„Sivan Silver a její profesní i životní partner Gil Garburg se zhostili role interpretů povedené aranže Brahmsova kvartetu na výbornou.“

„I když široká veřejnost lépe reaguje na Beethovena, je škoda klavírní duo na plakátě odstavit na druhou kolej.“

„Beethovenova sedmá symfonie je laděná kromě druhé věty spíše slavnostně – a tak také vyzněla. Komu se tento večer velmi dařilo, byli hornisté.“

Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze se konaly ve středu a ve čtvrtek koncerty s totožným programem. Prahu poprvé v kariéře navštívilo klavírní duo Silver–Garburg. Přivezlo s sebou aranž Brahmsova prvního klavírního kvartetu, na programu byla také sedmá symfonie Ludwiga van Beethovena. Na Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK dohlížel a hudbou ho provázel jeho šéfdirigent Tomáš Brauner. Ohlédnutí se týká prvního, tedy středečního večera.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nabízí sezónu plnou zajímavých koncertů i zajímavých sólistů. Jedněmi ze zástupců výjimečných sólistů vystupujících letos s pražským orchestrem jsou bezesporu klavíristé Sivan Silver a Gil Garburg. Ti společně se smyčcovou sekcí orchestru nastudovali Klavírní koncert pro čtyřruční klavír a smyčcový orchestr g moll, který vychází z Klavírního kvartetu č. 1, Op. 25, jehož autorem je Johannes Brahms. Původní komorní verzi přetavil a pro dané obsazení zvětšil rakouský skladatel Richard Dünser. Nutno podotknout, že aranž byla psána přímo na tělo vystupujícímu klavírnímu duu.

Nejedná se o první adaptaci této skladby. Její orchestraci provedl už Arnold Schönberg, vypustil však samotný nosný nástroj této skladby, tedy klavír. Dünser naopak klavír povýšil na nástroj sólový a jeho zvuk, rozsah a technické možnosti znásobil obsazením dvou hráčů. Sivan Silver a její profesní i životní partner Gil Garburg se zhostili role interpretů této povedené aranže na výbornou. Jak by ne, jde o duo, které už úspěšně vystupovalo ve více než sedmdesáti zemích světa, mimo jiné například v Carnegie Hall či v Berlínské filharmonii. Pražský špendlík v mapě však mladému páru přibyl až spolu s tímto vystoupením.

Pražské publikum si tak poprvé mohlo vychutnat toto klavírní duo i skladbu, kterou společně se smyčci FOK pod taktovkou Tomáše Braunera nastudovalo. Aranž Brahmsovu kvartetu slušela – svůj podíl na tom má bezesporu i výborná interpretace. Co se týče klavíristů, disponují skvělou technickou výbavou, jsou dobře sehraní a dokáží dostat svou hru do nespočetného množství dynamických poloh s vyjádřením různých nálad. V tom všem je podpořil smyčcový orchestr, jehož zvuk byl plný, avšak kulatý, se sólovým nástrojem příjemně vyvážený. Jednotlivé věty byly dobře vystavěné. Nejvýrazněji vynikl dynamický oblouk třetí věty a následná živelná čtvrtá věta – velmi folklorně laděná.

Je zarážející, že ačkoliv program koncertu ve své první půli zahrnoval právě výjimečnou návštěvu s výjimečným programem (a to se dramaturgii povedlo), propagace koncertu nesla slogan Beethoven – Symfonie č. 7. Je téměř jisté, že široká veřejnost na takový titulek lépe reaguje, a pokud lidé přišli především na Beethovena, mohlo být pro ně klavírní vystoupení příjemným bonusem. Je však škoda klavírní duo na plakátě odstavit na druhou kolej. Tedy téměř. Propagační fotografie vyobrazovala právě klavíristy, což ve spojení s nadpisem avizujícím Beethovenovu symfonii může působit zvláštně.

Beethoven se svou Sedmou symfonií A dur měl své místo na programu ve druhé půli večera. Pod taktovkou svého šéfdirigenta předvedl orchestr hezký výkon. Symfonie je laděná kromě druhé věty spíše slavnostně – a tak také vyzněla. Příjemný byl opět kulatý zvuk orchestru, intonační čistota a široký dynamický rozsah, který v orchestru dokázal dirigent nalézt. Pravdou je, že tu a tam se přihodily maličkosti takové, že houslista nastoupil dřív nebo se dechy nesešly na akordu (škoda toho na začátku druhé věty). Celkový dojem z hezky provedené a publikem velmi oblíbené symfonie to však nijak nezkazilo. Komu se tento večer velmi dařilo, byli hornisté. Beethoven v této symfonii vyhnal lesní rohy velmi vysoko, což však zkušené symfoniky vůbec netrápilo.

Slavnostně tak skončil první ze dvou programově stejných večerů symfonického orchestru FOK. Méně slavnostní (anebo slavná) se však jeví budoucnost. V současné chvíli je už jisté, že od příštího týdne budou muset hudebníci opět zůstat doma. Stejně tak i publikum. Ačkoliv pro druhou skupinu jmenovaných se jedná o volnočasovou či vzdělávací aktivitu, první jmenovaní jsou hudbou zaměstnaní na plné úvazky. Jejich práce není jen poslání a nadšení předávat radost druhým, ale také je pro ně zdrojem příjmů. Je na čase, aby si toto uvědomili lidé rozhodující o životech druhých, byť je to v zájmu obecném, jde-li o zdraví. Doufejme, že se muzikantům dostane pomoci a odškodnění za omezení, která přicházejí.

Inu – někdo si koupí boty, jiný zase hudební zážitek. Nesmíme však dopustit, aby si hudebníci nemohli dopřát ani ty boty. Bude-li přibývat případů, kdy se muzikanti rekvalifikují na truhláře, ztratíme poklad nevyčíslitelné hodnoty. Symfonický večer s pražským FOK a vynikajícími zahraničními sólisty budiž tomu příkladem.

Foto: Petr Dyrc