KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Vrtbovskou zahradu rozezvučely operní sbory english

„Pražský filharmonický sbor vstoupil do své jubilejní 85. sezóny. Bohužel, snad nejhorší za celou dobu trvání sboru.“

„Sbor nebyl doprovázen orchestrem, ale klavírem na čtyři ruce ve skvělém aranžmá Jana Duška.“

„Byl to krásný, čistý, plnokrevný Janáček.“

Vrtbovská zahrada na Malé Straně je zcela po právu označována za nejkrásnější barokní zahradu v Praze. Tvrdí se o ní dokonce, že je jednou z nejkrásnějších zahrad svého druhu na sever od Alp. Není snad nikoho, kdo by jí nebyl okouzlen. Právě toto nádherné prostředí si vybral Pražský filharmonický sbor pro svůj první koncert po koronavirové přestávce. Nemohl volit lépe.

Pražský filharmonický sbor vstoupil loni v září do své jubilejní 85. sezóny. Bohužel, snad nejhorší za celou dobu trvání sboru. A přitom měla být, aspoň podle dramaturgického plánu, jednou z nejlepších. Jejím patronem se stal Zubin Mehta. Maestro si pozval Pražský filharmonický sbor k účinkování na festivalu Dvořákova Praha, na němž uvedl s Izraelskou filharmonií Třetí symfonii Gustava Mahlera. Své 85. výročí sbor oslavil prosincovým koncertem v Rudolfinu provedením oratoria Král David Arthura Honeggera. Sbor ještě stihl předvánoční koncert u sv. Šimona a Judy a vystoupení v Moskvě v novém koncertním sále Zarjaďje při zahájení festivalu Beethoven a Čajkovskij s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského pod taktovkou Vladimira Fedosejeva.

Vystoupení v Moskvě bylo labutí písní sezóny. Odtud už sbor kvůli ohnisku koronaviru v Asii nepokračoval na původně plánovaný Festival umění v Hongkongu a 14 dní poté přišla pandemie i do Evropy. Sbohem Velikonoční festivale v Salzburgu, adieu Labská filharmonie v Hamburku. Světová premiéra skladby Alchymista českého skladatele Lukáše Sommera se překládá na příští rok. Deset let sbor pravidelně hostuje na letním festivalu v Bregenzi, kde je dokonce residenčním sborem. Letos je festival zrušen, stejně jako letní festival ve švýcarském St. Gallen. Neuskuteční se ani říjnový Beethovenfest v Bonnu. Summa summarum – Pražský filharmonický sbor přišel kvůli světové pandemii o 60 koncertů a představení.

Na této negativní bilanci vydělalo české publikum. Sbor vyměnil švýcarské hory za barokní Prahu, renesanční Litomyšl a třeboňská nokturna. A poněvadž měl účinkovat v operních představeních, zůstal u stejného žánru i v Česku – jen zahraniční skladatelé byli nahrazeni skladateli českými. První koncert ze série tří se uskutečnil v pondělí 6. července ve Vrtbovské zahradě v Praze. Vzhledem ke koronavirovým omezením i vzhledem k nedostatku místa Pražský filharmonický sbor nebyl doprovázen orchestrem, ale klavírem na čtyři ruce ve skvělém aranžmá Jana Duška. Za klavír usedli Lenka NavrátilováMarcel Javorček.

Šéfsbormistr PFS Lukáš Vasilek dirigoval celý koncert zpaměti. U sborových děl je to víceméně samozřejmostí, Vasilek měl však i velmi dobře naposlouchán klavírní doprovod, který oddirigoval zpaměti rovněž. Klavír byl ozvučen, a tak se zvuk šířil k posluchačům nikoliv ze středu, ale z bočních reproduktorů, což bylo mírně matoucí. Celý program byl laděn převážně jako „vyšší populár“. Neuváděl jen notoricky známé operní sbory, ale i zajímavé kuriozity, které se na našich jevištích vyskytují jen výjimečně. K tomu patřil i zástupce žánru o něco lehčího – sbor operetní. Prostě to, čím nám rozhlas léta zpříjemňoval sváteční odpoledne.

