„Už od prvních tónů nebylo vůbec těžké nechat se hudbou vtáhnout a unášet.“

„Z virtuosně, avšak s lehkostí podané závěrečné části vycházela nesmírná energie a hravost.“

„Za obdivuhodnou považuji dotaženost každého jednotlivého tónu i v technicky obtížných úsecích.“

Letošní rok svět hudby slaví nejedno jubileum. A právě dvěma z nich patřil program pondělního večera v olomoucké Redutě. K poctě a připomínce narození skladatele Ludwiga van Beethovena a stejně tak i Bohuslava Martinů zazněly tři skladby pro piano, housle a violoncello v podání Smetanova tria. Ačkoliv v programu nastaly oproti původnímu plánu určité změny, koncert tím nebyl ani v nejmenším poznamenán.

Smetanovo trio, které patří mezi naše nejlepší komorní uskupení, tentokrát posluchače koncertem provedlo s lehce pozměněným obsazením – Jitka Čechová (klavír), Jan Páleníček (violoncello) a Roman Patočka (housle) coby alternace za Jana Talicha. Na programu byl kromě dvou oslavenců – Bergerettes od Bohuslava Martinů a Klavírní trio č. 2 Es dur op. 70 Ludwiga van Beethovena – také Anton Arenskij s Klavírním triem č. 1 d moll op. 32.

Už od prvních tónů, které rozezněly sál, nebylo vůbec těžké nechat se hudbou vtáhnout a unášet. Veškeré obavy z nenadálých změn se rozplynuly a ztratily. Živelný, avšak vyvážený hudební dialog tří vynikajících sólistů dal večeru jedinečnou atmosféru a krásu. Nesl se tak od začátku až do konce na základě dobré souhry, ladné hry zvukových barev a nesmírně citlivé práce s dynamikou a výrazem.

Jako první během večera zazněla skladba Bohuslava Martinů Bergerettes H 275 (náhrada za Klavírní trio č. 2 H 327), která alespoň částečně otevřela vhled do tvorby klavírního tria první poloviny dvacátého století. Ve spojitosti nejen s touto programovou volbou, ale i dílem samotným vyvstává na mysli kontrast. Energický a rychlý úvod, kterému vévodil part houslí, vzápětí vystřídalo hlavní téma Andantina s lyrickou melodií vedenou ve smyčcích s jemným doprovodem piana. V této chvíli se plně projevil právě potenciál tělesa pracovat s výrazem. Z virtuosně, avšak s lehkostí podané závěrečné části, tentokrát opět v rychlém tempu, vycházela nesmírná energie a hravost. Interpretace ani na okamžik neztratila svůj tah a napětí. Tato skladba je mimo jiné také součástí kompletní nahrávky klavírních trií Bohuslava Martinů, za kterou Smetanovo trio získalo cenu BBC Music Magazine Award. Pondělní vystoupení bylo rozhodně dalším potvrzením oprávněného ocenění.

Bergeretty následovalo Beethovenovo Klavírní trio č. 2 Es dur op. 70. Zde se plně projevila výborná souhra souboru jako celku, ale zároveň měly možnost vyniknout i jednotlivé výkony hráčů coby sólistů. Nelze tedy opomenout například hlavní motiv první věty v rukou violoncella nebo melodické přechody piana a vyhrávky houslí ve větě třetí. Současně se však hudebníkům povedlo udržet skladatelův záměr ohledně zvukové jednoty, tedy vyváženosti důležitosti všech tří nástrojů. Za obdivuhodnou považuji v neposlední řadě také dotaženost každého jednotlivého tónu i v technicky obtížných úsecích, dále například přesné a znělé pizzicato smyčců, pojetí z hlediska detailně propracované dynamiky mezi samotnými nástroji i v rámci celé skladby vedoucí přes klidné pasáže nebo práci s důrazy – například ve druhé větě až do závěrečné gradace.

Závěr programu byl věnován ještě jednomu tvůrčímu pohledu, a to Klavírnímu triu č. 1 d moll op. 32 Antona Arenského. Jeho charakteristické podmanivé melodie hlavního tématu, který rámuje celé dílo, se se vší noblesou a citem ujaly housle, následovány violoncellem. Společně s doprovodem složitého, avšak efektního klavírního partu, tvořícího zvukový podkres, opět vznikla nádherná sytá a barevná souhra. Ta poté posluchače provázela celou skladbou. Virtuosní interpretace, které však ani v nejmenším nechyběl cit a patřičný výraz, uzavřela vystoupení tím nejlepším možným způsobem. Po patřičném potlesku se Smetanovo trio rozloučilo s publikem na tónech Sukova klavírního tria.

Foto: Fb Moravská filharmonie Olomouc