pondělí, 05 říjen 2020 18:01

Janáček a jeho doba komorně

Autor:

„Klavírní kvarteto Josefa Suka působí nádherně sehraně, hraje vášnivě a přesně.“

„Silnou stránkou souboru je společně cítěný tah na potřebných místech, otevřenost netlumeným emocím a společně cítěné gesto.“

„Hra dosáhla vrcholu v opusu 1 Josefa Suka. Studentská práce je zručně koncipovaná a působivě zvládnutá.“

 

31olb504150418216863o

 

Vnímat festival Janáček Brno, i když ho pořádá tamní Národní divadlo, pouze jako festival operní, není správné. Koncertní nabídka je neméně hodnotná. Tedy byla by úplně, kdyby do její další části, stejně jako do té operní, ode dneška nezasáhla vládní opatření proti viru. Nedělní odpolední koncert v Mozartově sále Reduty byl poslední normální. A Klavírní kvarteto Josefa Suka na něm hrálo na vlně, slyšitelně převyšující obyčejné standardy.

 

51olb518450418212798o

 

Soubor, jehož členy jsou Radim Kresta, Eva Krestová, Lukáš Polák a Pavel Zemen, vystupuje pod jménem houslisty Josefa Suka od roku 2014. Působí nádherně sehraně, hraje vášnivě a přesně. Přivezli do Brna zajímavý program. Torzo Mahlerova studentského Klavírního kvartetu a jednovětý kvartet, který v návaznosti na tuto hudbu napsal Alfred Schnittke, dále Klavírní trio Leoše Janáčka, které z jeho 1. smyčcového kvartetu zpětně zrekonstruoval Miloš Štedroň, a mimořádně působivou juvenilii skladatele Josefa Suka. Tedy hudbu, která všechna nějak patří do kontextu Janáčkovy doby.

 

43olb510950419075892o

 

Mahlerův Kvartet pro housle, violu, violoncello a klavír je zřejmě dílem konzervatoristy. Dochovala se jen první věta, objevená až před šedesáti lety. Soubor jí věnoval se suverénním nadhledem pozornost jako kterékoli zralé kompozici. Krásně modeloval dynamické proměny, zvýrazňoval témata a zřetelně umístěné vrcholy, vyhmátl gradace i tempové a výrazové zvraty a všechny další charakteristické momenty. Už v této první položce programu upozornil, že jeho silnou stránkou je společně cítěný tah na potřebných místech, otevřenost netlumeným emocím a společně cítěné gesto.

Schnittkeho desetiminutová reminiscence navázala více méně bez přerušení. Má pevné motivy, ale méně určité plochy a velmi rychle se stáčí v hustší sazbě od Mahlerova pozdního romantismu k mnohem expresivnějšímu výrazu. Po vygradování k významné zámlce pak doznívá už tiše a nakonec se vytratí. Soubor i tady prokázal naprosté ovládnutí materiálu a formy, záměru a smyslu kompozice; byly zřetelnými i při jediném poslechu.

 

44olb511850418214308o

 

Janáčkovo Klavírní trio, autorem zřejmě zničené, ale o něco později využité ve Smyčcovém kvartetu "Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty", láká. Pokusit se – při důvěrné znalosti jeho hudebního myšlení a vyjadřování – o rekonstrukci ztracené podoby, je legitimní; o to víc úkol láká, když Janáčkův odkaz v žádném oboru, snad kromě opery, není pro milovníky jeho hudby dostatečně početný. Miloš Štědroň rozdělil čtyři smyčcové party mezi housle, violoncello a klavír tak, že místy musí ze známé skladby pocitově „něco chybět“; místy to zaznívá v překvapivém zvuku, místy náhradním způsobem a místy způsobem velmi uspokojivým. Slyšet tóny, melodie, plochy, souzvuky a struktury v podobném, ale přece jen v něčem i odlišném hávu je pozitivně podnětné. Klavír na jedné straně umí přebírat různé výplně i tematizované plochy, figurace i sčasovky, na druhé straně má své typické idiomy, které nemohou kopírovat linky ze smyčcového kvartetu úplně přesně. Lyricko-dramatické napětí, ostré kontrasty a celková originalita však skladbě zůstaly v plnosti. Nové aranžmá suverénně využívá výhody jiného obsazení. Je novou kvalitou a přináší posluchačské uspokojení.

 

32olb504650419078252o

 

Hra Klavírního kvarteta Josefa Suka dosáhla během odpoledního koncertu vrcholu v Kvartetu a moll, op. 1 od Josefa Suka. Studentská práce z doby jeho studia u Antonína Dvořáka je zručně koncipovaná a působivě zvládnutá. Třívětý rozvrh je výrazně a jednoznačně vyprofilovaný. Každý další poslech téhle skladby utvrzuje v tom, co se ukázalo i ve Smyčcové serenádě a zanedlouho potom ještě víc a úplně ve velkých symfonických partiturách: Suk měl mimořádný tvůrčí talent. Kvartet začíná pevnými unisony, výraznými motivy, velkolepě a dravě. Není to však jediná poloha této skladby. Kvarteto umí v kterémkoli okamžiku zjemnit, zmírnit… a pak se zase vrátit k robustnějšímu výrazu… a využívalo to s mistrovským zvládnutím důvodů: stanovování proporcí, ozřejmování logiky hudebního vývoje, vyvolávání potřebného dojmu… V druhé větě se až vášnivě rozezpívá violoncello, ale hudba dospěje ke krásně nízké dynamice. Ve třetí větě dostává průchod velikost, ani trochu bezstarostná – a v ní všechno to, co je na komorní hudbě nejkrásnější: jednotné směřování, vzájemné výměny, ušlechtilá kultivovanost, střídmost… Klavírní kvarteto Josefa Suka toho přineslo na pódium vrchovatě.

 

36olb506350418908731o

      

Dva dvořákovské přídavky, pomalý a rychlý, šikovně vybrané z větších hudebních ploch, završily mimořádně hodnotný program, který ani trochu nebyl běžným příspěvkem do počtu. Byl to koncert plný elánu, jistoty a bezchybného směřování vpřed, koncert, který až zaskočil svou uměleckou mohutností.

 

39olb5085-pano50419076672o

 

Foto: Marek Olbrzymek

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.