středa, 25 září 2019 17:00

Jardo, jsi anděl
aneb Jaroslav Krček slaví osmdesátku

Autor:

„Jaroslav Krček je vpravdě osobností renesanční.“

„Za svou elektroakustickou operu Nevěstka Raab obdržel cenu města Ženevy.“

„Náměstkyně ministra kultury JUDr. Kateřina Kalistová předala Jaroslavu Krčkovi nejvyšší rezortní vyznamenání Artis Bohemiae Amicis za celoživotní přínos české kultuře.“

 

00005

 

Jsou lidé, kteří se už za svého života stanou legendou. K nim patří i letošní osmdesátník Jaroslav Krček, člověk mnoha dovedností. Skladatel, sběratel a upravovatel lidových písní, autor zpěvníků a sborníků, dirigent, sbormistr, hudební režisér, zpěvák, hráč na nespočet nástrojů, z toho několik velmi neobvyklých, dokonce i jejich výrobce, spisovatel, dramatik, umělecký vedoucí souboru Musica Bohemica. To vše často souběžně. A je pro něho typické, že své životní jubileum slaví prací. V rámci Břevnovských hudebních setkání uspořádal 23. září dva koncerty, které byly malým průřezem jeho tvorby.

Jaroslav Krček je vpravdě osobností renesanční. A pracovitou. Jeho dílo, přitom stále neukončené, je impozantní a těžko se najde u nás druhá osobnost, která by se s ním mohla srovnat. Vždyť jenom jako skladatel má na svém kontě 9 symfonií, 4 opery, 11 mší, nesčetně skladeb komorních, hudby pro divadlo, televizi, rozhlas i film, orchestrální a instrumentální skladby a několik stovek úprav a zpracování lidových písní. Za svou elektroakustickou operu Nevěstka Raab obdržel v mezinárodní skladatelské soutěži města Ženevy v těžké mezinárodní konkurenci druhou cenu a v soutěži Prix de music folkloric Radia Bratislava získal třináctkrát hlavní cenu.

Těžko, přetěžko se z tak obrovského díla vybírá. Krček zvolil metodu – od každého něco. Koncert zahájila orchestrální věta z jeho kantáty Radujme se, kterou napsal pro sóla, sbor a komorní orchestr, tentokrát ovšem v podání souboru Musica Bohemica. Následoval výběr z Hořických pašijí (Mysterium Hoericense), které Krček napsal na zakázku Společnosti pro zachování Hořických pašijových her v Hořicích na Šumavě. Hudbu veskrze vážnou a mystickou vystřídal opus plný radosti, lehké ironie i laškování – Žákovské vigilie. Písně Žák a dívka, O penězích a O ženách přednesli sólisté souboru Anna Hlavenková a Karel Jakubů. Úpravou lidových písní byl výběr z Písní o vojně, kde jsme slyšeli písničky Stála má milá, Já husarka malá a Už do vojny jedeme. Vzpomínkou na Choreu Bohemicu bylo uvedení Pastýřského tance z inscenace Bláznův den aneb Alabožský muzikál. Výběr z Krčkových skladeb ukončila lidová balada Pase ovčák ovce.

 

00007

 

Instrumentace je typicky Krčkovská. Ač vychází z lidové hudby, je psána pro orchestr, který má prakticky komorní složení. Dvoje housle, viola, violoncello, kontrabas, klarinet, flétna včetně zobcové a hoboj. K těmto nástrojům Krček přidává dle potřeby nástroje nové, lidové i jím vytvořené. Zvuk je naprosto osobitý, okamžitě rozpoznatelný, jedná-li se o melodie, vycházející z lidového odkazu, a klasicky komorní, pokud hudebníci zabrousí do hudby barokní či renesanční. Tu soubor nastudoval především pro zahraniční zájezdy, nakonec to ale dopadlo tak, že pak Jaroslav Krček sám v napsal několik děl v renesančním nebo barokním stylu.

Přesto hlavním nosným repertoárem Musicy Bohemicy jsou úpravy lidových písní v „krčkovské“ stylizaci. Těm také byla věnovaná druhá půlka koncertu. Po písni Vyšla hvězda a Což se mně má milá zdá přišel první gratulant – dirigent Petr Altrichter, který své laudatio zakončil familiárním „ Jardo, ty jsi anděl“. Jaroslav Krček v poděkování nezapomněl připomenout slavný Altrichterův bonmot, že hudba je krásná, ale ještě krásnější je ticho s tím, že ticho oni umí také skvěle. Nicméně píseň K Radvanovu cesta byla ryčná, až uši zaléhaly. Dalším gratulantem byla Hana Maciuchová, která jubilantovi přednesla báseň Jana Skácela Sonet se slavíkem. Jaroslav Krček se jí odvděčil krásnou písní Kdybych já chlapče i rozvernou U našeho Bárty. To už byl připravený se svým blahopřáním Otakar Brousek mladší, který omluvil tatínka i manželku, ale nezapomněl předat Jaroslavu Krčkovi od své ženy polibek. Zarecitoval Jarní den od Jaroslava Seiferta a neodpustil si na závěr jeden bonmot, týkající se stáří: „Stáří je jaro smrti“. Krček to komentoval suše: „Ťulda nikdy nezklame“. Nezklamal ani Cikánský tanec, jediné dílo, které se vymykalo ze souboru lidových písní. Krček tento tanec napsal pro Laternu Magiku, s výtečným sólem klarinetu (Jakub Hrdlička). Nejdojemnější blahopřání přednesl Zdeněk Bláha, slavný dudák, ale hlavně dlouholetý hudební redaktor plzeňského rozhlasu a Krčkův přítel. Seznámili se v rozhlase v roce 1957 a přátelství jim vydrželo celých 63 let! Prozradil na Jaroslava Krčka, jak byl obletován děvčaty, i to, že odpovídal na otázku, co má nejradši, písničkou: „… husičku pečenou a Gábinku ( jeho žena – pozn.red) svlečenou“. Jaroslav Krček kontroval, že komponovat ho naučil Miloslav Kabeláč, dirigovat Bohumír Liška a životu Zdeněk Bláha.

 

00017

 

Poněvadž v publiku seděl i Jiří Pavlica, na pořad přišly také písně moravské – Stojí šohaj a Sokolíčku sivý. Byly to takové moravské písně po česku, Moraváci by se v nich moc nepoznali. Přece jen orchestr i zpěváci tu „Bohemicu“ a Krčkův rukopis v sobě nezapřeli… Přesto Jiří Pavlica přišel s poděkováním kromě jiného za to, že ho Jaroslav Krček naučil komponovat tak, jak ho to na JAMU neučili. A jako poděkování hmotné předal starou slivovici, kterou ještě pálil Pavlicův otec. Do úschovy ji ovšem převzala paní Gabriela Krčková. Z Moravy jsme se vrátili zpět do Čech písničkou Čí to husičky i Kolečko. Posledním vinšujícím byl redaktor Českého rozhlasu Dvojky František Novotný. Připomněl, co vše má Jaroslav Krček ve své Almaře vesnického muzikanta, pak v sobě nezapřel básníka a zarýmoval si na Krčkovo příjmení. Těžko citovat celou báseň, snad dvě strofy, pro celou báseň, byť Novotným označenou za ptákovinu, typické:

Vezme ti srdce jak Paganini

jak v něžné letní trávě cvrček

K nebi tě povznést není líný

To umí právě Jarda Krček

Bůh často mění, co člověk míní

S láskou bez pýchy pavích brček

Pokora koncertní je síní

Když diriguje Jarda Krček

Ve finále nemohla zaznít žádná jiná, než slavná „hitovka“ Musicy Bohemicy Strejček nimra, se sólem na kontrabas (Jiří Rubeš). Kdo tuto písničku zná, asi se divil. Jaroslav Krček ji zpracoval po svém a od hodiny by to mohl být český chorál. Náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová pak předala Jaroslavu Krčkovi nejvyšší rezortní vyznamenání Artis Bohemiae Amicis za celoživotní přínos české kultuře. Jaroslav Krček se svou paní  poděkovali mecenášce souboru Karle Lažanské za dlouholetou podporu. A jaké by to bylo zakončení koncertu Musicy Bohemicy, kdyby si všichni nezazpívali. S oslavencem se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera obecenstvo rozloučilo písničkou O hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá.

 

00022

 

00012

 

00010

 

00003

 

00001

 

Foto: Archiv BHS 

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.