„Vysoká muzikálnost a sympatické pohroužení do hudby oslovily obecenstvo především ve skladbách Petra Ebena a Lukáše Hurníka.“

„Nápaditý program měl vhodně zvolené dominanty i jejich odlehčení.“

„Půvabným zpestřením byly Haydnovy miniatury pro mechanický píšťalový hrací stroj.“

Již 80. varhanní podvečer v evangelickém kostele U Salvátora potvrzuje, že nenápadné koncerty první středu v měsíci na nové varhany firmy Eule z německého Bautzenu si od roku 2011 našly své obecenstvo a obohacují pražský hudební život. Příležitost k vystoupení dostávají spíš naši mladší varhaníci a varhanice, kteří této možnosti rádi využívají a svým hráčským elánem a nadšením oživují velebné zvuky královského nástroje.

Ivana Michalovičová je absolventkou Pražské konzervatoře ve třídě Jana Kalfuse a AMU pod pedagogickým vedením Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si doplnila ještě ročním pobytem na konzervatoři ve francouzském Štrasburku. Je neobyčejně muzikální interpretkou, technicky zdatnou hráčkou s vysoce inteligentním přístupem k prováděným skladbám a schopností přenést svůj prožitek hudby na vnímavé posluchače. Zvolila vyvážený program závažných varhanních děl střídaných odlehčujícími drobnostmi a zhostila se ho s imponující jistotou.

Zahájila Bachem – Preludiem a fugou e moll BWV 548, velkolepou vrcholnou skladbou Philippem Spittou označovanou za „varhanní symfonii“. Pro toto veledílo možná nebylo nejvhodnějším umístěním zvolené první číslo koncertu, kdy bylo patrné určité rozechvění interpretky. Na dvou místech pořadu dále Michalovičová provedla drobné Haydnovy skladby, určené původně pro mechanický píšťalový hrací stroj. Autor je napsal jako kapelník knížete Esterházyho v Eisenstadtu na výzvu tamního knihovníka a vynálezce, pátera Primitiva Niemecze. Půvabně zahrané a jemně narejstříkované skladby dovedly koncert k soudobým skladatelům.

Zde se Ivana Michalovičová projevila jako temperamentní interpretka, která se s velkým zaujetím a nadšením ponořila do proudu hudby a přímo elektrizovala obecenstvo. Z Ebenova filosofujícího cyklu na Komenského texty vybrala dvě části – barokizující „Klamný příslib zlatého věku“ a „Sladké okovy lásky“, zpracovávající lidovou píseň „Ej lásko, lásko“ a bratrskou „Moudrosti poklad z nebe“. Mezi tyto dvě části odvážně vložila Svatováclavské preludium Lukáše Hurníka, jeho první varhanní skladbu. Tématem je začátek středověké verze chorálu, se kterým autor zachází sice poněkud neuctivě, ale je pro něj příležitostí k obdivuhodnému uplatnění přímo kaskád různých nápadů. Ivana Michalovičová prokázala svůj smysl pro nástrojové barvy a celkem krátkou skladbu vystupňovala k přesvědčivému zakončení. Eben a Hurník znamenali rozhodný vrchol jejího vystoupení.

Závěrečná IV. sonáta B dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho zazněla ve střízlivém zvuku při velmi zřetelné artikulaci, která nikde nezakryla polyfonní strukturu díla v krajních větách. Michalovičová prokázala veliký cit pro ošidnou chrámovou akustiku s větším dozvukem. Jejím záměrem byla srozumitelnost notového textu a vědomí, že jedině takto může hudba plně zapůsobit. Zdaleka ne všichni varhaníci si to ke své škodě uvědomují.

Po úspěšném 80. varhanním podvečeru U Salvátora lze doufat, že i při další osmdesátce podvečerů uslyšíme stejně pozoruhodné výkony nastupující generace.

Foto: Lukáš Hurník