sobota, 08 únor 2020 13:25

Kouzlo první republiky: Soňa Červená a Karel Košárek ve Winternitzově vile

Autor:

„Soňa Červená opäť ukázala, že je na tunajšej scéne skutočným fenoménom.“

„Umelkyňa má v sebe okrem šarmu a elegancie aj celkom jedinečný zmysel pre komediálnosť a Kuchyňská revue mala v jej podaní očarujúci kabaretný nádych.“

„Balada o námorníkovi z Bretónska bola v jej podaní elektrizujúca.“

 

0

 

Soňa Červená v doprovodu Karla Košárka oslnila publikum čtvrtečního koncertu. Programu z děl českých i zahraničních skladatelů vévodily písně Jiřího Červeného, otce slavné pěvkyně. Působivý exkurz do minulého století podpořila i volba prostor funkcionalistické vily v Praze a recitál se pro všechny přítomné proměnil v nezapomenutelný zážitek.

Recenzent občas narazí na podujatia, na ktorých už v prvej chvíli zabudne, že po nich bude musieť poskladať aspoň trochu vecnú reflexiu a pri následnom tvorení textu potom bojuje s tým, aby sa z neho nestala len kopa nadšených fráz. Verím však, že keď sa čitateľ dozvie, že daným podujatím sa pre mňa stal koncert Soni Červenej, všetko toto mi odpustí.

 

1

 

Umelkyňa totiž 6. februára opäť ukázala, že je na tunajšej scéne skutočným fenoménom. Na beznádejne vypredanom koncerte vo Winternitzovej vile vystúpila s výborným klaviristom Karlom Košárkom, ktorý je v poslednej dobe jej pravidelným hudobným partnerom. Obaja večer príjemným, nenúteným štýlom komentovali a oboznamovali poslucháčov s uvádzanými kusmi. Dramaturgia zložená z diel 20. a 30. rokov minulého storočia sa pritom skvele hodila nie len hlavným protagonistom, ale aj prostrediu prvorepublikovej budovy architekta Adolfa Loosa.

Prvú polovicu programu tvorila Kuchyňská revue Bohuslava Martinů vo verzii s hovorenými textami. Od Martinů boli aj tance z cyklu pre klavír Film v miniatuře: Tango, Valčík, Carillon. Jazzovo ladená, humorná Kuchyňská revue bola pre interpretov ako stvorená. Soňa Červená má v sebe okrem šarmu a elegancie aj celkom jedinečný zmysel pre komediálnosť a telenovela o kuchynskom náčiní mala v jej podaní očarujúci kabaretný nádych. Či už v hovorenom alebo, ako neskôr predviedla, aj v spievanom prejave má Soňa Červená absolútnu kontrolu nad výrazom a polohou svojho hlasu. Dokáže ním tak na svojich poslucháčov preniesť naozaj akúkoľvek emóciu a celkom si ich podmaniť. Prvú polovicu uzavreli umelci krátkou, rozkošnou piesňou Pan kloboučník od Erika Satieho.

 

4

 

Ešte intenzívnejšie zážitky však protagonisti pripravili v druhej polovici koncertu. Tá začala energickým Ježkovým Bugatti step v podaní Karla Košárka (akurát klavír mal na malú sálu možno trochu prierazný zvuk a nebol úplne na 100 % pripravený), z podobného súdku boli potom aj pôsobivo zahrané Tři preludia pro klavír Georgea Gershwina. Ťažiskom však boli piesne Jiřího Červeného, otca vystupujúcej. V nich sa Soňa Červená predviedla takpovediac v polohe šansoniérky – najmä v prvých štyroch piesňach na preklady francúzskej poézie Zpěvy sladké Francie.

Hneď pri prvej z týchto piesní speváčka všetkým prítomným v sále vyrazila dych. Balada o námorníkovi z Bretónska bola v jej podaní elektrizujúca, mráz mi po chrbte behal vlastne po celý čas piesne: niečo tak bezprostredne sugestívne som nepočula už dlho. Ďalšie piesne boli zas láskavo vtipné. Ich vyznenie Soňa Červená celkom prirodzene podporovala svojou mimikou a gestami, takže z nich boli vlastne aj krátke divadelné kúsky. Večer potom zakončili tri piesne z Červenej sedmy, slávneho pražského kabaretu fungujúcemu do roku 1922, ktorého zakladateľom bol aj Jiří Červený. Interpretka sa tak s nadšeným publikom rozlúčila v nežnej, melancholickej atmosfére.

 

2

 

Vo vystupovaní Soni Červenej je jednoducho niečo nesmierne úprimné, autentické, niečo, vďaka čomu je schopná za pár chvíľ sprostredkovať toľko emócií a podnetov tak, aby jej publikum uverilo každý jeden z nich. Vo Winternitzovej vile pritom neuvádzala nijaké veľkolepé opusy: dopad skladieb na poslucháčov však jednoznačne veľkolepý bol.

 

Foto: Petr Veber, archiv projektu

Lucia Maloveská

Klavíristka, publicistka, hudební teoretička.

K hudbě, umění i k psaní nejrůznějších textů inklinovala již odmala. Vystudovala gymnázium a posléze klavír na Konzervatoři Jána Levoslava Bellu v Banské Bystrici. V současnosti studuje hudební teorii na pražské AMU a vzdělání v nejbližší době rozšíří v rámci studijního pobytu na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Zaměřuje se na tvorbu slovenských skladatelů a také na racionální kompoziční postupy. Jako hudební recenzentka spolupracuje a spolupracovala s hudebními portály a periodiky jak v Česku, tak i na Slovensku. Z koncertů odjakživa odcházela plná dojmů a postřehů, které ne vždy měla s kým sdílet, psaní recenzí je tedy pro ni přímo terapií. Miluje klasickou hudbu, ze všeho nejvíc ji však fascinuje hudba soudobá. Příležitostně se věnuje divadlu, literatuře a folkloru, zkušenosti má i v oblasti dramaturgie. Kromě hudby má vášnivě ráda dobré víno a Formuli 1 - a za všemi třemi vášněmi je ochotná jezdit stovky kilometrů. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.