neděle, 08 září 2019 11:05

Opera na cestách: zastávka „Brno – Stará radnice“

Autorka:

„V případě Hany Kuželové jsme mohli litovat jedině toho, že jí autor věnoval všehovšudy dva výstupy.“

„Ti, kteří tušili, že Romanu Hozovi výstřední ženská role padne, se nemýlili.“

„V dámské róbě naháněl po Křišťálovém sále i přilehlých prostorách ubohého, o hlavu menšího Colina, a ani hlasovými kreacemi nezůstal Ragondě nic dlužen.“

 

12

 

„Kočovná operní společnost uvádí hodinovou komickou operu o třech jednáních Les amours de Ragonde (v českém překladu Každá chce milovat) s Romanem Hozou v hlavní roli vdovy Ragondy.“ – Cože? Hodinová barokní komedie a hlavní ženskou postavu bude hrát chlap?! – Tak to musím vidět!

Sdružení Opera na cestách, které se na české kulturní scéně poprvé objevilo v roce 2012, o sobě praví, že je prvním putovním operním projektem v České republice, a klade si za cíl zpřístupnit svět opery i v oblastech příliš vzdálených od operních domů a umožnit tak široké veřejnosti seznámení s tímto žánrem. Neprezentuje se však pouze samotnými inscenacemi, ale také vzdělávacími programy pro děti i dospělé. Do svých představení zve špičkové sólisty a současně vyhledává nadané mladé zpěváky z řad studentů konzervatoří i akademií, kteří v komorním formátu opery dostávají první příležitosti mimo půdu svých alma mater. Za tím vším stojí trio Patricie Částková (dramaturgie), Jana Janulíková (marketing) a Tomáš Pilař (režie).

Poněkud netradiční formát opery si vyžaduje i netradiční umístění. Proto jsme si původně měli sobotní představení, uvedené o několik dní dříve ve Valticích, vychutnat v Brně v zahradě Jurkovičovy vily, která se nachází v Žabovřeskách v těsném sousedství půvabného přírodního lesoparku zvaného Wilsonův les.

 

10

 

Jelikož se však Brno už druhý den radovalo z celé léto toužebně očekávaného deště, musela být inscenace přesunuta do prostor Staré radnice v centru města. Změna místa sice trochu zamrzela, protože přírodní scenérie dodávala už pouhé představě hudebního zážitku zvláštní kouzlo, na druhou stranu jsme byli všichni rádi (a o co více interpreti!), že jsme v teple a suchu.

Autorem opery je francouzský skladatel Jean-Joseph Mouret (1682‒1738), který sdílí osud řady svých kolegů: za života továrnou na každodenní obveselování vyšší společnosti, po smrti zcela zapomenut. Opera Les amours de Ragonde je dílem o třech dějstvích, které vypráví příběh milostného propletence staré vesničanky Ragondy, její dcery Colette a Colettiných nápadníků Colina a Lucase. Navzdory komplikovanosti zápletky je sled událostí natolik svižný, že dílko skutečně trvá jen něco málo přes hodinu.

 

6

 

První jednání líčí scénu na návsi, kde pracují dívky pod dohledem Ragondy. Záhy přicházejí na scénu chlapci, mezi nimi i Lucas a Colin, a laškují s děvčaty. Brzy se dozvídáme, že Colin miluje Colette, avšak Colette miluje Lucase, zatímco na Colina si brousí zuby vdova Ragonda. A ta nedovolí, aby se Colette provdala za Lucase, dokud ona nebude mít Colina. Colin nejenže patrně není dost hezký, chytrý ani vtipný, aby zaimponoval Colette, ale nemá ke své smůle ani smysl pro taktiku a ještě v prvním jednání stihne Ragondu do hlouby duše urazit. Toho využije Lucas, který se svými přáteli Thibaultem a Mathurine zosnuje na Colina léčku. Pod příslibem tajného dostaveníčka s Colette vyláká Colina v noci do lesa. Tam ho mládež ze vsi přepadne v převlečení za skřety sloužící čarodějnici Ragondě. Ta přichází, aby vystrašeného Colina zachránila ze spárů smrti, pokud jí přislíbí sňatek, a Colin souhlasí. Ve třetím dějství se koná dvojitá svatba. Colin se sice i po sňatku cuká a Ragonda musí ještě jednou vytasit hrozbu skřety, ale vše nakonec končí šťastně, oslavou obou manželských párů.