Málokdo by čekal, že program začne Bohuslavem Martinů. Zazněly tři sbory z jeho Her o Marii. Sbor Na mšu svatú zvonijú provedl smíšený sbor, sólový part přednesla Grażyna Biernot. Její plný, a přitom jemný soprán mne velmi mile překvapil. Ave Maria zazpíval ženský sbor a cappella, v Aleluja byl doprovázen klavírem. Byl jsem rád, že dramaturgie zařadila skladbu bez doprovodu. Pro sbor, který se nemohl prakticky tři měsíce vídat a zkoušet, je provedení a cappella, kdy je slyšet i ten nejmenší falešný tón, zkušebním kamenem. A ženská část souboru obstála perfektně. To ukázala i ve sboru Ej mamko, mamkoJejí pastorkyně Leoše Janáčka. Pak přišlo Daleko, široko s tenorovým sólem Rudolfa Medňanského. Byl to krásný, čistý, plnokrevný Janáček. Janáček mého mládí s Antonínem Tučapským, Janáček, který člověkem prostoupí až do té nejmenší součástky jeho těla, aby v něm rezonoval.

Jaký by to byl sborový koncert z děl Antonína Dvořáka, pokud by na něm nezazněly Květiny bílé po cestěRusalky. Dvořákův sbor nejpopulárnější, všeobecně známý. To další dva sbory byly z opery Král a uhlíř, která se hrává málokdy. Dvořákova první verze byla Prozatímním divadlem odmítnuta jako nehratelná, Dvořák ji tedy přepracoval a tato druhá verze se, byť zřídkavě, také uváděla. Pražský filharmonický sbor spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vzkřísil zapomenutou partituru první verze a uvedl ji v koncertním provedení loni na Dvořákově Praze pod taktovkou Tomáše Braunera. Na koncertě ve Vrtbovské zahradě zazněly sbory Dudák děvče měl, kde mezzosopránový part zazpívala Pavla Mlčáková a barytonového partu se ujal Jan Morávek, který svým výkonem dost zastínil svou kolegyni, a Ha, nalejte mi do pohárů. První půle vyvrcholila třemi opusy Oskara Nedbala. Jak jinak, než Polskou krví a sbory Radujme se, veselme se a krásným Bože, ty v nebesích, aby se s námi sbor rozloučil Tralalala, tralala z Vinobraní.

Druhá půle patřila už jen jednomu skladateli – Bedřichu Smetanovi. Provedení sboru Jitro krásné z opery Dvě vdovy mě trochu překvapilo ostrými dynamickými přechody. Zato mužský sbor Noc je tak tichá (Braniboři v Čechách) i ženský sbor a cappella Letěla bělounká holubička (Hubička) přímo oslnily. Stejně jako sbor Žitko krásné (Tajemství), který na dřevěný blok doprovodil Mikhail Pashayev. Končilo se zvesela: Ba, nejveselejší je tento světDalibora a jak jinak, než Proč bychom se netěšiliProdané nevěsty ve skutečně výtečném provedení.

Po koronavirové krizi to byla skladba přímo příznačná. Však také Pražský filharmonický sbor věnoval celý koncert zaměstnancům Domovu seniorů kardinála Berana v Mukařově, kteří se dobrovolně uzavřeli se svými stařečky a stařenkami v klauzuře, a tak je uchránili před nákazou. Pro zaměstnance i obyvatele domova bylo vyhrazeno několik řad a paní ředitelka dostala od sboru velkou kytici. Koncert také ukázal, že měsíce bez možnosti zkoušení nic neubraly na profesionalitě sboru, který patří ke špičce našeho sborového zpěvu.

Foto: Daniel Havel 

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik
(1942-2024)

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 



Příspěvky od Aleš Bluma



Více z této rubriky