pátek, 11 září 2020 13:05

Zážitkový varhanní koncert Timura Chaliullina ze sv. Václava v Olomouci

Autor:

„Timur Chaliullin a jeho vystoupení dlouho setrvají ve vzpomínkách obecenstva, neboť jeho výkon byl posluchačský zážitek.“

„Jistá paralela s dramaturgií koncertů populárních kapel, které dostanou publikum ‚do varu‘ a následně mu hrají známé hity, aby si koncert pořádně užilo.“

„Fyzicky náročná skladba, kde se nohy Chaliullina míhaly ve stepařském tempu a přitom hlasy i harmonie zůstaly jasné a přesné.“

 

1

 

Ve čtvrtek 10. září se konal třetí koncert již 52. ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc. Program sliboval příjezd Timura Chaliullina, který patří mezi „nejlepší ruské varhaníky současnosti“. Název koncertu, Ruské inspirace, přibližoval autorův původ i dramaturgický záměr. Pořádat hudební festival v současnosti se blíží adrenalinovému sportu, dramaturg festivalu Karel Martínek se v úvodní řeči zmínil i o možných dopadech vládních nařízení. Není se čemu divit, na předchozí koncert nemohl přijet americký varhaník Nathan J. Laube a organizátoři byli nuceni zajistit náhradní program. Přes všechny možné problémy a hrozivé zprávy o smrtícím viru se kostel sv. Václava zaplnil téměř do posledního místa a koncert k radosti všech proběhl podle programu.

Timur Chaliullin a jeho vystoupení dlouho setrvají ve vzpomínkách obecenstva, neboť jeho výkon byl posluchačský zážitek. Programová brožura nepřecenila schopnosti mladého interpreta, skladatele a pedagoga, který v současné době působí jako sólista Bělgorodské státní filharmonie a pedagog na Státním institutu umění a kultury v Bělgorodě – učí zde hru na varhany a cembalo. Aktivní je také jako organizátor festivalu carillonistů, na který sám také hraje, s názvem Belgorod ringing.

Skladba otevírající večer patřila Louisi Viernovi, který by letos slavil 150 let od svého narození a jeho skladby se proplétají téměř každým koncertem letošního varhanního festivalu. Od jediného neruského skladatele večera zazněla skladba Katedrály z 24 fantazijních kusů op. 55. Oslavné dílo v pomalejším tempu, plné prodlev, krásných harmoniích a střídání rejstříků výborně fungovalo jako úvodní kus. Majestátní harmonie prozrazovaly skladatelův obdiv k těmto pozoruhodným stavbám a vůbec poprvé se skladba rozezněla uvnitř zdí katedrály sv. Václava v Olomouci.

 

3

 

Zbylý program byl čistě ruský. Po skladbách Aleksandra Grečaninova pokračovaly ukázky z tvorby jeho učitele Sergeje Tanějeva, tři autorské skladby Timura Chaliullina uzavíraly pomyslnou první část (koncert byl bez přestávky) a následovaly „hity“ ruské hudby od Dmitrije Šostakoviče, Petra Iljiče Čajkovského a závěr patřil Modestu Petroviči Musorgskému. Při pohledu na dramaturgii koncertu jsem se neubránil myšlence na jisté paralely s koncerty populárních kapel, které dostanou publikum „do varu“ a následně mu hrají známé hity, aby si koncert pořádně užilo. Podobný efekt měla dramaturgie i během čtvrtečního večera. Bylo to příjemně svěží a u valčíků se některým posluchačům jistě chtělo odhodit zábrany a tančit. Mohla za to jednak výborná atmosféra a především veliká muzikálnost a radost ze hry interpreta Timura Chaliullina. O pestrost koncertu se taktéž zasloužil výběr z rozličných druhů a forem, diváci pouze na jediný nástroj slyšeli s nadsázkou i bez ní: kusy pro varhany, berceuse, hymnus, chorál, kánon, toccatu, fantazii, variace, operu, balet a valčík.

