neděle, 30 září 2018 20:58

Filharmonici v novém cyklu

Autor:

„Že Rožeň představil skotské kompozice, není překvapivé, vždyť tam nějakou dobu působil.“

„Hobojový koncert od Martinů - krásná část programu, interpretačně přesně pochopená.“

„Skvělé dílo, které má šanci dostat se z Kabeláčových symfonií do běžného repertoáru asi nejsnadněji.“

 

Roe-4265697620322784101450955338395769105809408o

 

Pro hráče očistná zkušenost a radost z jiného druhu muzicírování, pro publikum možnost poznat nový repertoár a hudebníky víc zblízka. Tak zdůvodňují čeští filharmonici nový cyklus K, jehož první koncert se uskutečnil v neděli odpoledne.

Před Komorní orchestr České filharmonie se postavil dirigent Jiří Rožeň, ještě stále zástupce nejmladší generace. Nastudoval a řídil program s jistotou, projevoval jasný názor. Měl na práci pět položek, každou jinou – jako úkol pro více méně pohodové odpoledne nic běžného, nic snadného. Všechno byla novější hudba, žádný odpočinek u klasiků či u baroka. V tomto smyslu není cyklus K ničím laciným!

 

veb-Roe-DSC1292

 

Že představil Jiří Rožeň v úvodu dvě kompozice současných skotských autorů, není překvapivé, vždyť na severu Británie nějakou dobu působil jako asistent u Skotského symfonického orchestru BBC. Kratičká skladba Jamese MacMillana, jejíž anglický název One hodně napovídá, je skutečně jednohlasem. Nepřeslechnutelně je v ní ukryta melodika skotských dudáckých písní, zajímavě rozvíjená a přerušovaná linka je rozdělena do různých nástrojů. Až v závěru se ozve akord. Ve stopáži pouhých pěti minut, nebo snad dokonce ještě méně, jde spíše o studii, hříčku, ale její poslech neurazí. Druhou položkou, zhruba dvojnásobné délky, byla orchestrální fantazie Seabird Cities (Města mořských ptáků) pětadvacetileté autorky Lisy Robertson, mimochodem MacMillanovy žačky. Skladba je rozkročena mezi pravidelně členěným tepem a zvukovou vynalézavostí, nachází přiměřenou stylizaci pro ptačí zvuky a spolu s přiloženou básní odráží pocity člověka, který ve velkoměstě vzpomíná na odlehlé liduprázdné pobřeží. Skladatelka zřetelně využívá nástrojové barvy k charakteristice i dynamické prostředky ke gradaci, její skladba je v průběhu a stylizaci partů ukotvena směrem k tradici, ale současně dostatečně vyhlíží k nápaditým témbrům.

Hobojový koncert Bohuslava Martinů z poloviny padesátých let byl příležitostí, aby se jako sólistka představila Jana Brožková, usedající v České filharmonii u pultu prvního hoboje. Líbezná, poetická a pastorální hudba, pro charakter hobojového zvuku vyhmátnutá autorem geniálně, střídaná fantazijnějšími pasážemi, dostala v jejím podání bezchybnou, dokonalou, neoklasicky věcnější, ale na patřičných místech také lyrickou, zpomalenou, laskavě zjihlou a proteplenou podobu. Po celou dobu sólistka nijak nestavěla na odiv virtuozitu; i kadence vyzněla spíše výrazově než okázale. Krásná část programu, interpretačně přesně pochopená.

 

veb-Brokov-DSC1279

 

Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave je ryze smyčcovou záležitostí, emocionálně angažovanou, vrstvenou, ale přesto snadno přehlednou, intenzivní ve stupňované naléhavosti. V komorní verzi sloužila za první války Českému kvartetu, v komorní orchestrální podobě je vděčným, nadčasovým, v podstatě ještě pozdně romantickým stručným číslem, v jehož polyfonní struktuře je samozřejmě vše slyšet. Filharmonici hráli vzorově.

Druhou hlavní položkou programu byla - po Hobojovém koncertu od Martinů  – Čtvrtá symfonie Miloslava Kabeláče zvaná Camerata. Mohla by stejně tak mít titul Neoklasická, nebo paradoxně také Dramatická. Jiří Rožeň ji pojal plně v duchu kabeláčovské hudební řeči - s nárazy naléhavé závažnosti a až dravé energie, stejně tak ovšem s místy poetičtějšími a vážnými, vždy však tak, že v hudbě o něco jde. První věta pětadvacetiminutové skladby je rázná, druhá exponuje a plně využívá nezapomenutelný jásavý motiv s opakovanou vzestupnou kvartou, třetí se několika střihy dobírá až meditativní hloubky čtvrtá v hybném tempu osciluje mezi neoklasickou věcností a tvrdě tesanou úporností. Skvělé dílo, které má šanci dostat se z Kabeláčových osmi symfonií, jako to nejtradičnější koncipované, do běžného repertoáru asi nejsnadněji. Jiří Rožeň se s touto partiturou vyrovnal víc než se ctí a filharmonici ji zahráli s velkou chutí.      

 

veb-Roe-DSC1289

 

Cyklus K představí Komorní orchestr České filharmonie příště v jiném složení jako soubor zabývající se barokní hudbou. To bude v prosinci, kdy se těleso sejde na pódiu se sopranistkou Simonou Šaturovou a s dirigentským hostem Reinhardem Goebelem, někdejším uměleckým vedoucím specializovaného souboru Musica Antiqua Köln. Potřetí půjde v březnu o soubor dechových nástrojů vedený hornistou a dirigentem Ondřejem Vrabcem. A naposledy pak na jaře o podobu stavějící na smyčcích - koncertní mistr Josef Špaček dostane příležitost nastudovat a s kolegy zahrát hudbu Ottorina Respighiho a Franze Schuberta a vystoupit společně s kontrabasistkou Uxíou Martínez Botanou.

Při prvním odpoledni nebyla Dvořákova síň zdaleka plná. V publiku byli rodiče s dětmi i turisté. Nad cyklem K je proto přece jen malý otazník. Týká se jeho umístění doprostřed nedělního odpoledne a jeho cílové skupiny.

 

veb-Roe-DSC1290

 

Foto Česká filharmonie, Petr veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.