„Někdejší mladíčky z plátna pak na pódiu vystřídali zkušení mladí muži, kteří s pověstnou vervou a sehraností i energií lidí, co si ještě nelezou na nervy, ukázali, co dovedou dnes.“

„Co bylo předtím jen mírným rozehříváním, stalo se v Eine kleine Lachmusik Wolfganga Schrödera zhruba třináctiminutovým ohňostrojem doprovázeným výbuchy smíchu publika.“

„Bomba hudebních žertů vybuchla na závěr – muzikanti sáhli k dílu žáka nejslavnějšího českého dramatika, badatele a vynálezce Járy Cimrmana Ladislava Antonína Buše.“

Své pětadvacáté narozeniny oslavilo v pátek 25. září koncertem v pražské Městské knihovně Zemlinského kvarteto. A velkolepě. Předvedlo jak své interpretační umění, ověnčené mnoha cenami, tak jedinečný smysl pro humor, inspirovaný Járou Cimrmanem, ovšem přetavený do hudební podoby, místy proložené komentáři, které by český génius stoprocentně ocenil.

Mluvčí kvarteta violista Petr Holman stručně nastínil historii souboru, která se datuje od působení v Pražském studentském orchestru, kde čtyři mladí muzikanti na popud Mirko Škampy založili smyčcové kvarteto. Postupem doby se jeho členové měnili, až se ustálili ve složení František Souček (první housle), David Kalista (druhé housle), Petr Holman (viola) a Vladimír Fortin (violoncello). Davida Kalistu v roce 1999 nahradil Petr Střížek. O kvalitách primária, který do souboru přišel jako čtrnáctiletý, svědčí slova jednoho ze zakladatelů kvarteta Petra Holmana: „Už když k nám přišel, hrál tak, že jsme mysleli, že nás všechny vyhodí.“ Muzikanti si zvolili hravé jméno Penguin Quartet a začali sbírat první úspěchy v soutěžích a pozornost svých starších kolegů. Jen někteří pořadatelé v zahraničí si lámali hlavu – hrají ti mladíci klasickou hudbu, nebo jde o studentskou recesi? Poté začali dumat zase zmínění mladíci. Jaké seriózní jméno pro kvarteto zvolit? Volba padla na rakouského skladatele Alexandra Zemlinského, který po šestnáctiletém působení v Praze jako ředitel Nového německého divadla zanechal ve zdejším hudebním životě významnou stopu.

Hned při prvním čísle programu dostali posluchači možnost srovnat hru souboru Penguin Quartet a Zemlinského kvarteta. Na plátně se objevil filmový záznam z roku 1995 s Kvartetní větou c moll Franze Schuberta. Někdejší mladíčky z plátna pak na pódiu vystřídali zkušení mladí muži, kteří s pověstnou vervou a sehraností i energií lidí, co si ještě nelezou na nervy, ukázali, co dovedou dnes. V druhém roce své existence, tedy v roce 1996, hrálo kvarteto Smyčcový kvartet D dur, op. 18 č. 3 Ludwiga van Beethovena. Podobně jako u Schuberta šla legrace stranou, vynikly hráčské umění a nasazení všech členů. Radost bylo poslouchat srozumění obou houslistů.

Druhá polovina večera byla chytře vygradovaná – ve Smetanově Skočné, kterou prý po mnoha urgencích zaranžoval violista Petr Holman a jež je nejhranějším a nejúspěšnějším přídavkem kvarteta, si zatančili tři členové Pražského komorního baletu, s nímž pojí Zemlinského kvarteto letitá spolupráce. Vtipná, moderní, invenční choreografie se propojila s hrou kvarteta a rozehřála publikum k další položce programu. Tou byla Polka pro smyčcové kvarteto (z op. 36) Dmitrije Šostakoviče. I jí si soubor připomněl svůj první pražský koncert, dokonce přizval na místo druhého houslisty tehdejšího člena Davida Kalistu, aby si užil svůj okamžik slávy v sekundovém sólu ke konci skladby. Potlesk delší než okamžik si ovšem vysloužili všichni hráči za své pochopení Šostakovičova humoru a hravosti.

Nu a co bylo předtím jen mírným rozehříváním, stalo se v Eine kleine Lachmusik Wolfganga Schrödera zhruba třináctiminutovým ohňostrojem doprovázeným výbuchy smíchu publika. Známé Mozartovy melodie se lámaly v příhodných harmonických místech do ještě známějších témat vypůjčených ze symfonií, klavírních koncertů i lehčího populáru. Byl to jeden velký hudební žert a ty, jak známo, není snadné zahrát. Hráči se tím ovšem tak bavili, že se publikum už úplně uvolnilo a místy se chechtalo na plné kolo. Bylo čemu. Tak vtipná muzika se obvykle na komorních koncertech neslýchá.

Bomba hudebních žertů vybuchla na závěr – muzikanti sáhli k dílu žáka nejslavnějšího českého dramatika, badatele a vynálezce Járy Cimrmana – Ladislava Antonína Buše. Bušovy skladby zdroj své inspirace nezapřely. Kvartet Telekomunikační, Protestní polka Škoda lásky nebo hudební experiment v podobě zápisu šachové partie mezi Karpovem a Kasparovem (tah na G7 přinutil autora celou skladbu transponovat do nízké violoncellové polohy) zahráli muzikanti s takovým „nadhledem, umem, pochopením a grácií“, že jejich interpretace nenechala nikoho v sále chladným. Mistrovy skladby doprovázelo vtipné průvodní slovo občas parodující vzletný styl (nejen hudební publicistiky).

Dobrá zpráva na závěr: koncert byl streamován a jeho kvalitní záznam lze na věky věků zhlédnout na YouTube.

Foto: Fb Zemlinského kvarteta, KlasikaPlus