čtvrtek, 18 červen 2020 15:46

Do Smetanovy síně se vrací hudba, přinesl ji Jaroslav Svěcený

Autor:

„Měli jsme neskutečný absťák.“

„Program tvořený drobnostmi, pěkně zahranými a mile prezentovanými, program chytlavý, díky osobnímu zabarvení celého vystoupení vtahující.“

„Hudba v jeho podání není vysokým, trochu odtažitým uměním, ale kontaktní klasikou.“

 

veb-Svcen-DSC5086

 

Obecní dům pořádá komorní koncerty. Vracejí do Smetanovy síně po vynucené pauze živou hudbu. Po harfistce Kateřině Englichové, která před týdnem otevřela cyklus 99+1 sama i společně s Vilémem Veverkou, se na pódiu objevil ve středu večer Jaroslav Svěcený. V auditoriu už smělo usednout víc než 99 lidí a ani ohlášený protagonista nebyl jen „+1“, ten jediný zbývající do dříve povolené stovky. Účinkovala s ním pianistka Lucie Tóth.

Byl to regulérní komorní devadesátiminutový minirecitál, hojně prokládaný slovem, koncert ve velké Smetanově síni s nezvykle intimní atmosférou. Pomohla ji dotvořit světla, ale také soustředění posluchačů jen do přední poloviny sálu a nakonec i sám houslista, který s mikrofonem u úst vtáhl posluchače do svého světa. Umí je podchytit, sdílí s nimi své úvahy a zážitky, dovede s patosem posílat do auditoria vzkazy a přání.

 

IMG8658

     

„Cyklus jsme vymysleli v největším zoufalství, když se Obecní dům poprvé ve své stodesetileté historii musel pro tři měsíce obejít bez koncertů,“ vysvětloval v úvodu večer jeho ředitel Vlastimil Ježek myšlenku využít zmírňování vládních hygienických omezení, jakmile to bude možné. Podobně hovořil i Jaroslav Svěcený: „Měli jsme neskutečný ´absťák´. Hráli jsme různé streamy, ale ty jsou jen přechodným mostem,“ vyjádřil mínění většiny muzikantů, kterým v době „koronakrize“ kvůli opatřením proti šíření nemoci chyběla nejen obživa, ale i sama živá hudba a kontakt s publikem. „Tleskejte, absťák ještě neskončil,“ prosil pak sólista napůl v žertu, napůl vážně…  

Potlesku se dočkal. Zahrál na mimořádně znělé „stradivárky“, které má dlouhodobě zapůjčené, postupně část z Dvořákovy průzračné Sonatiny G dur, Brahmsovo náruživé Sonátové scherzo, část své ryze sólové, improvizačně působící kompozice inspirované ruchem New Yorku, druhou část ze Smetanova vlastenecky upřímného dua Z domoviny, pohodově vstřícnou skladbičku K tobě jdu od osobně přítomného Lukáše Sommera a ve vlastní verzi Čardáš Vittoria Montiho. Na zvukově útlejší „guarnerky“ přednesl jedinou věc, Rachmaninovovu Vokalízu. A když přidával, znělo další slavná melodie, operní intermezzo, Meditace Massenetovy Thäis. Vesměs tedy program tvořený drobnostmi, pěkně zahranými a mile prezentovanými, program chytlavý, dostatečně virtuózní, nevyžadující od publika nejvyšší stupeň soustředění, ale přesto díky osobnímu zabarvení celého vystoupení program zcela vtahující. Jaroslav Svěcený je přesvědčivý, komunikativní, lidový, osobní a hubatý, naprosto "svůj". Hudba v jeho podání není vysokým a trochu i odtažitým uměním, ale kontaktní klasikou. Ať už hraje Vivaldiano, nebo takto koncipovaný program... 

 

veb-Svcen-DSC5096

       

Lucie Tóth je členkou souboru Konvergence a komorního tria Helix, často se věnuje soudobé hudbě. S Jaroslavem Svěceným byla pěkně sladěna, vytvořila mu na jevišti v hraných skladbách naprosto spolehlivé nenápadné zázemí, na potřebných místech ale sama se stejnou samozřejmostí vynikla. V komorním partnerství je výborná.   

V závěru večera zaznělo z pódia také pozvání: Smetanova síň bude 14. listopadu dějištěm koncertu, při kterém Svěcený oslaví nadcházející šedesátiny. Mají tam spolu s ním vystoupit vedle Lucie Tóth také pianista Václav Mácha, akordeonista Ladislav Horák, varhanice Michaela Káčerková, Pražský mužský sbor Smetana a Orchestr Collegium Jaroslava Svěceného a z jiných hudebních žánrů také Meky Žbirka, Michal Pavlíček, Vašo Patejdl a Cigánski Diabli. 

A nynější cyklus 99+1, ve skutečnosti klidně i 499+2? Na 1. července je ohlášen trumpetista Jan Hasenöhrl a o týden později vystoupí varhaník Aleš Bárta. Koncerty začínají v 19:09.

 

veb-Svcen-DSC5081

 

veb-Svcen-DSC5098

 

Foto: Archiv Jaroslava Svěceného a Petr Veber

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.