh se odehrává v 90. letech XX. století v East Village, čtvrti newyorského Manhattanu. Jonathan Larson si námět vzal z Pucciniho opery La Bohème a dlouhých 10 let psal scénář i hudbu. Uvedení svého díla se nedočkal, krátce před premiérou v New Yorku zemřel. Děj se odehrává koncem minulého století v době vrcholící epidemie AIDS ve společnosti bohémů, nedoceněných umělců, prostitutek a striptýzových tanečnic, homosexuálů a travestitů, bezdomovců, dealerů drog i narkomanů. Ti všichni hledají smysl života, chtějí tak strašně žít, milovat, vzepřít se osudu. I když je mezi nimi přítomná smrt, věří, že je to láska, která jim pomůže vše překonat.

Jednoduchou brutalistní scénu, znázorňující jakýsi prostor opuštěné továrny, navrhl Christoph Weyers. Muzikál se hraje na činoherní scéně, kde chybí orchestřiště, takže bylo nutné vyřešit umístění orchestru. Scénograf ho posadil do klece až těsně u tahů. V hledišti pak byly umístěny dva monitory, na kterých herci viděli dirigenta. Kostýmy navrhla Andrea Kučerová, která se inspirovala módou 90. let minulého století. Škoda jen, že si trochu víc nepohrála s kostýmy bezdomovců. Hudební nastudování je dílem Karla Škarky, choreografie Michala Matěje. Tento tým úspěšně uvedl Rent už minulý rok v Lublani. Slovinské divadlo přijelo představení ukázat v květnu 2018 na brněnskou přehlídku Divadelní svět. A za půl roku na to už mohlo brněnské obecenstvo porovnat lublaňskou inscenaci s inscenací brněnskou.

V představení exceluje mladá část muzikálového souboru, doplněná několika staršími kolegy. Stanislav Moša se nebál svěřit hlavní roli Mimi Marquez, tanečnice závislé na heroinu a nemocné AIDS, čerstvé absolventce JAMU Alžbete Trembecké. Odvděčila se za to výborným výkonem, jak pěveckým, tak hereckým. A režisér ji skutečně nešetřil. Zpívala při sjezdu po tyči nebo na stole s hluboce zakloněnou hlavou i v převisu na zábradlí. Jejím partnerem byl Kristian Pekar v roli Rogera Davise, hudebníka, nemocného AIDS, stále o sobě pochybujícího i stále hledajícího tu jednu, jen tu jednu píseň, kterou si budou zpívat všichni. Pěvecky svou roli zvládl dobře, herecky by měl ještě trochu svou postavu propracovat. Spiritus agens je Mark Cohen, filmař tvořící dokument o jejich životě, Davisův přítel a spolunájemník, který děj často komentuje a posouvá. Hraje ho bez alternace Daniel Rymeš. Na začátku Rymeš trochu přehrává, čím víc ale se děj posouvá, tím víc je opravdový. Homosexuálního učitele informatiky Toma Collinse hraje Igor Ondříček, velmi přesvědčivě. Aleš Slanina exceluje v roli jeho přítele – travestity Angela. Ani Slanina není alternován a je to dobře. Jeho výkon je fantastický, taneční exposé je nezapomenutelné. Stejně taková je i Hana Holišová v roli bisexuální pouliční umělkyně. Tam, kde se Larson inspiruje gospelem, který zpívá celá company, je Holišové svěřena sólová role a za provedení by se nemusela stydět snad ani před Mahalií Jackson. Holišové je všude plno, skvěle hraje i zpívá, dokáže výborně nuancovat vztek i touhu. Sekunduje jí Barbora Goldmannová v roli její lesbické přítelkyně Maureen Johnson, i když její výkon je dost nevýrazný.

Rent je muzikál s hlubokým filosofickým podtextem, mimořádně dobrou hudbou, strhujícím příběhem. Je to hra o svobodě, toleranci, štěstí i smutku, prohrách i výhrách. Angel i Mimi sice umírají, ale co neumírá, je láska. Ten, koho milujeme, neumírá.

Foto: MdB