„Zatímco v první větě vynikla nádherná měkká barva violoncella dokreslená skvostnými trylkovými pasážemi klavíristy, v následující větě se projevila druhá tvář tohoto nádherného nástroje.“

„Jako přídavek zvolilo duo Dvanáct variací na téma Ein Mädchen oder Weibchen z Mozartovy opery Kouzelná flétna.“

„Kromě nádherného zvuku klavíru a violoncella nesmíme zapomenout na nádherné detailní záběry kamer, které zprostředkovaly pohyby i mimiku obou interpretů. “

V neděli 27. prosince 2020 se v rámci 22. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby uskutečnil komorní koncert, věnovaný 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena. Klavírista Bertrand Giroud a violoncellista Bledar Zajmi si pro svůj projekt zvolili nádherné prostředí Zrcadlové kaple Klementina. Jelikož koncerty v rámci festivalu byly vládním nařízením od 12. října 2020 pro veřejnost zrušeny, vybrané pořady mohli posluchači sledovat na Facebooku a YouTube festivalu České doteky hudby.

Hned v úvodu večera mne velmi potěšilo zveřejnění písemných dokumentů s podpisem pana prezidenta Miloše Zemana, předsedy Vlády České republiky Andreje Babiše a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka, kteří už v červnu 2020 udělili záštitu 22. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby.

V rámci večera věnovaného Beethovenovi nejprve klavírista Bertrand Giroud a violoncellista Bledar Zajmi přednesli Sonátu g moll, č. 2, op. 5 pocházející z pěti violoncellových sonát, které tvoří nejkrásnější dar hudebního klasicismu. Až do té doby violoncello pouze zvýrazňovalo svou barvou basovou linku continua. Beethoven byl první, kdo pro tento nástroj napsal sonáty s plně vypracovaným klavírním partem, a vytvořil tak skladby moderního typu, v nichž bylo violoncello konečně osvobozeno ze svého generálbasového zajetí a stalo se zcela samostatným koncertním nástrojem.

Zatímco v první větě Adagio sostenuto e espressivo vynikla nádherná měkká barva violoncella, dokreslená skvostnými trylkovými pasážemi klavíristy, v následující větě Allegro molto più presto se projevila druhá tvář tohoto nádherného nástroje, který společně s klavírem vytvářel barevně ostré, avšak nádherné dynamické odstíny. Toto vše gradovalo ve větě třetí nazvané Rondo. Allegro.

Když dozněly poslední tóny tohoto díla, Bertrand Giroud a Bledar Zajmi se uklonili a na pódiu zůstal pouze klavírista. V jeho podání zazněla Sonáta č. 14 cis moll „Quasi au fantasia“, op. 27, č. 2, obecně známá jako Měsíční sonáta či Sonáta měsíčního svitu, kterou skladatel dokončil v roce 1801 a o rok později vydal s věnováním své klavírní studentce, hraběnce Giuliettě Guicciardi.

V první větě Adagio sostenuto si mohli pozorní posluchači všimnout rychlých stupnicovitých pasáží a chromatických postupů, střídajících modifikované hlavní téma. Poněkud náročnější větu vystřídalo Allegretto, ve kterém hlavní téma působilo jasně a lehce. Celou sonátu uzavřela třetí věta Presto agitato. Jako přídavek zvolilo duo Dvanáct variací na téma „Ein Mädchen oder Weibchen“ z Mozartovy opery Kouzelná flétna pro klavír a violoncello op. 66.

Mnozí posluchači by si mohli říct, že jde pouze o jakýsi záznam koncertu. Ovšem kromě nádherného zvuku klavíru a violoncella nesmíme zapomenout na nádherné detailní záběry kamer, které zprostředkovaly pohyby i mimiku obou interpretů. Celý pořad byl prodchnut i záběry nabízejícími pohled do interiéru Zrcadlové kaple Klementina. Ačkoliv přenosy ze záznamu nemohou nahradit atmosféru v sále, která vytváří jakýsi náboj mezi interprety a posluchači, dochází zde k jinému estetickému zážitku, snoubícímu jak sluchový, tak zrakový dojem, umocněný moderní technikou.

Foto: České doteky hudby / KlasikaPlus