úterý, 29 září 2020 11:10

Concentus Moraviae ve střetu duchovní a světské hudby Bachovy

Autorka:

„Sólisté Pavla Radostová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka společně s orchestrem pod taktovkou dirigenta Romana Válka a sborem dali Bachově hudbě jedinečnou živou podobu.“

„Sopránového partu protkaného řadou virtuózních koloratur se v druhé kantátě ujala Romana Kružíková.“

„Nejednalo pouze o koncert ve znamení Bachova baroka či rozdílu daných děl, ale především ve znamení velké radosti.“

 

0

 

Můj domov. Přesně s tímto výmluvným podtitulem a především v duchu dané myšlenky se nese letošní mimořádný, jubilejní 25. ročník festivalu Concentus Moraviae. Ten i navzdory nelehké situaci posledních měsíců přináší radost svým posluchačům prostřednictvím řady vskutku unikátních koncertů situovaných do neméně unikátních míst. Výjimkou rozhodně nebyl ani sobotní koncert v prostorách knihovny zámku v Náměšti nad Oslavou, mimo jiné tentokrát pořádaný ve spolupráci s taktéž jubilejním, avšak netradičně označeným 29,5. zámeckým koncertem. V podání Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir tam zazněly dvě kantáty mistra barokní hudby Johanna Sebastiana Bacha.

Klíčem k soudržnosti zvoleného repertoáru s dramaturgickým záměrem není pouze interpretující ansámbl, ale bezesporu také místo konání. Právě náměšťský zámek byl díky hraběti von Haugwitz v poměrně úzkém spojení s vídeňskou hudební scénou a osvíceneckou érou návratu ke „staré hudbě“. Bachovy slavné kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme, BWV 140 (Vzhůru, hlas nás volá) a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten!, BWV 214 (Ať znějí bubny! Zvučte, trubky!) se tedy konceptu festivalu ani v nejmenším nevymykají. Mimo jiné i samotná volba kantát nabízí zajímavou perspektivu. Do přímého srovnání staví hudbu v charakteru rozlišnou, a přeci v mnohém podobnou. Vznáší otázku rozdílů světa duchovní a světské tvorby, které mnohdy zřetelněji leží spíš v oblasti slov než hudby samotné.

 

6

 

Večer otevřelo biblické podobenství v kantátě Wachet auf, ruft uns die Stimme, které pojednává o deseti svatebních družičkách čekajících na ženicha, o jejich moudrosti či rozmaru, o příchodu Božího království... Daný obsah je zřetelně znázorněn v pěveckých sólových partech. Tenor s jasnou barvou a stylovou výstižností v pojetí Jakuba Kubína provázel dílem z pozice vypravěče. Něžný, citlivý, čistý, avšak zcela zřetelný sopránový hlas Pavly Radostové vystupoval coby duše. V neposlední řadě basový part Jiřího Miroslava Procházky s citlivým výrazem a výbornou prací s dynamikou ztvárnil postavu Ježíše. Společně s orchestrem složeným z dobových nástrojů pod taktovkou dirigenta Romana Válka a sborem v čele s jeho sbormistryní Terezou Válkovou dali Bachově hudbě, plné uchvacujících ploch, proměn a kompoziční invence, jedinečnou živou podobu. Po celou dobu se tedy pod přesným vedením nesla ona písňová melodie v úžasném hudebním dialogu plném ohromných, zvukově plných okamžiků (například úvodní chorus) stejně tak jako intimnějších a komornějších chvil. Rovněž je třeba vyzdvihnout výkon houslistky a koncertní mistryně Elen Machové.

 

5

 

Druhá kantáta, tentokrát světská, Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! se poté nesla v duchu ještě větší slavnostnosti a až taneční radosti. Tato malá koncertní opera (dramma per musica) totiž byla darem drážďanskému dvoru k příležitosti narozenin Marie Josefy Habsburské. Tematicky vychází z božstva řecké mytologie a jeho symboliky. Sopránového partu protkaného řadou virtuózních koloratur se tentokrát ujala Romana Kružíková. Lucie Netušilová Karafiátová propůjčila svůj hlas altovým pasážím plným upřímnosti a vážnosti v úchvatném dialogu s hobojistkou Petrou Ambrosi. V rámci pevného basso continua nahradilo roli varhanního pozitivu cembalo. Do zvuku orchestru přibyly tři trubky, tympány přidávající skladbě na pompéznosti a dvě flétny, které se svými sóly a duety jemně proplétaly dílem. Jednalo se rozhodně o provedení bezesporu velmi zdařilé, plné krásy a energie.

V závěru nutno říct, že se nejednalo pouze o koncert ve znamení Bachova baroka či rozdílu daných děl, ale především ve znamení velké radosti. Radostné hudby. Radosti z hudby. Radosti z možnosti sdílet ji a prožít.

 

1

 

4

 

111

 

7

 

Foto: Jiří Polehla 

Pavlína Šťastná

Je studentkou muzikologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Má zájmem o široké hudební spektrum napříč dějinami, je fascinována různými sférami umění a zajímá ji cesta hudební publicistky.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.