„Smyčcové kvarteto českých filharmoniků připravilo hodinový koncert doslova nabitý hudebními lahůdkami. “

„Mnohé úpravy pro smyčcové kvarteto svou barevností vyzněly lépe než v původní variantě pro klavír. “

„Hudba má mnoho stylů a rytmů, s tím vším se soubor dokázal výborně vyrovnat.“

Příjemným zpestřením posledního nedělního srpnového odpoledne se stal koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, kde vystoupilo Smyčcové kvarteto českých filharmoniků. V podání Magdaleny Mašlaňové, Milana Vavřínka, Jana Šimona a Josefa Špačka staršího zazněly opravdové hudební lahůdky, vybrané od baroka až po 20. století.

Smyčcové kvarteto českých filharmoniků, založené v roce 1992, které od svého vzniku uskutečnilo řadu úspěšných koncertů doma i v zahraničí, si pro nedělní odpoledne připravilo bohatý hodinový program. Hned v úvodu zaznělo s typicky mozartovskou lehkostí a měkkostí Allegro z Divertimenta F dur pro smyčce KV 138. Následovala jen několikaminutová předehra k poslední Rossiniho dramatické opeře Vilém Tell. Ta nás přenesla pomocí malebného hudebního obrazu do života ve švýcarských Alpách. V úpravě pro smyčcové kvarteto zazněla poslední část „Pochod švýcarských vojáků“. Po tomto vítězném tažení, kdy švýcarští vojáci osvobodili svou vlast z nadvlády Rakušanů, jsme se přenesli do období baroka. Líbivá melodie v prvních a druhých houslích místy vytvářela s violou hudební dialog, ve kterém naplno vynikl tak zvláštně typicky teskný, ale přitom líbivý zvuk tohoto nástroje. Společně s basovou linií violoncella bylo jasné, že jde o velmi známý hudební kousek, Albinoniho Adagio ze Sonáty g moll.

Někdy si říkám, jaká škoda, že klavír disponuje pouze jedním barevným rejstříkem. Existuje mnoho krásných skladeb zkomponovaných právě pro něj. Úprava Lisztovy skladby „La Campanella“ v podání kvartetistů předčila, právě díky různobarevnosti smyčcových nástrojů, původní verzi pro klavír. Lisztovsky lehká, v typicky romantickém stylu vedená melodická linie vzbuzovala v prvních houslích dojem, jako kdyby tu a tam ševelil letní vánek, v korunách stromů seděl malý ptáček, který se snaží roztáhnout svá křídla a odletět.

S obdivuhodným temperamentem a radostí pak zazněl Montiho „Čardáš“. Jde o velmi známé a oblíbené rapsodické dílo vycházející z originálních maďarských čardášů. Ve skladbě, která trvá necelých pět minut, se soubor výborně vyrovnal se sedmi tempově i tóninově odlišnými částmi. Po temperamentních maďarských rytmech, které by klidně roztančily celý sál, přišlo přeci jen malé uklidnění v podobě Debussyho impresionisticky laděné „Clair de Lune“, která je součástí Bergamské suity. I v tomto případě jde o skladbu původně psanou pro klavír. Barevnost smyčcových nástrojů však podtrhla a mnohem více umocnila představu vykreslující svit luny. Tóny valčíku z Lehárovy opery „Veselá vdova“ nás pomyslným tanečním krokem přenesly zpět k maďarským rytmům. Tentokrát zazněl Neckeův „Scikós Post“, jde o skladbu, kde melodická linie je variací na melodii Lisztovy „Maďarské rapsodie“ č. 2.

Labuť symbolizuje půvab a krásu na mnoha úrovních. Bývá spojovaná s láskou, poezií a hudbou. Posvátná labuť provázela římskou bohyni lásky Venuši. V řecké tradici bývala často zobrazována při zpěvu s doprovodem lyry. Tento symbol zhudebnil ve své suitě „Karneval“ i Camille Saint-Saëns. Výborně frázovaná, dynamicky členěná violoncellová melodie, doprovázená houslemi společně s violou, se nesla celým sálem. Po této skladbě následoval Rimského-Korsakovuv „Let čmeláka“. Jeho bzukot vystřídala pomalá část Mascagniho Intermezza z opery Sedlák kavalír. V Glinkově předehře k opeře Ruslan a Ludmila výborným způsobem vyniklo dynamické členění, frázování a střídání temp. Následovala Kreislerova skladba „Liebesfreud“ nesoucí se v lehkém valčíkovém tanečním rytmu.

Předposlední skladba, Rodríguezova „La Cumparsita“ v tangovém tanečním rytmu, byla předzvěstí konce pořadu, ten byl zakončen opravdu stylově. Smyčcové kvarteto českých filharmoniků totiž zvolilo Chačaturjanův Šavlový tanec.

Po několika vteřinách ticha, ve kterých doznívaly tóny poslední skladby, následoval opravdu bouřlivý potlesk, z řad posluchačů dokonce zněla i slova chvály. Kvartetisté nás odměnili Dvořákovou Humoreskou. Nadšené obecenstvo si svým potleskem ale vynutilo další přídavek, zazněl Brahmsův Uherský tanec č. 5. Posledními tóny odměněnými potleskem už ale opravdu koncert Smyčcového kvarteta českých filharmoniků skončil.

Lenka Kobzová

Foto: ilustrační – Foerstrovy dny 2019 / archiv města Libáň, Pixabay