„Provedení ´osudového´ motivu je vždy originální. Dirigent Vavřínek zvolil spíše zatěžkaný charakter, a to pravděpodobně i s ohledem na akustiku kostela.“

„Krásně vyzněla hobojová sóla. Muzikantům se dařilo také prolínání smyčcové a dechové sekce, a to především v imitacích či vzájemných otázkách a odpovědích.“

„Protože se koncert konal v kostele uprostřed města, měl svoji specifickou atmosféru. Samotný prostor má ale potenciál ve využití pro podobné akce, jen by si možná zasloužil rekonstrukci.“

Letošní rok pokračuje v připomínání Beethovenových narozenin. Festival Hudební léto Kuks a Komorní filharmonie se svým šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem si ale vzpomněli i na Antonína Rejchu. Oběma autorům tak věnovali zahajovací koncert tradičního hudebního festivalu, který se ale konal netradičně v Husově sboru ve Dvoře Králové nad Labem. Začátek to byl vydařený a festival slibuje i další kvalitní koncerty.

Jedním z hudebních festivalů, které nepotkal koronavirový osud, je Hudební léto Kuks. Jedná se sice o festival regionální, ale bezesporu významný, o čemž svědčí jeho dramaturgie, která pravidelně každý rok představuje velká jména naší hudební scény a zahrnuje i skladby soudobých autorů uvedené ve světové premiéře či skladby z kukského archivu uvedené v novodobé premiéře. Nad festivalem převzali záštitu kardinál Dominik Duka a hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán. Koncerty komornějšího či sólového obsazení, kterých je většina, se odehrávají v krásném barokním prostředí nedávno opraveného kostela Nejsvětější Trojice v hospitalu Kuks. Zahajovací koncert letošního ročníku se však konal v nedalekém Dvoře Králové nad Labem.

Královédvorský Husův sbor v sobotu 20. června hostil Komorní filharmonii Pardubice, která v čele s šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem na úvod festivalu připomněla dvousté padesáté výročí narození dvou klasicistních mistrů. Antonín Rejcha, Čech později působící v Paříži, se svých kulatých narozenin dočkal již v únoru; Ludwig van Beethoven, německý autor, který strávil svůj život ve Vídni, si počká ještě do prosince. Již od začátku roku jsou ale tito dva autoři (zejména pak Beethoven) připomínáni všude, kde to jen jde. Má to určitě svůj pozitivní dopad na všechny kategorie posluchačů. Snad každý laik zná Beethovenovo jméno a současně zná i ústřední motiv Osudové symfonie. Po letošní sezóně se tak doufejme nenajde už nikdo, kdo by ještě nevěděl, že tato dvojice autor – melodie patří k sobě.

O “osudový” motiv nebyl připraven ani zahajovací koncert kukského festivalu. Husitský kostel rozezněla první věta z Beethovenovy Symfonie č. 5 c moll. Její provedení je vždy originální už v prvních pěti taktech. Dirigent Vavřínek zvolil spíše zatěžkaný charakter, a to pravděpodobně i s ohledem na akustiku kostela. Rozohněného přívlastku schovaného v tempovém označení Allegro con brio se tak posluchači dočkali spíše až později. Orchestr hned na začátku předvedl své dynamické možnosti a schopnosti. Ukázal, že muzikantů nemusí být nutně mnoho pro vytvoření velkého sytého zvuku. Tóny se nesly prostorem ke všem posluchačům, i těm v zadních lavicích, kteří bohužel orchestr vůbec neviděli.

Následující program byl již převážně odlehčený a pozitivně laděný. Rejchova první Symfonie Es dur op. 41 svým ještě menším obsazením (v dechové sekci) i úvodní pomalejší ouverturou připomíná vývoj této hudební formy od raného klasicismu s prvky barokního dědictví. Souhra orchestru, a to zejména ve smyčcích, se oproti úvodnímu číslu večera ještě vylepšila – interpretační výkony měly celkově v průběhu večera vzestupnou tendenci, což bylo pozitivní, obzvláště po dvouměsíční přestávce. Krásně vyzněla hobojová sóla. Muzikantům se dařilo také prolínání smyčcové a dechové sekce, a to především v imitacích či vzájemných otázkách a odpovědích. Tempa dirigent volil příjemně svižná, odpovídající charakterům jednotlivých vět.

Závěrečné číslo programu patřilo opět Beethovenovi – tentokrát jeho sedmé Symfonii A dur op. 92. Na scénu se vrátily trubky a klarinety a pomohly orchestru dokončit zdařilé dílo. Symfonie je nejznámější svými variacemi ve druhé větě. Ty jsou komponované ve stejnojmenné tónině a moll a vyznívají oproti slavnostní první větě poněkud smutečně. Ostinátní motiv pochodového charakteru se smutečním tématem je ale doplněn o střední díl tvořený durovou melodií s triolovým doprovodem, což dohromady tvoří příjemnou kombinaci. Nutné je opět zmínit skvělou hobojovou interpretaci. Následovalo svižné Scherzo a závěrečná čtvrtá věta Allegro con brio pak uzavřela koncert ve velkém stylu, jak se sluší a patří.

Protože se koncert konal v kostele uprostřed města a ne v odhlučněné koncertní síni, měl svoji specifickou atmosféru. Zvukově byl “kořeněný” auty a motorkami zvenčí a hlukem neposedného publika z rozvrzaných lavic. Došlo i na mobilní telefon, a tak doufejme, že lidé plni nadšení z návratu na koncerty nebudou zapomínat na ohleduplnost k ostatním. Samotný prostor kostela má ale potenciál ve využití pro podobné akce (mnohem větší potenciál než kulturní zařízení Hankův dům se suchou divadelní akustikou), jen by si možná zasloužil rekonstrukci. Své hudební aktivity zde provozuje i Královédvorský chrámový sbor (který se mimo jiné dobrovolnicky podílí i na fungování festivalu Hudební léto Kuks), a to s viditelnými výsledky; a tak třeba prostor postupem času ještě více ožije.

V rámci festivalu se budou v průběhu července a srpna konat ještě čtyři koncerty, všechny v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu. Již v sobotu 4. července se představí trumpetista Jiří Houdek a varhaník Petr Čech. Návštěva jistě bude stát za to, a to ze všech estetických hledisek. Hudební vystoupení dodá další rozměr zážitku z tohoto jedinečného místa.

Foto: Miloš Šálek