Kdo by se snad zlobil za nevhodné přirovnání dramaturgie k rockovému koncertu, musím dodat, že promyšlenost první části byla dovedena do nejmenších detailů. Skladba Aleksandra Grečaninova Tři kusy pro varhany op. 159 střídala nálady melancholické i humorné. Výrazově bohatá skladba výborně seděla mezi kusem přecházejícím a následným. Tím byl Hymnus svobodného Ruska ve varhanní transkripci od Chaliullina. Už první tóny z Chorální variace A dur od Sergeje Tanějeva znatelně odlišily rukopisy obou skladatelů. Interpret zde předvedl svou brilantní techniku a koncert gradoval do autorských skladeb.

Jako první zazněla Toccata pro pedál sólo. Obecenstvo zde mohlo naplno ocenit výkon mladého varhaníka díky živému přenosu koncertu na plátnech v lodi katedrály. Fyzicky náročná skladba, kde se nohy Chaliullina míhaly ve stepařském tempu a přitom hlasy i harmonie zůstaly jasné a přesné. Po výkonu se očividně lehce unavený varhaník několikrát nadechl a ještě s větší vervou se dal do svého dalšího díla Fantazie „Řád a chaos“. Skladba se silně minimalistickým rázem prozradila na skladatele zálibu v poslechu filmové hudby, jejíž inspirace byla v kompozici cítit. Do řádu vpadal chaos a z chaosu vysvital řád. Repetitivní části nebyly omšelé, neboť kompozice výborně využívá bohatých melodických nápadů. Poslední skladba Variace na tatarskou lidovou píseň, exponovanou v pedálech a variovanou nesčetnými skladatelskými postupy, byla opět přehlídkou brilantní techniky, rytmické přesnosti a muzikálnosti Chaliullina, který byl hudbou natolik zahřátý, že následující skladby ruských klasiků mi vnukly onu myšlenku na rockový koncert.

 

2

 

Pochmurná skladba Dmitrije Šostakoviče Passacaglia z opery Lady Macbeth Mcenského újezdu op. 29 mi jediná do dramaturgie nezapadala. Možná lehce zpomalila technicky náročné variace, ovšem příliš mi s předcházejícími ani následujícími kusy neseděla. Následovaly ruské „hity“ klasické hudby: Šostakovičův Valčík pro orchestr č. 2, Čajkovského Květinový valčík z baletu Louskáček a Velká brána kyjevská z Kartinek Musorgského. Všechny skladby aranžoval pro varhany Chaliullin. Zcela evidentně má interpret a zde i aranžér dané skladby v oblibě, a ačkoliv se vždy najde kritik, kterému se aranžování a přepisy skladeb pro jiné nástroje nelíbí, pokud jsou zahrány s chutí a hudební pokorou k autorům, zachová se přibližná barevnost, není co vytýkat. A přesně takové byly aranže tohoto večera.

Bezprostředně po koncertě vystřelilo několik posluchačů do potlesku ve stoje a jako přídavek zazněl (možná to byla trochu škoda) Bachův „super hit“ Toccata a fuga d moll.

Varhany v tolika barvách a podobách! Čirá radost ze sdílení hudby to byla hlavní doména koncertu. Přejeme organizátorům i posluchačům, aby se i další koncerty uskutečnily podle plánu a nálada i kvalita zůstala na podobně vysoké úrovni!

 

7

 

Foto: Fb Moravské filharmonie Olomouc

František Hamajda

Muzikolog, sinolog.

Narodil se 22. 12. 1993 v Benešově u Prahy, v letech 2013 až 2017 vystudoval obor muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouc. Během té doby absolvoval v letech 2015 až 2016 roční pobyt ve Francii na Univerzitě Jean Monnet. Po krátkém navazujícím studiu hudební vědy na UK v Praze se rozhodl změnit obor a momentálně dokončuje na olomoucké univerzitě obor Čínské filologie. Z bohatého hudebního repertoáru má nejraději hudbu první poloviny 20. století a hudbu soudobou, ovšem hluboký vztah k hudbě má napříč staletími, světadíly i žánry.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.