„Jako druhé číslo zazněla Partita d moll pro sólové housle, kde se zaskvěl Pavel Hůla.“

„Dokonalou pohodu vytvořil Jaroslav Kovacs svým partem Ave Maria od Camille Saint-Saënse.“

„Hudebním trumfem byla varhaníkova interpretace fugy od Josefa Segera.“

Kostel sv. Barbory v severočeské obci Zahrádky vnesl do oblasti adventní atmosféru koncertem duchovní tvorby v průřezu stoletími, zakončeným českými koledami. Večer komorní hudby do Zahrádek přinesli tři čeští umělci: Jaroslav Kovacs (tenor), Pavel Hůla (housle) a Jan Kalfus (varhany).

Ideologické rozlišování umělecké tvorby ještě v nedávné době vedlo k ignoranci obrovské části hudby. Nejen to, že nebyly hrány kompozice určené k liturgii, ale zapomínaná byla i velká díla jako oratoria, chorály nebo menší současně aktuální roráty. Nahrazovány byly tendenčně i koledy, které nemají ve světě obdoby a přitom pocházejí z doby před několika stoletími. Neuvěřitelnou krásou oplývají písně o Panně Marii. Nelze se divit, že v minulosti česká šlechta podporovala zpěv i hudbu na svých zámcích a vedle toho také v klášterech i kostelích. Zpívaly se pobožné písně i ve volné přírodě. Bezpochyby proto ke Kounicům na zámek do Zahrádek jezdila Božena Němcová, František Palacký nebo Pavel Josef Šafařík a další obrozenci. Podobných míst bylo mnoho i po celých Čechách, což ve své rozsáhlé studii Příběhy o hrdé pokoře popisuje s neobvyklou elegancí historička Petra Vokáčová.

Dnešní Zahrádky jsou navštěvovány pro nádhernou přírodní krásu obzvláště na jaře, kde v údolí Robečského potoka kvetou bledule a mezi skalními útvary vytvářejí mimořádně zajímavá zákoutí. Krajina nedaleko České Lípy se stává v poslední době teritoriem cyklistů. Z okresního města snadno dosažitelné vlakem nebo i auty. Současný stav zámku, který patřil brzy po svém vzniku Kounicům, neumožňuje přístup do interiérů, ale návštěva okolí je spolu s dalšími objekty Českolipska nesmírně přitažlivá, i když částečně opomíjená. Vedle přírodních krás a světských staveb se krajina na západ od České Lípy pyšní nádherou sakrálních staveb. Perlou je Horní Police. A stejnou krásou oplýval i kostel svaté Barbory v Zahrádkách.

Podobně jako celá řada kostelů na Českolipsku, i kostel v Zahrádkách byl budován podle archeologických nálezů ve čtrnáctém století. Nasvědčuje tomu rejstřík papežských desátků z roku 1352. Stav budovy kostela pochází z roku 1552 a je typickou renesanční stavbou. Před třiceti léty byl z kostela zcizen veškerý inventář mimo hlavní oltář a kazatelnu. Obec Zahrádky přichází s pozitivním projektem zachránit stavbu a především směřovat její prostor k využití kulturního života. Jedním z prvních kroků může být právě pořádání koncertů.

Na závěr druhého adventního týdne pozvala obec tři vynikající interprety klasické hudby. Na koncertě vystoupili tenorista Jaroslav Kovacs, houslista Pavel Hůla a varhaník Jan Kalfus.

S tenoristou je možné se setkat v některých velkých pražských kostelích. Jeho specialitou jsou sakrální kompozice skladatelů, jakými jsou Bach nebo Händel. Zpívá s různými pěveckými sbory jako sólista a představil se i na zahraničních scénách v několika evropských státech. Za sebou má také vystoupení na tuzemských scénách v Jihočeském divadle, na operní scéně v Ústí nad Labem a také ve státní opeře v Praze.

Druhý v trojici umělců, kteří se představili na vánočním koncertě v kostele sv. Barbory, byl hudebník s neméně výrazným projevem, Pavel Hůla. V programu skladeb měl příležitost vyniknout především v provedení ve skladbě Arcangela Corelliho. Svou houslovou profesionalitu dokazuje již od mládí, kdy dokázal zvítězit v prestižní soutěži Kociánův Týnec. Účinkoval v Československé filharmonii řízené Václavem Neumanem a koncertoval na pódiích mnoha evropských hudebních center a také v Japonsku. Vedle koncertní činnosti působil v nejrůznějších rozhlasových, televizních a dalších interpretacích. V současnosti přidává ke svým dosavadním činnostem i práci pedagoga. Jeho hlavním úvazkem je v současnosti úloha primária v Pražákově kvartetu.

Posledním členem mezi interprety večera byl varhaník Jan Kalfus. Jako mistr hry na varhany působí řadu let na pražské konzervatoři. Na svém kontě má titul laureáta Pražského jara, vystoupení ve většině evropských států a také v USA. Spolupracuje s mnoha světovými tělesy, doma s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a dalšími. V jeho repertoáru jsou především skladby českých mistrů od doby baroka až po současnou hudbu.

Zahájit koncert skladbou Mesiáš Georga Friedricha Händela, která je pro mnohé posluchače známým historickým dílem, konkrétně částí Every valley shall be exalted, může úspěšně probudit zájem posluchačů. Jako druhé číslo zazněla Partita d moll pro sólové housle Händelova současníka, Bacha, kde se zaskvěl Pavel Hůla. Na něj navázal Jaroslav Kovacs tenorovou árií O Seelen Paradies z Bachovy kantáty Gott, wie dein Name. Ta vyzněla v doprovodu varhan ve stupnici baroka s tenorovým podáním ve vynikajícím stylu.

Hudebním trumfem byla však varhaníkova interpretace fugy od Josefa Segera. Vánoční pastorela zněla jako z toho nejlepšího nástroje, který si zvukově nezadal se Slunečními varhanami z nedalekého saského Zhořelce. Publikum už dál nemohlo očekávat hrocení situace, a tak přišlo dosti známé Ave verum corpus Wolfganga Amadea Mozarta. Dokonalou pohodu pak vytvořil, vedle houslí a varhan, zpěvák se svým partem Ave Maria od Camille Saint-Saënse. Po ní zazněla Sonáta e moll pro housle a basso continuo Arcangela Corelliho. Její druhá část, Allemanda. Allegro, doslova laškovnými notovými vlnkami přesvědčivě potvrdila perfektní ovládání nástroje rukou mistra. Třetí věta Largo vytvářela pohodu vánoční nálady, která v poslední části přechází k bujnějšímu projevu, a vytvořila podklad pro otevření všech tří nástrojů.

Nádherné české koledy (Pod kostelíčkem tráva zelená, Byla cesta, byla ušlapaná nebo Chtíc, aby spal) zněly jako kdysi před pěti stoletími, i když asi ne tak vroucně a ne s takovým nadšením. Po bouřlivém potlesku následovaly přídavky a Tichou noc si mnozí posluchači zazpívali s Mistrem.

Uspořádat koncert s mistry v Zahrádkách bylo činem, který je z pohledu chápání klasické hudby významnější než velké koncerty, navíc v souvislosti s místem, které navštěvovali naši významní obrozenci.

Foto: Miloš Skalický