„Interpretace se ujal Karel Dohnal, proslulý klarinetista, který se výborně zhostil i úkolu moderátora.“

„Lukáš Matoušek předal Zdeňku Šestákovi čestné členství, které mu udělil výbor Umělecké besedy za celoživotní umělecký přínos.“

„Dramaturgie nebyla dostatečně domyšlena z hlediska časového rozvržení a vzájemné propojenosti skladeb.“

Čtyři skladby v podání klarinetisty Karla Dohnala, Epoque Quartet s Matouškovými Proměnami ticha a nakonec Karel Košárek v nové verzi klavírního koncertu Falling Leaves od Aleše Březiny – takový byl 18. února další Úterek Umělecké besedy, spolku, který už má za sebou sto padesát let a ještě stále, stejně jako v devatenáctém století, kombinuje při svých večerech pozornost věnovanou současné hudbě s podněty z výtvarného umění a literatury.

Činnost uměleckých spolků v Čechách patří k důležité tradici české hudební kultury. Je krásné, že existence Umělecké besedy, nejstaršího uměleckého spolku, který vznikl v roce 1863, je pořád aktivní a že pravidelně podporuje šíření současného umění formou různých aktivit. Stalo se už dobrou tradicí, že Hudební odbor Umělecké besedy organizuje přibližně jednou měsíčně koncerty, na kterých se propojuje hudební, výtvarné a literární umění.

Teno týden se tak v bývalém pražském kostele sv. Vavřince uskutečnil Úterek Umělecké besedy s pořadovým číslem 638, na kterém jsme slyšeli program komornějšího obsazení. V první půlce večera zazněly skladby pro klarinet sólo, anebo v kombinaci s klavírem, druhá část programu zvukově vygradovala skrze obsazení smyčcového kvarteta, perkusí, klavíru a basklarinetu. Nechybělo ani čtení básní a stručná prezentace výtvarného díla.

Posláním Umělecké besedy je tradičně pozdvihování a šíření českého umění. Přitom nepreferuje aktivity jenom svých členů, ale je otevřená každému kvalitnímu a zajímavému uměleckému počinu. Program úterního večera tvořily skladby 20. a 21. století, přičemž první polovina koncertu byla zajímavě vystavěná na tvorbě pro klarinet. Interpretace se ujal Karel Dohnal, proslulý klarinetista, který se výborně zhostil i úkolu moderátora; jednotlivými čísly první poloviny programu provázel publikum poutavě. Z šesti hudebních čísel celého večera do přestávky zazněly čtyři skladby českých skladatelů: Zapomnětlivý anděl pro klarinet sólo (2012) Ivany Loudové (1941-2017), Sonáta pro klarinet a klavír (nová verze 2017) Eduarda Dřízgy (1944-2017), Tři kusy pro klarinet a klavír (1999) Zdeňka Šestáka (1925) a Ptákoviny pro klarinet sólo (2011) Petra Wajsara (1978). Výběr těchto skladeb úzce souvisel s oblíbeným repertoárem Karla Dohnala, který každé číslo uvedl vtipnou příhodou. Suverénním partnerem mu byl ve dvou kompozicích klavírista Daniel Wiesner, který svou interpretací vytvořil citlivý doprovod sólisty, navzdory poměrně dlouhé akustice sálu.

Dozvěděli jsme se, že skladba Zapomnětlivý anděl Ivany Loudové byla psána na poslední chvíli a Dohnal dostal od autorky poslední stránku v den koncertu. Kompozice je Karlu Dohnalovi věnovaná a inspirací skladatelce při jejím komponování byla stejnojmenná malba Paula Kleea. Sonáta pro klarinet a klavír Eduarda Dřízgy, který užíval pseudonym Eda Driga, patří k oblíbeným repertoárovým kusům Karla Dohnala, protože jak uvedl na koncertu: „Pokud mohu, tak ji hraji.“ Poslechli jsme si všechny tři části Andante con moto, Largheto, Allegro molto v nové, přepracované verzi, která vznikla těsně před smrtí skladatele v roce 2017. Původní verze byla napsaná v roce 1981 a doposud nevyšla tiskem. Interpreti Wiesner i Dohnal tak hráli poměrně obtížnou sazbu z rukopisu.

Větší interpretační vstřícnost nabídla skladba Tři kusy pro klarinet a klavír Zdeňka Šestáka, která tiskem vyšla v roce 2018. Oba protagonisté úterního večera jsou původními interprety této skladby a na historii spolupráce na kompozici se oba dobře pamatují. Dohnal totiž zavzpomínal na telefonát od pana Šestáka: „Napsal jsem krásnou skladbu pro klarinet a klavír“. Na úterním koncertu zazněly všechny tři její části: Allegro gaio; Poco andante; Allegro, molto vivo. Po provedení došlo ke vzácné chvíli. Předseda Hudebního odboru Umělecké besedy Lukáš Matoušek předal Zdeňku Šestákovi ocenění – čestné členství – které mu udělil výbor Umělecké besedy za celoživotní umělecký přínos.

