pondělí, 25 listopad 2019 11:29

Velkolepý návrat Janáčkovy filharmonie a Lukáše Vondráčka

Autor:

„Leoš Svárovský po návratu z Koreje filharmoniky vůbec nešetřil.“

„Srozumitelnost každé noty byla až neuvěřitelně dokonalá, vše bylo slyšet, všemu rozumět.“

„Poslední věta symfonie, stejně jako první, byla poněkud nekonečná.“

 

JFO-Korea-Svrovsk

 

Dům kultury města Ostravy byl minulý čtvrtek svědkem společného vystoupení pianisty Lukáše Vondráčka, dirigenta Leoše Svárovského a Janáčkovy filharmonie. Vedle Glinkovy a Dvořákovy hudby zazněl v podání třiatřicetiletého opavského rodáka 3. klavírní koncert Sergeje Prokofjeva, populární a efektní dílo, které autor sám jako sólista premiéroval v roce 1921 v Chicagu. O koncertě píše studentka Fakulty umění Ostravské univerzity Helena Kokšová.

Předehrou k opeře Ruslan a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky začala Janáčkova filharmonie Ostrava ve svižném radostném tempu až s nečekanou energií. Dirigent Leoš Svárovský po návratu z Koreje, kde spolu s orchestrem vystupovali po dobu několika dní, filharmoniky vůbec nešetřil. V absolutní souhře se orchestr předvedl v celé své kráse a síle. Obzvlášť zaujala skupina viol a violoncell, která v lyrických pasážích zněla velmi bohatým šťavnatým zvukem.

 

1

 

Hvězdou večera byl světový klavírista Lukáš Vondráček, který je ovšem u nás velmi dobře znám. Posluchače tentokrát ohromil velice technicky náročným Koncertem pro klavír a orchestr č. 3 C dur op. 26 Sergeje Prokofjeva. Zpočátku něžný, možná až příliš skromný nástup klarinetu vystřídal suverénní vstup sólového klavíru. První věta Andante. Allegro zazněla s naprostou hravostí a lehkostí. Srozumitelnost každé noty byla až neuvěřitelně dokonalá, vše bylo slyšet, všemu rozumět. Ve druhé větě Tema con variazioni mne osobně zaujala snová tichá část, kde virtuozitu vystřídal naprostý klid a mlhavý opar impresionismu. Rázem byli všichni v jiném světě, kouzelný kontrast s opět perfektní artikulací. O to větším šokem byla věta třetí Allegro ma non troppo, která místy připomínala ďábelský tanec. Brilantní provedení Lukáše Vondráčka i Janáčkovy filharmonie ohromovalo opět svou souhrou a nevyčerpatelnou energií. Hráči orchestru byli sami strženi neuvěřitelným klavírním provedením, ačkoli se plně soustředili na své náročné party. Je obdivuhodné, že je repertoár na turné vůbec neomrzel, naopak působil, jako kdyby jim byl šitý na míru. Po dlouhotrvajícím a vytrvalém potlesku nakonec Lukáš Vondráček podlehl publiku a po divokém vypjatém Prokofjevovi okouzlil a poněkud uklidnil posluchače jedním ze Chopinových Nocturn.

 

10

 

Ve druhé polovině koncertu zazněla Symfonie č. 7 d moll op. 70 Antonína Dvořáka. První věta Allegro maestoso působila poněkud unaveně, měla jsem pocit, že orchestr má, co se týče síly, ještě značnou rezervu. Otázkou je, jestli už se na filharmonicích neprojevila únava z cestování nebo z Prokofjeva, který možná vydá za víc jak jednu symfonii. Také je možné, že jde pouze o rezervy sálu, které třeba odstraní v budoucnu ten nový. Co ovšem na akustice nestojí, byl problém, že tato věta postrádala tah, a tak hudba ztrácela místy bohužel napětí a plynulost. Ačkoli mohlo být nasazení dravější a tempo možná poněkud rychlejší, musím vyzdvihnout svítivé první housle spolu s flétnami. Zářily v pravý čas svou zpěvností.

 

5

 

Ve druhé větě Poco adagio předvedla filharmonie ryzí český zvuk ve Dvořákově jadrné lyrice. Když opomenu z hlediska souhry napínavý začátek, kdy byla vina buď na straně nesoustředěného orchestru, nebo možná příliš zbrklého gesta dirigenta, tak nejvíc se povedla věta třetí, Scherzo: Vivace. Poco meno mosso. Orchestr zněl naprosto brilantně, v rychlých pasážích se dokonale prolínaly všechny smyčcové nástroje, což tvořilo nekonečné gradace. Bez prodlení navazující čtvrtá věta Finale: Allegro začala ve violoncellové sekci zcela bez zaváhání, později jejich téma převzaly housle s naprostou jistotou. Kdo se ovšem v této větě předvedl se zvučným rozhodným tónem, byla skupina horen. Znovu ovšem byla poslední věta, stejně jako první, poněkud nekonečná. Větší práce s časem a především s pauzami, které na mě působily příliš uspěchaně, by dodala určitým momentům více prostoru vyniknout, ale také celé větě možnost větší výstavby, což tato symfonie ve svém potenciálu rozhodně má. Každopádně, až na drobné detaily, byl však koncert vydařený a kvalitní a přinesl krásné zážitky.

 

Foto: FB Janáčkova filharmonie Ostrava - zájezd do Koreje 

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.