sobota, 26 říjen 2019 12:10

Souboj dobra a zla v podání Collegia 1704

Autor:

„Soprán Julie Lezhnevy je skutečně okouzlující. Luigi De Donato jí nezůstal nic dlužen.“

„Raffaella Milanesi je v recitativech dramatická a její provedení je velmi emotivní.“

„Collegium 1704 toto nastudování uvede i v Německu v rámci Hudebního mostu Praha – Drážďany.“

 

7

 

Collegium 1704 je souborem, jehož vystoupení je vždy událostí. Ať už se jedná o koncertní, nebo o divadelní projekty, třeba o novodobou světovou premiéru opery Antonia Vivaldiho Arsilda, regina di Ponto, Myslivečkovu L'Olimpiade či světovým úspěchem ověnčeného Händelova Rinalda. Ve čtvrtek 24. 10. soubor připravil přeplněnému Rudolfinu další hudební lahůdku – Händelovo oratorium La Resurrezione.

Georg Friedrich Händel sice přišel do Itálie na pozvání Medicejských, ale největší úspěch si vydobyl v Římě, kde se účastnil činnosti Accademie dell'Arcadia. Ta sdružovala umělce všech směrů, jejich mecenáše, aristokracii i špičky vatikánské kurie a pořádala pravidelné koncerty, básnické recitace a umělecké soutěže. Händel se s nadšením účastnil jejího života i skladatelských soutěží. Ve svém předchozím působišti, německém Hamburku, sice psal docela úspěšné opery, v Římě ovšem mimořádně prudérní papež Inocenc XII. operní divadlo zrušil, takže Händel skládal kromě kantát především oratoria, jimiž si šlechta, ba i vysoké duchovenstvo operu nahrazovaly.

Bylo mu 24 let, když na žádost svého mecenáše, markýze Francesca Ruspoliho, složil oratorium La Resurrezione (Vzkříšení) jako alegorii souboje dobra a zla. Ruspoli nehleděl na náklady a dal mladému Händelovi k dispozici nebývalé prostředky. Mohl sestavit na svou dobu mimořádně velký orchestr – jen houslistů bylo 39, hobojisté čtyři, trumpety dvě atd. Na housle hrál a orchestr dirigoval v té době již velmi slavný Arcangelo Corelli. Libreto napsal další člen Accademie dell'Arcadia Carlo Sigismondo Capece, dvorní básník polské královny Marie Kazimíry. V hlavním sále Ruspoliho paláce byla připravena kompletní scéna. Na zadním plátně byly vyobrazeny hlavní postavy oratoria a uprostřed postava Krista (který ovšem v oratoriu vůbec nevystupuje). Byla to vlastně taková quasiopera, papežovi natruc. Při premiéře byl ještě jeden truc – roli Máří Magdaleny zpívala, ó hrůzo, sopranistka Margherita Durastanti. To už bylo na papeže moc a Ruspolimu to neprošlo. Při dalším provedení už Máří Magdalenu zpíval kastrát.

Umělecký šéf a dirigent Collegia 1704 Václav Luks si k provedení pozval skutečně mimořádné sólisty. Anděla zpívala ruská sopranistka Julia Lezhneva, Marii Magdalskou Raffaella Milanesi, Kleofášku Francesca Ascioti, Jana, miláčka Páně, Topi Lehtipuu a Lucifera Luigi De Donato.

 

6

 

Už jenom výběr sólistů sliboval mimořádný zážitek. A k tomu přímo perfekcionistické provedení členů Collegia! Už předehra ukázala výtečnou sehranost celého ensemblu. Händel v oratoriu svěřil velmi často melodickou linku dvěma hobojům (Katharina Andres a Petra Ambrosi), které také uvedly předehru. Václav Luks zvolil poměrně rychlá tempa, která udržel po celé oratorium.

Soprán Julie Lezhnevy je skutečně okouzlující. Má krásnou tvorbu tónu, skvělé ozdoby, koloratury byly věru „andělské“ a provedení až vášnivé. Celý začátek první části je disputací Anděla s Luciferem a bylo věru co poslouchat. Luigi De Donato jí nezůstal nic dlužen – skvělý bas, v hloubkách přesvědčivý, mimořádně silný, s perfektní dynamikou. Už jeho první árie Caddi, è ver, ma nel cadere ukázala, že se jedná o pěvce, jehož hlas dokáže znít dramaticky, umí vyjádřit emoce, ale dovede také naplno vystihnout nuance Händelovy hudby.

 

2

 

Hlavní roli má ovšem v oratoriu Máří Magdalena. O tom, že Händel své oratorium psal tak trochu jako operu, svědčí i způsob, jak jednotlivé postavy navzájem odděluje mezihrami. U opery by se měnila scéna, tady stejnou službu dělá právě intermezzo. Teprve po ní přichází Máří Magdalena, v nádherné árii Ferma l'ali, e su miei lumi v duetu s dvěma hoboji. O Raffaelle Milanesi by se dalo napsat to samé, co o Luigi De Donatovi – „skvělý soprán, ve výškách přesvědčivý, mimořádně silný, s perfektní dynamikou“. V recitativech je velmi dramatická a její provedení je značně emotivní. Händel její árie doprovází různými sólovými nástroji. U Se Maria, dunque spera jsou to housle (koncertní mistr Ivan Iliev). V árii Per me già di morire si doprovod a melodii dokonce předávají flétna, housle, hoboje a viola da gamba, zatímco harfa sopranistku doprovází v recitativu O quale spira. Händel tím dosahuje mimořádné působivosti. A vynikne i krása hlasu Raffaelly Milanesi.

Stejné postupy uplatňuje skladatel i u Jana, kterého zpíval Topi Lehtipuu. Je zajímavé, že v jeho případě zdaleka nedochází k takovému magickému spojení lidského hlasu a nástroje, jako je tomu u Raffaelly Milanesi. A to má přitom řádu árií, které přitahují svou lyričností a emotivností – například árie Cosi la tortorella nebo krásná árie Caro Figlio, amato Dio, kde si doprovodnou melodii předávají violoncello, kontrabas, viola da gamba, theorba, cembalo a harfa. Jeho nástup byl uveden flétnovým intermezzem v podání Julie Brané.

 

4

 

Významnou roli má v oratoriu Kleofáška, či správněji Marie Kleofášova, která je tou, co pochybuje. Proto je tato role svěřena altu. Francesca Ascioti má velmi zajímavý hlasový rozsah a výborné frázování. Její árie Naufragando va per l'onde s doprovodem hobojů byla skvostná, stejně tak árie Augelletti, ruscelletti s doprovodem houslové sekce.

Závěr první i druhé části tvoří sbor, který v tomto případě zastoupili všichni sólisté. Je možné říci, že to byl v obou případech skutečně vrchol koncertu. Však také závěr první části nakonec Collegium i sólisté použili znovu jako přídavek. Collegium 1704 toto nastudování uvede i v Sasku v rámci Hudebního mostu Praha – Drážďany. Projekt by si ale zasloužil daleko širší uvedení, stejně jako nahrání na CD. Diapason d'Or by je zcela jistě neminul.

 

8

 

9

 

Foto: Petra Hajská 

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.