Poslední skladbou první poloviny koncertu byla kompozice Ptákoviny pro klarinet sólo skladatele Petra Wajsara, kterou také premiéroval Dohnal, a to v roce 2011. Efektní skladba se výborně hodila na závěr první poloviny programu, protože svými zvukovému efekty, užitými s vtipem, publikum příjemně pobavila. Uslyšeli jsme části, ve kterých Wajsar užívá specifické, vtipné názvosloví: Turdus Merula (Kos), Cuculus canorus (Kukačka), Buteo buteo (Káně), Dryocopus martius (Datel), Gallus gallus f. domestica (Slepice). Z interpretace Dohnala bylo cítit, že tuto skladbu hrává s mimořádnou oblibou. Permanentně komunikoval s publikem, vytvořil krásné dynamické kontrasty a nechal sebejistě vyznít barevné odstíny klarinetu. Z jednotlivých interpretací, kterým předcházely promluvy plné osobního prožitku, vyznívala úcta ke skladatelům i skladbám samotným. Tuto příjemnou hudební atmosféru doplnil stručný proslov člena Výtvarného oboru Umělecké besedy, sochaře Jiřího Kačera, který v závěru první poloviny večera publikum seznámil s technikou frotáže, přičemž si diváci mohli podrobně prohlédnout jeho dílo.

Po přestávce otevřela druhou polovinu programu členka Literárně-dramatického odboru Umělecké besedy Marta Hrachovinová. Citlivě přednesla básně Jiřího Stegbauera, poděbradského publicisty, editora a autora poetických textů. Citované básně jsou součástí sbírek Zamilovaný šašek krále Jiřího (2017) a Andělé v noční zahradě (2019), které vyšly v nakladatelství Ostrov. Vstupy Výtvarného a Literárně-dramatického oboru Umělecké besedy v průběhu programu vytvářely s hudební složkou koncertu velmi zajímavý a poutavý celek, což připomínalo tradici uměleckých salónů 19. století.

Pokud jde o hudební program druhé poloviny večera, nejdřív byla uvedena kompozice Lukáše Matouška (1943) Proměny ticha pro smyčcové kvarteto (propracovaná verze z roku 1980 z původních 12 smyčcových nástrojů). Sám autor o kompozici napsal: „Zaposloucháme-li se do ticha, po chvíli slyšíme celou řadu nejrůznějších zvuků. Dokonce i relativní „hluk“ může být v určitou chvíli tichem. Snad právě tato představa mne vedla při vzniku této hudby.“ Interpretace se zhostil Epoque Quartet ve složení: David Pokorný, Vladimír Klánský – housle, Vladimír Kroupa – viola, Vít Petrášek – violoncello. Toto seskupení paří k předním českým hudebním tělesům s multižánrovým přesahem. V poslední skladbě večera s názvem Falling Leaves – Koncert pro klavír, smyčcové kvarteto, basklarinet a perkuse se ve společné interpretaci rozrostl Epoque Quartet o basklarinet v podání Petra Valáška, o hráče na bicí nástroje Olega Sokolova a o klavíristu Karla Košárka, který skladbu původně premiéroval s PKF-Prague Philharmonia, a to v roce 2012. Skladatel Aleš Březina (1965) v ní znázorňuje jednotlivá roční období. V částech I. Moderato. Vivace; II. Lento; III. Adagio; IV. Lento. Moderato. Vivace se zrcadlí cyklická propojenost celku návratem tématu z 1. věty do závěrečné části. Bylo zajímavé, že šlo o čtyřvětý cyklus, ve kterém obě vnitřní věty působily dojmem jednoho celku. Také poutavě vynikly rozšířené techniky na smyčcové nástroje a hledání rozličných zvukových barev. Večer, ve kterém se projevovala postupná zvuková gradace skrze obsazení, tak skladba Falling Leaves efektně završila.

Po stránce výběru skladeb českých autorů tento večer zářil, dramaturgie však nebyla dostatečně domyšlena z hlediska časového rozvržení a vzájemné propojenosti. První polovina koncertu odkazovala na výběr skladeb pro klarinet, které doplňoval Karel Dohnal svými poutavými proslovy. Vzhledem k tomu, že program obsahoval vstupy Výtvarného a Literárně-dramatického oboru Umělecké besedy, šlo o velmi zajímavý, bohatý, ale i časově náročný program. Podmínkou pro kvalitní dramaturgii není nutnost, aby první polovina koncertu korespondovala s tou druhou, ale časový odhad délky koncertu už ano. Nabízí se, že by takový velmi zajímavý program propříště bylo spíše lepší rozdělit do dvou koncertních večerů.

Spolku Umělecká beseda bych ráda popřála mnoho dalších úspěšných aktivit a koncertů. Jde o velmi důležitou a ušlechtilou činnost pro hudební kulturu v Čechách. Je dobré, že tento večer finančně podpořily ministerstvo kultury, Městská část Praha 1, Partnerství OSA, Nadace Gideona Kleina a Nadace ČHF; poděkování za podporu patří i Dědicům L. Vycpálka a PRO.MED.CS. Již teď se můžeme těšit na další koncert tohoto druhu, a to opět v úterý – 24. března. Vystoupí na něm talentovaní interpreti Barbora K. Sejáková a Eduard Šístek s programem sestaveným z děl českých skladatelů 20. století.

Foto: archivy spolku Umělecká beseda, K. Dohnala, Epoque Quartetu