„Ladislav Bilan, jr. elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky.“

„Jan Čmejla hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.“

„Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za Annou Paulovou kráčel početný průvod.“

Původně to měly být čtyři samostatné pražskojarní debuty. Vlivem známých okolností se však organizátoři rozhodli představit na prestižní festivalové scéně pozoruhodné mladé interprety alespoň v jednom večeru. Klavírista Jan Čmejla, bicista Ladislav Bilan, jr., klarinetistka Anna Paulová a houslista Eduard Kollert vystoupili v pátek 22. května na pražské HAMU. Vzhledem k vládním opatřením byl koncert streamován – jeho záznam je ke zhlédnutí na stránkách Pražského jara.

Šestadvacetiletý Ladislav Bilan, jr. je znám jako historicky nejmladší člen symfonického orchestru (ve třinácti letech prošel konkursem do Moravské filharmonie Olomouc) a sólista open air koncertu České filharmonie. V současnosti studuje Akademii múzických umění v Praze. Večer otevřel efektní virtuózní skladbou Alexeje Gerassimeze Asventuras pro malý bubínek a ukázal, v čem tkví přitažlivost perkusí. Energie, která doutná pod povrchem, se přelívá – tu posluchače zavalí, tu ho zase udržuje v napětí. Škála prostředků, kterou autor použil, je široká – od úderů paličkami o sebe, jež svým rytmem a silou úderů navozují napětí, po hru na blánu i kovově znějící korpus nástroje. Mladý perkusista vtáhl svým pohráváním si s dynamikou a kvalitou zvuku nepočetné – převážně rodinné – publikum okamžitě do hry. Kovově ostré tóny střídaly kulaté, k vytváření zvuku používal paličky – neobvykle vzhledem k nástroji i tympánové –, štětce, dlaně, prsty i nehty.

Jako druhou skladbu zařadil náročnou Toccatu pro marimbu polské skladatelky Anny Ignatowicz-Glińské. Elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky, ozývaly se zvukové nuance a Bilan předvedl, že na perkuse se dá hrát i něžně. Toccata nebyla tak efektní jako předcházející Asventuras, ale Bilan ji zahrál tak naléhavě, že se doslova vpalovala do mozku.

Sedmnáctiletý klavírista Jan Čmejla už také nemusí přesvědčovat o svém talentu a schopnostech. Absolutní vítěz Concertina Praga 2019, žák Taťány Vejvodové a Lukáše Klánského v současnosti studuje na Pražské konzervatoři u Evy Boguniové. Pro svůj pražskojarní debut zvolil kontrastní program: skladby Fryderyka Chopina a Sergeje Prokofjeva. V Chopinově Nokturnu cis moll zaujal vznosnou tektonikou a samozřejmou technikou (krásné trylky). Jeho hra byla jemná, křehká, vyjadřovala zamyšlenost, zahloubání, melancholii. V Barkarole Fis dur Čmejla dokázal spojit její hravost se snivostí a tušenou zádumčivostí, zaujal hebkým úhozem i oslnivou perlivostí a přesně váženým rubatem. Kontrastně vyzněla třetí věta z Prokofjevovy Sonáty č. 7 B dur. Výrazný smysl pro přesný rytmus, zneklidnění ve ztišených pasážích, gradace plynule směřující k vrcholu, suverénní technika, tak lze popsat Čmejlovu interpretaci ruského skladatele. Mladý klavírista hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.

Sedmadvacetiletá laureátka soutěže Pražského jara 2015 a loňská semifinalistka soutěže ARD v Mnichově Anna Paulová je nejen bravurní sólistkou, ale i komorní hráčkou – je členkou Mucha tria, kde se vedle klarinetu uplatňují i housle a klavír. Své pražskojarní vystoupení otevřela skladbou Bruna Mantovaniho Bug, v níž interpret ukáže vše, co zmůže. A zdá se, že Anna Paulová zmůže maximum. Počínaje tvorbou tónu, pohráváním si se zvukem a temporytmem (významotvorné pauzy!) až po oslňující dynamiku – tak zřetelná, a přitom na hranici slyšitelnosti zahraná pianissima ovládají jen velcí hráči. Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za ní kráčel početný průvod.

Možná i vzhledem k tomu, že jedním z několika koncertů, které měla Paulová na letošním Pražském jaru naplánovány, bylo i vystoupení s Wihanovým kvartetem, zvolila jako druhou skladbu pětidílný cyklus Paula Hindemitha Ludus minor, v níž jí byl hudebním partnerem Michal Kaňka, violoncellista Wihanova kvarteta. Zvukově to bylo nádherné spojení: ušlechtilost violoncella a hravost klarinetu. Mladá hráčka se s jistotou vyrovnala s nároky, které klade na interpreta odlišnost jednotlivých částí včetně komiky a ironie. Více než obdivuhodně dokázala Anna Paulová – se samozřejmou suverenitou Michala Kaňky – udržet pozornost publika u melodií, které nejsou nijak chytlavé, ale nelze je přestat sledovat se zvědavostí, kam je skladatel dovede.

V podobné roli se octl osmnáctiletý Eduard Kollert, houslista studující ve Španělsku, od útlého dětství mimořádný talent. Ovládá hru na klavír i na housle, k vystoupení byl pozván španělskou královskou rodinou, ke konzultacím Vladimirem Spivakovem. K jeho učitelům patří i Zakhar Bron. Na pražskojarním večeru ho doprovodil jeho otec, klavírista Jiří Kollert. A bylo znát, že oba hráči spolu dokonale souznějí. Projevilo se to nejen ve vzájemném respektu, ale i v ohleduplnosti a slyšitelné citové navázanosti. Ve světové premiéře ten večer provedli skladbu Lukáše Hurníka Martirium. Skladatel se nechal inspirovat Martinů Etudami a Polkami, zejména tou jazzovou. A proč Martirium? Cvičit etudy přece není žádné povyražení, jak poznamenal autor. Přístupná, dynamická a energická skladba velmi zaujala. Zpočátku ostrými tóny a dlouhými smyky, poté zamyšlenou částí plnou vroucnosti, vzápětí až vichrným zlomem… Eduard předvedl ze svého rejstříku tvrdé i něžné tóny, pizzicato i údery smyčcem, líbezné i hrubě nelibé tóny.

Vyvrcholením jeho vystoupení i celého večera byla slavná Fantazie na témata z opery Carmen Franze Waxmana. Dokonalé frázování, jemný citlivý tón v láskyplných pasážích, zato energický až provokativní ve vášnivých. Kapitola sama o sobě byla Kollertova dynamika – jeden tón se vpíjel do druhého ve jménu citového vyznění. Interpreti – a zejména houslista – drželi posluchače od začátku do konce v emocionálním napětí, které vyústilo v oslňující závěrečné tempo.

Podobně jako ostatní streamované koncerty letošního Pražského jara lze i tento – v režii Petra Václava a s elegantní moderací Ondřeje Havelky – nadále zhlédnout na stránkách či Facebooku festivalu.

Foto: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek