pondělí, 05 listopad 2018 18:47

Musica florea a její tvůrčí dílna

Autor:

 

„Fridrichova hudba je poučena dobovou profesionální produkcí, je to však hudba téměř anonymní.“

„Klášter Želiv na Pelhřimovsku patříval k významným venkovským duchovním centrům.“

„Barokní orchestr Musica florea a sbor Collegium Floreum se vyrovnaly s partiturou poctivě.“

 

IMG-3087

 

Hrstka posluchačů, ale zajímavý program. Pražská premiéra pašijové skladby Jana Anselma Fridricha se uskutečnila v neděli v Sále Martinů čtyři roky poté, co Musica florea nově objevené barokní dílo uvedla v želivském klášteře, a víc jak půl roku poté, co byl koncert v metropoli ohlášen, ale pro nemoc odložen. 

Musica in iuctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem, tak zní celý název hodinové kompozice, kterou napsal řeholní varhaník ze Žďáru nad Sázavou a kterou provedli na Velký pátek 1764 spřátelení premonstráti v Želivi. Musica florea je prvním souborem, který ji nyní nastudoval. V nevelkém obsazení několika smyčců, continua a trojice žesťových nástrojů, s komorním sborem a čtyřmi sólisty se koncertní podoba představená Markem Štrynclem zcela určitě blížila tehdejším reálným podmínkám v Želivi. Nejde o hudbu, která by zněla a měla dnes znít ve vznosném zvukovém lesku. Nejde ovšem ani o hudbu, která by dokázala výrazněji vystihnout text. Zbožné rozjímání o Kristově hořkém utrpení je neseno univerzální hudební řečí na pomezí barokní a rokokové poetiky, vesměs obvyklými melodickými a harmonickými obraty, jen občas okořeněnými nějakou lehkou zvláštností, něčím – obrazně řečeno - mezi klopýtnutím a poskočením, kterou lze ovšem připsat na vrub spíše regionálním poměrům než tvůrčí jedinečnosti. Snad jen způsob užití trombonů na některých místech by mohl evokovat žal. Fridrichova hudba je poučena dobovou profesionální produkcí, je to však – alespoň na základě našich momentálních znalostí - hudba téměř anonymní: o autorovi se mnoho neví, nejsou známy ani letopočty ohraničující jeho život.

Klášter Želiv na Pelhřimovsku patříval k významným venkovským duchovním centrům. Dochovala se tamní sbírka hudebnin, opisů i nových děl, která je díky kontaktům a výměně mezi jednotlivými kláštery řádu, ležícími na českém i na rakouském území, poměrně bohatá. Najdou se tam nejen původní díla renomovaných autorů, ale například i operní árie podložené liturgickým textem… Fridrichovo pašijové oratorium není skladbou s liturgickým textem – libreto je zřejmě dílem některého řeholníka. Čerpá materiál pro recitativy a árie ze Starého zákona, hovoří tedy o Kristu zejména opisně, prostřednictvím proroctví.

 

IMG-3091

 

Barokní orchestr Musica florea a sbor Collegium Floreum se vyrovnaly s partiturou pěkně, poctivě, dalo by se však určitě od dirigentského pultu přidat i víc podnětů směrem k nadhledu, ke směřování k větším celkům, k větší naléhavosti a větší porci emocí. Podnětů směřujících k instrumentalistům i k pěvcům. Ze sólistů se dařilo zněle zpívajícímu basistovi Jiřímu Miroslavu Procházkovi i jemně s hlasem pracujícímu tenoristovi Václavu Čížkovi; kontratenorista Jan Mikušek občas sklouzl k méně pěknému témbru a sopranistka Eva Benett zaujala barvou hlasu především v nejvyšších polohách. Koncert zprostředkoval zajímavý pohled do jiného než obvyklého repertoáru.  Sled uzavřených čísel nicméně nepůsobil vzrušujícím dojmem.

Před Fridrichovou skladbou zazněla Stabat mater g moll od Františka Ignáce Antonína Tůmy. Jen čtvrthodinová, nijak vyhraněná skladba, střídající sólisty v různě seskupených ansámblech, stručná, pěkná, také nijak zvlášť velikonoční.

Koncert byl pohledem do tvůrčí dílny Štrynclova souboru. Sám umělecký vedoucí z pódia přiznal, že po koncertě, snímaném pro live záznam, bude pro získání plně hodnotného materiálu následovat v sále ještě hodně práce na dotáčkách a opravách. Ano, byly potřeba.

 

IMG-3121

 

Foto: Musica florea

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.