„Klobouk dolů před výkonem orchestru i dirigenta Alexandra Liebreicha. Společně se snažili věrohodně vyjádřit Hosokawovy pocity.“

„Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 v podání Albana Gerhardta doslova překypoval emocemi.“

„Díky Bohu, že navzdory této divné době kultura žije dál.“

Zahajovací koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu se i přes veškerá zpřísňující se opatření kvůli koronavirové nákaze nesl v duchu oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena. Večer měla původně zaznít Symfonie č. 9 d moll „S Ódou na radost“, op. 125. Vedení se ale rozhodlo, že koncert bude pouze instrumentální, a proto Meditaci, kterou složil umělec asijského původu Toshio Hosokawa, nově doplnilo o Beethovenovu Symfonii č. 1 C dur, op. 21 a Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 v podání Albana Gerhardta.

Slavnostní večer začíná, účinkující i posluchači už sedí na svých místech a bouřlivým potleskem vítají generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala. Ten se rozhodl přijít mezi nás a svými optimistickými slovy zahájit 94. sezónu Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

„A teď už ani muk“, v sále se rozhostilo hluboké ticho. Všichni jsou totiž zvědaví, jak Toshio Hosokawa ve své Meditaci vyjádřil nelehkou událost, která se stala v březnu 2011. Tehdy vlně tsunami, vyvolané podmořskými otřesy u oblasti Tóhoku ostrova Honšú, padlo za oběť více než deset tisíc lidských životů. První varování, druhé a třetí, země se začíná třást, mořské vlny jsou čím dál větší. Přichází déšť a ohromný vítr. Začíná boj o holý lidský život. Lidé utíkají, všude panuje strach a beznaděj. Hurá už je klid, déšť ustal, moře i země se uklidnily. A lidé se ptají – „Co bude dál..?“

Je ticho, obecenstvo ani nedutá, až po několika vteřinách přichází ohromný potlesk. Klobouk dolů před výkonem orchestru i šéfdirigenta Alexandra Liebreicha. Společně se snažili věrohodně vyjádřit skladatelovy pocity. Ten využil všech technických i zvukových možností hudebních nástrojů, čímž vytvořil náročné, ale velmi zajímavé dílo, které je plné velkých dynamických zvratů a glissand.

Po náročné, místy až depresivní, skladbě pokračoval koncert Beethovenovou Symfonií č. 1 C dur, op. 21 – haydnovsky čistá a jasná hudba, ve které nechybí ani trochu té mozartovské taškařice. Přidá-li se k tomu ještě empatické pojetí SOČRu i Alexandra Liebreicha, dojde k ideálnímu spojení.

Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 v podání Albana Gerhardta doslova překypoval emocemi. Opomineme-li technické schopnosti, které neměly chybu, violoncellista dokázal v několika vteřinách vyjádřit rozporuplné pocity, z tohoto díla přímo tryskající. – Chvílemi měl člověk dojem, jako by se s violoncellem mazlil, hned vzápětí se snad s ním naopak pral..? Zatímco prsty levé ruky po strunách netrpělivě běhaly, smyčec se jich jen lehce dotýkal, k tomu Liebreich tanečními kreacemi mocně podporoval orchestr.

Dozněly poslední tóny skladby a sálem se rozlehl bouřivý potlesk. Nadšené obecenstvo dokonce i povstalo. Není divu. Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým šéfdirigentem Alexandrem Liebreichem a violoncellistou Albanem Gerhardtem si tuto poctu opravdu zasloužili. Co říci na závěr? Díky Bohu, že navzdory této divné době kultura žije dál.

Foto: archiv SOČR