„Alžběta Falcníková s přirozenou noblesou prokázala, že je houslistkou velkého formátu, hřejivého lyrického tónu a jímavého výrazu.“

„Interpretaci violoncellového ansámblu provázela precizní souhra a transparentní výraz.“

„Čtyři violoncella zaujala po zvukové stránce hutností souzvuků a širokou témbrovou škálou.“

Komorní koncert členů Janáčkovy filharmonie se stal za časů korony pravidlem a zvyklostí, která přitahuje tisíce diváků. Alespoň u statistických údajů pod jejich live streamy se číslo sledovanosti takto pravidelně přehoupne přes první tisícovku, o nadšených a uznalých komentářích veřejnosti ani nemluvě. Navštívit koncert fyzicky je také možné, ačkoli je počet jeho účastníků omezen. Vydali jsme se tedy do Ostravy osobně, abychom zjistili, jak se naše tříměsíční posluchačské stereotypy budou cítit vedle přímého koncertního vjemu.

Všimli jste si také, že violoncello je jediným jednoslovným pětislabičným nástrojem symfonického orchestru? Vyslovení tohoto zvukově barevného slova vyžaduje jistou energii i eleganci. Jakoby přímo už jen svým názvem predestinovalo značné vyjadřovací možnosti tohoto nástroje. Osobně mám violoncello a jeho zvuk vedle klarinetu z orchestrálního pléna nejraději, asi proto, že se tolik podobá lidskému hlasu.

Smyčcové duo B&D Strings tvoří houslistka Alžběta Falcníková a violoncellistka Judita Šprochová. Dámy mají na svém kontě krásné profilové cédéčko s hudbou od baroka po 20. století a koncert zahájily kompozicí Ricercata č. 4 pro housle a violoncello D-WD 673. Její autor Giovanni Benedetto Platti byl italský hobojista a obratný skladatel. Jeho skladba mne zaujala sametovou melodikou, melancholickým oparem a zpěvností.

Podání Alžběty Falcníkové a Judity Šprochové se vyznačovalo znamenitou souhrou, technickou brilancí a nádhernou intonací. Dámy dokázaly dát barokní hudbě pevně ukotvené stylové zázemí, hrály temperamentně, s vitalitou a radostí, která byla doslova nakažlivá. Do nejmenšího detailu precizní byla rovněž interpretace Invencí a duet Johanna Sebastiana Bacha a s nepochybnou virtuozitou vyzněla závěrečná „prskavka“ v podobě Polonézy pro housle a violoncello Niccoly Paganiniho. V ní Alžběta Falcníková s přirozenou noblesou prokázala, že je houslistkou velkého formátu, hřejivého lyrického tónu a jímavého výrazu.

Po skvělém smyčcovém duu B&D Strings přišel čas pro 4 violoncella. Judita Šprochová, Jiří Hanousek, Tomáš Svozil a Vlasta Hanousková zahráli skladby, které pochází z archivu Jorga Zulehnera, nadšeného amatérského violoncellisty a někdejšího zástupce Brucknerovy společnosti v rakouském Gmundenu. Nejprve to byla romantická Ave Maria pro 4 violoncella op. 41 Wilhelma Fitzenhagena. Následovala ji Romance č. 1 pro 4 violoncella op. 119 Georga Goltermanna. Obě díla spojovala kratičká délka trvání a sentimentální romantický výraz, který byl v pojetí violoncellového ansámblu neinvazivní a příjemně melodicky odstíněný. Závěr koncertu obstarala barokní Sonáta a moll pro 4 violoncella op. 34, č. 6 Josepha Bodina de Boismortiera.

Koncert v režii cellistů Janáčkovy filharmonie měl několik příjemných vlastností. V prvé řadě přinesl nevšední skladby, které se běžně neslýchají. Pro mne osobně byl největším překvapením výkon Judity Šprochové a Alžběty Falcníkové, jež jsem v podobně náročné koncertantní roli viděl a slyšel poprvé. Hru obou dam provázela opravdu překrásná kantiléna a vitalita, pojetí se vyznačovalo kultivovaným názorem, zpěvností a zohlednilo všechny aspekty poučené interpretace. Interpretaci violoncellového ansámblu rovněž provázela minuciózní souhra a přiléhavý výraz, který romantické skladby nezahltil sentimentem, ale spíše jim propůjčil zdravou muzikalitu s rozumným ctěním předurčených rolí. Čtyři violoncella mne zaujala po zvukové stránce hutností souzvuků a širokou témbrovou škálou.

Na počátku reflexe jsem zmínil otázku živého koncertu „z místa činu“. Jak velký to byl rozdíl proti sledování koncertu od obrazovky počítače? Když to přeženu, asi jako rána pověstným Mahlerovým kladivem v jeho gigantické 6. symfonii. Akustická kvalita, intenzita a přímočarost živého koncertu je prostě nesrovnatelná.

Současně se potvrdilo, že violoncellisté, kteří jsou nejčastějšími tvářemi live streamů Janáčkovy filharmonie, svou práci nevnímají jako rutinní povinnost, ale jako radost a jedinečnou příležitost něco nového společně zažít, objevit a předat. A to je nesmírně sympatický a následováníhodný přístup, ať už jste muzikanti, nebo prodavači jiných druhů pozemského štěstí.

Foto: Martin Straka