KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Existuje nekonečně možností hudby, ale jen jedna Patricie Kopatchinskaja english

„Kopatchinskaja se kdesi vyjádřila v tom smyslu, že kultura dokonalosti ničí náš vztah k hudbě. To může být základ veškerého jejího přemýšlení o hudbě.“

„V Bamberku dal Hrůša sólistce široký prostor pro její vlastní emancipaci (a ona to potřebuje!).“

„Orchestr hraje pod Hrůšovým vedením skvěle.“

Jakub Hrůša uvítal v Bamberku houslistku Patricii Kopatchinskaju. Tato mimořádná umělkyně provedla s Bamberskými symfoniky Bartókův Koncert pro housle a orchestr č. 2, dále zazněl výběr Uherských tanců Johannesa Brahmse a Dvořákova Šestá symfonie. Koncert je nadále k dispozici zdarma online.

Švýcarsko-rakouská houslistka moldavského původu překvapuje jako nikdo jiný. V krátkosti by se dalo poznamenat, že způsobem, jakým se snaží chápat hudbu a přenášet ji posluchačům, je opravdovou umělkyní dneška. Setkávání s touto mladou a pokrokovou ženou, která se v roce 1977 narodila v Kišiněvě a poté se s rodinou odstěhovala do Rakouska, jsou veskrze fascinující, nestandardní, intenzivní, občas náročná a jiná. Způsob, jakým s Berlínskými filharmoniky a Simonem Rattlem v roce 2017 uvedla Ligetiho Houslový koncert, hraničí s duševními i technickými možnostmi umělce vůbec hudbu předávat. Stejně tak zkušenost ze Salcburského festivalu v roce 2018, kde společně s MusicAeterna a Teodorem Currentzisem přednesla Houslový koncert Albana Berga tak intimním způsobem, že dala v tu vzácnou chvíli možnost nahlédnout do umělcovy komplikované duše. Se zmíněným Teodorem Currentzisem vydala v roce 2016 také nahrávku Čajkovského Houslového koncertu (u Sony Classical). Způsobila tím senzaci i odmítání a připomněla, že nic není samozřejmé. Ani výsledný zvuk něčeho tak klasického, jako je Čajkovského koncert, a to i v případě, že umělec hraje poctivě pouze to, co je v notovém zápisu, a nic navíc.

Kopatchinskaja se kdesi vyjádřila v tom smyslu, že kultura dokonalosti ničí náš vztah k hudbě. To může být základ veškerého jejího přemýšlení o hudbě. A takoví umělci opravdu nepřicházejí každý den. Je originální co do techniky i pojetí interpretované hudby. Ráda objevuje a hledá nové možnosti. Odpoutává se přitom od dosavadních hudebních představ a ukazuje nám, jak i hudba, kterou častokrát dobře známe, může být odlišná, zkrátka nová a jaksi znovu originální. Její hra je svižná a bezprostřední. Zprostředkovává širokou škálu pocitů. Je to interpretka, která intenzivně vnímá svět a občas hraje bosa. A svůj zájem o hudbu neredukuje pouze na moderní díla. Zároveň pravidelně spolupracuje se soubory hrajícími takzvanou starou hudbu interpretačně poučeným způsobem, jako jsou například Il Giardino Armonico nebo Akademie für Alte Musik Berlin. Ona sama o sobě říká: „I am a dissonance.“

Na koncertě v Bamberku, v sále bez diváků, zazněl pod vedením Jakuba Hrůši výběr Uherských tanců (první, třetí a desátý) od Johannesa Brahmse, Koncert pro housle a orchestr č. 2 Bély BartókaDvořákova Symfonie č. 6 D dur. Kopatchinskaja se tomuto Bartókovu dílu věnuje už na albu z roku 2012, pod vedením Pétera Eötvöse (vydal label Naïve). Míra emocionality, se kterou tato umělkyně pracuje, je obrovská. V Bamberku dal Hrůša sólistce široký prostor pro její vlastní emancipaci (a ona to potřebuje!). Koncert tak vyznívá nesmírně uvolněně. Nechybí specifická barevnost a šťavnatost Bartókovy hudby, ačkoliv v případě této houslistky je jí spíše poskrovnu. O četné dynamické změny není nouze, stejně jako o řezavost, které je ve finální větě možná až příliš. Překvapila lyrika druhé věty.

Kopatchinskaja mě znovu úspěšně vtahuje do děje. V kontextu měnícího se světa spojuje staré s novým. Ovšem není to z její strany nahodilost a obyčejné střílení do vzduchu. Hudba musí být současná, musí mluvit současností, jinak ustrne kdesi v minulosti a stane se pouhým artefaktem. To si myslí Patricia Kopatchinskaja.

Orchestr hraje pod Hrůšovým vedením skvěle. První Brahmsův tanec se lepil jako těsto, ten desátý vyzněl zase hravě a zeširoka. Dvořáka v závěru koncertu provedl Hrůša a symfonici (a symfoničky) vzorově. První věta v hutném a kulatém zvuku. Adagio zase s trochou volnosti a melancholie. Scherzo zaujalo pro svoji dravost v krajních částech a závěr skladby Hrůša pěkně vystupňoval. Na celou skladbu by mohli mít v Bamberku copyright.

————

Skvělý koncert můžete po zaregistrování zdarma zhlédnout na webu Medici.

Foto: Eric Melzer, Bamberští symfonikové / KlasikaPlus

Jan Průša

Jan Průša

Hudební publicista

Jan Průša (*1990) pravidelně přispívá svými recenzemi a dalšími texty o klasické hudbě a opeře. Mimo KlasikuPlus spolupracuje také s Českou televizí nebo Deníkem N. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy v Praze a religionistiku v Brně. Na festivalu Smetanova Litomyšl a v týmu České filharmonie se zabývá fundraisingem. V roli hudebního publicisty se zaměřuje na období pozdního romantismu, expresionismu nebo autory Nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4’33.



Příspěvky od Jan Průša



Více z této rubriky