„Daniel Svoboda ztvárnil sólový part s velkou brilancí.“

„Saint-Saënsova Fantasie byla posluchačsky nejzajímavější skladbou večera.“

„V osobě Kateřiny Bendové má česká harfová škola opravdu vynikající mladou interpretku.“

Další koncert Janáčkovy filharmonie, který už bylo možné navštívit, ovládla harfa. Hlavní roli tentokrát ztvárnila harfistka Kateřina Bendová, která je absolventkou Ostravské konzervatoře z třídy legendární Ady Balové, po níž převzala uměleckou štafetu také jako členka Janáčkovy filharmonie. V programu dále účinkovali Daniel Svoboda, Petra Olajcová a Petr Benda.

V úvodu zazněla francouzská hudba, jejíž barevnost a harmonická překvapivost okouzluje po staletí. Camille Saint-Saëns jevil výrazné hudební nadání od útlého dětství. Během svého dlouhého života byl produktivním skladatelem, varhaníkem, klavíristou a dirigentem. První písně složil ve věku pěti let (!), jeho klavírní, houslové i violoncellové koncerty se v současnosti setkávají s čím dál větší rezonancí publika i interpretů.

Z jeho díla zazněla nejprve Fantazie pro harfu op. 95. Tato romanticky pohádková hudba v podání Kateřiny Bendové účinkovala efemérním kouzlem. Její pojetí provázely pevně a čitelně zahrané akordické rozklady, grandiózní vzletné pasáže, výrazná akordika a citlivě modelované fráze. Nástrojová stylizace této skladby mně místy připomněla harfovou introdukci Vyšehradu Bedřicha Smetany, ovšem Saint-Saënsova Fantazie nepostrádá svou osobitost.

Francouzský varhaník, skladatel a dirigent Gabriel Pierné psal hudbu v duchu romantické tradice. Ačkoli byl generačním vrstevníkem Clauda Debussyho, impresionismus ho míjel. V jeho hudbě se zračí klasická kompoziční technika, jak mu ji vštípil César Franck, po jehož smrti převzal pomyslnou štafetu varhaníka u Sv. Klotildy. Pierného Canzonetta je vyloženě nekonfliktní záležitost. Název skladby opravdu konvenuje s tradičním označením pro populárně laděnou píseň s jednoduchým nástrojovým doprovodem. Klarinet Daniela Svobody rozezněl Pierného dílo s prozpívanou elegancí a příjemně roztančenou valčíkovou stylizací.

Gaetano Donizetti je jedním z trojlístku nejvýznamnějších italských operních skladatelů před Verdim. Oper napsal přes 70, první mezinárodní úspěch mu však přinesla až Anna Bolena, která je v pořadí třiatřicátá. Ovšem největším majstrštykem zůstává jeho komická opera buffa Nápoj lásky, která byla uvedena v Miláně 12. května 1832. Donizettiho Sonátu pro flétnu a harfu přednesla flétnistka Petra Olajcová za doprovodu Kateřiny Bendové. Mladou flétnistku znají ostravští posluchači nejen jako členku flétnové sekce Janáčkovy filharmonie, ale také jako výbornou sólistku, která se úspěšně představila s různými soubory a orchestry.

Sonáta je formálně netypickým útvarem o dvou větách: úvodní pomalé Larghetto střídá Allegro Gallemberg. Formově i časově skromné dílko připomíná spíše téma a variace. Larghetto je neseno zpočátku v pozvolných akordických rozkladech harfy a melancholické melodii flétny, která se postupně projasňuje durovými odstíny. Terciové souzvuky harfy a flétny se vyjímaly citlivou souhrou a společně vnímanou dynamikou. Allegro nepostrádalo v podání obou dam hravost, která se promítla do staccatované melodie.

Serenáda pro klarinet a harfu Iwana Müllera byla pro mne do včerejšího koncertu velkou neznámou. Její třívětá stylizace s větami Troubadour, Grazioso quasi andantino a Rondo napověděla, že půjde o melodicky líbeznou, rozezpívanou záležitost. Daniel Svoboda ztvárnil sólový part s velkou brilancí. Kompozice mne nejvíce zaujala pomalou střední větou s obdivuhodně vláčnými melodickými ozdobami v klarinetu.

V další skladbě se na pódium vrátila flétnistka Petra Olajcová. Fryderyk Chopin napsal Variace E dur na Rossiniho téma v pouhých 14 letech. Tomu odpovídá také instruktivní a poněkud infantilní ráz kompozice, která ještě vůbec neprozrazuje Chopinův oslnivý a lyrický romantický talent. Soubor ornamentálních variací zahrály obě dámy půvabně, s technickou jistotou, ale ono běžné jiskření prostě v této skladbě nebylo možné zažehnout.

Závěr koncertu patřil opět Camillu Saint-Saënsovi. Svou Fantasii pro housle a harfu op. 124 napsal v roce 1907. Skladba je věnována sestrám Marianne a Claře Eissler a zahrála ji Kateřina Bendová spolu se svým manželem, houslistou Petrem Bendou. Vedle členství v Janáčkově filharmonii je Petr Benda také zakladatelem a violistou úspěšného souboru Benda Quartet, kvarteta, které důstojně převzalo pomyslnou uměleckou štafetu po skvělém Kubínově kvartetu. Saint-Saënsova Fantasie byla posluchačsky nejzajímavější skladbou večera. Tajemná melodie houslí s lomenými akordy harfy, pentatonické pasáže, fantazijní rozvolněnost a barevnost – to vše mělo své poutavé kouzlo. Po intonační stránce se Petru Bendovi zpočátku ne vždy dařilo, ale pojetí skladby bylo názorně prokreslené, překvapilo dynamickými kontrasty a citlivou agogikou.

Další z komorních koncertů Janáčkovy filharmonie s harfistkou Kateřinou Bendovou v hlavní roli nejvíc poukázal na jednu nedostatečně zdůrazňovanou skutečnost. V osobě této půvabné a skvělé muzikantky má česká harfová škola opravdu vynikající interpretku, jejíž kvality nebývají dostatečně oceňovány. Její hra se po celý večer vyjímala nevšední technickou i muzikální úrovní. Nezbývá, než si přát, aby se Kateřina Bendová mohla představit také v umělecky progresivnějším repertoáru. Včerejší koncert byl příjemný a uvolněný, ale k hlubšímu zážitku, díky poněkud monotónně a odlehčeně laděnému programu, přeci jen něco chybělo. Když si vzpomenu na úžasný výkon Kateřiny Bendové v Brittenově A Ceremony of Carols po boku koncertního sboru Permoník z loňského roku, nelze než doufat, že její talent brzy dostane podobně krásné a hodnotné příležitosti.

Foto: Martin Straka