„Pavel Haas Quartet jednoznačně přesvědčil, že v komorní hudbě – alespoň v českých luzích a hájích – nemá relevantní analogii.“

„Kontrasty a souhra barevných tónů, v tom je tajemství absolutně výjimečné interpretace Pavel Haas Quartet.“

„Širokoúhlý přístup k hudebnímu dílu je natolik promyšlený, báječně sehraný, psychologicky sevřený a výrazově výstižný, že se zdráhám popisovat jednotlivé věty zvlášť.“

Svatováclavský hudební festival, probíhající po celém Moravskoslezském kraji, pokračoval v pátek 11. září koncertem souboru Pavel Haas Quartet. Prestižní těleso vystoupilo v kostele sv. Mikuláše s programem, v němž figurovaly smyčcové kvartety Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Ačkoli se jedná o díla už dávno klasická, interpretace Pavel Haas Quartet potvrdila, že se tento soubor dokáže vyhnout jakékoli rutině a překvapit.

Nejprve se rozezněl Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll, „Z mého života“. Emblematická kompozice, v níž se ohluchlý a separovaný skladatel rozhodl hudebně zachytit své životní osudy. Smetana dokonce vyjádřil písemně obsah jednotlivých vět: první vypráví zjednodušeně řečeno o jeho mládí, druhá je stylizací polky, třetí přináší intimní atmosféru a čtvrtá obrazně líčí jeho tehdejší psychickou a fyzickou kondici. Smetanova výsostná umělecká stylizace samozřejmě setřela jakýkoli náznak popisnosti. Hudba prvního kvartetu je naplněná dramatickými střety i subtilní poezií, mistrovská sazba předpokládá pouze špičkové hráče a soubory.

Pavel Haas Quartet jednoznačně přesvědčil, že v komorní hudbě – alespoň v českých luzích a hájích – nemá relevantní analogii. Jeho širokoúhlý přístup k hudebnímu dílu je natolik promyšlený, báječně sehraný, psychologicky sevřený a výrazově výstižný, že se zdráhám popisovat jednotlivé věty zvlášť. Ono je to vlastně tak trochu zbytečné. Aura, která od dramatického mollového souzvuku v první větě Allegro vivo appassionato obemkla posluchače a provedla je úžasným emocionálním světem Bedřicha Smetany, je totiž slovy nevystihnutelná. Snad si jen zkusme pojmenovat, v čem leží klíčové přednosti tohoto souboru. Nejdůležitější funkci má pochopitelně komunikace mezi hráči Pavel Haas Quartet. I ten, kdo zavítá na jejich koncert poprvé, rychle postřehne, že hudebním architektem a leaderem, kterému neunikne sebemenší detail, je violoncellista Peter Jarůšek.

Pouze dokonalým ztotožněním se s jeho interpretačním přístupem, jakož i komplexním přístupem k výrazové stránce hry, může vzniknout to, co posluchači po celou dobu koncertu mohli vnímat: jakoby nástroje Pavel Haas Quartet promlouvaly lidskou řečí. Tak bohaté bylo barevné spektrum jejich hry. A čím harmoničtější byla hudební barva, tím přesnější byla kresba instrumentálních linií. Kontrasty a souhra barevných tónů, v tom je tajemství absolutně výjimečné interpretace Pavel Haas Quartet! A pochopitelně naladění na stejnou frekvenci, bytostně vnímavé, bystré a empatické pochopení a přijetí svěřených rolí.

Příjemné, vlídné a milé charisma vyzařovalo ze slunečné osobnosti a překrásně měkké i náležitě brutální hry prvních houslí Veroniky Jarůškové. Stále přítomná a pozorná souhra Marka Zwiebela (druhé housle) reagovala na hru Jarůškové s přesností a neobyčejným citem. Ideální rozložení sil se nacházelo také v nižších nástrojích, ať už jde o expresivní a dramaticky výrazný projev již zmíněného Petra Jarůška či violistu Pavla Nikla, který do svého přednesu vnesl typicky sytý i drsný violový výraz.

Vyznění Smetanova kvarteta „Z mého života“ bylo zdrcující. Tím ovšem nechci říct, že bych si z koncertu odnesl nějakou psychikou újmu. Ale dopad na psychiku byl prostě tak nějak intenzivnější a naléhavější, než bývá zvykem. A podle reakcí posluchačů po doznění Smetanovy kompozice jsem v tomto pocitu nezůstal osamocen. Podobně signifikantní výsledek v podání Pavel Haas Quartet se dostavil i v druhé skladbě – Janáčkově Smyčcovém kvartetu č. 2 „Listy důvěrné“. Kdyby se mne někdo zeptal, které provedení považuji za zdařilejší, odpověděl bych, že obě si byla úžasným pochopením a zvnitřněním s interpretovaným dílem rovna. Jestliže ve Smetanovi mohli posluchači slyšet projevy osobní bolesti a štěstí, v Janáčkovi byly tyto emoce ještě zdůrazněny elektrizující erotikou a vášnivostí, která v hudebních dějinách nemá analogii. Vyrovnanost všech partů a pravidlo zlatého středu se opět ukázaly jako ideální.

Závěr koncertu neblaze poznamenala venkovní hudební produkce, která narušila poslední větu Janáčkova kvartetu. Avšak ani tato nepřízeň nezabránila nadšenému publiku, aby si vestoje vytleskalo přídavek v podobě pomalé věty Dvořákova Amerického kvartetu v F dur. Famózní úspěch Pavel Haas Quartet a vyprodaný kostel jsou svědectvím, že komorní hudba není takovou popelkou, jak se někdy říká. Vždy záleží na osobnostech, energii a vůli dělat věci, jak nejlépe to jde, a věřit ve své poslání.

Příjemnou zprávu jsem obdržel po doznění fenomenálního koncertu Pavel Haas Quartet. V publiku totiž chyběl ředitel Svatováclavského hudebního festivalu, pan Igor Františák, který si obvykle nenechá ujít žádný z koncertů. To bylo proto, že zrovna psal vlastní, šťastnou kapitolu svých osobních „listů důvěrných“. Právě se mu totiž narodila dcera. Gratulujeme a přejeme mnoho zdraví, štěstí a hladký průběh festivalu!

Foto: Ivan Korč