V sobotu večer se pěveckých rolí ujali umělci od sólistů Národního divadla Brno po elévy zpěvu. Výbornou oporou jim byl ansámbl Concerto Aventino, soubor specializovaný na provozování evropské hudby 15. ‒ 18. století, který zkušenou rukou řídil Jakub Kydlíček. Ten je rovněž odborníkem na interpretaci staré hudby, a to z pozice hráče na zobcové flétny i dirigenta. Jeho zběhlost v řízení podobných uskupení i žánrů byla znát na první pohled a bezpochyby byla také jedním z pilířů úspěšného nastudování inscenace.

 

2

 

Dosavadní popis by ve čtenáři mohl vyvolat mylný dojem, že šlo o miniaturu opery a navíc „lehčího“ žánru, a tudíž že nároky na interprety byly nižší. Opak je pravdou. V prvé řadě zdůrazněme, že celou hru provedli v originálním jazyce, tedy ve francouzštině – a lze s úspěchem pochybovat o tom, že by tento jazyk byl druhou přirozeností všech přítomných zpěváků, kromě toho, že horší jazyk pro zpěv aby člověk pohledal. Druhou, neméně podstatnou skutečností byla přítomnost prokomponovaných recitativů, které vyžadují precizní přípravu, dokonalou souhru a obrovský nadhled dirigenta. Po celou dobu představení nás soubor Concerto Aventino v čele s Jakubem Kydlíčkem přesvědčoval o tom, jak výjimečně dobře je připravený doprovázet komorní vokální obsazení v áriích, sborech i zmíněných recitativech.

Do rolí Colette a Colina byli obsazeni studenti brněnské konzervatoře Hana Kuželová (soprán) a Vilém Cupák (tenor), oba sběratelé ocenění v nejrůznějších pěveckých soutěžích. V případě Hany Kuželové jsme mohli litovat jedině toho, že autor opery byl vůči postavě Colette tak skoupý a věnoval jí všehovšudy dva výstupy. Její mladší kolega Vilém Cupák dostal podstatně více prostoru. Už v prvních výstupech bylo znát, že – citujme klasika – má v hrdle dynamit. Jeho tenorová barva byla až neuvěřitelná a pohyb ve výškách obdivuhodný. Jako vše, i tyto přednosti musejí být něčím vyváženy, v tomto případě druhým koncem rozsahu, kterým Vilém Cupák na Colinův part občas jen sotva stačil. Určitě byl také vděčný, že mu byl v průběhu představení oporou tak zkušený dirigent, jakým je Jakub Kydlíček, jinak by mu v některých momentech taky mohlo být pořádně horko.

 

3

 

Přibližně stejnou měrou se skladatel věnoval vedlejším postavám Lucase (Josef Škarka, bas), Thibaulta (Michael Robotka, tenor) a Mathurine (Andrea Široká, soprán), z nichž každý předvedl velmi sympatický pěvecký, herecký a koneckonců i taneční výkon. Kromě představitele hlavní role zbývá z účinkujících jmenovat už pouze „sbor“ ve složení Blanka Křížová, Zuzana Badárová, Marie Rosová, František Slíž a Michal Vajda jr.

A konečně Roman Hoza. Ti, kteří tušili, že mu výstřední ženská role padne, se nemýlili. Mnozí z brněnského publika již vědí, že oplývá nemalým komediálním nadáním, a proto se mohli právem těšit na to, jak zužitkuje takovou nahrávku na smeč, jako je přiřknutí role vdovy se záluskem na nápadníka své dcery. Pokud si snad tuto absurdní roli ve skutečnosti neužíval, nedal to ani náznakem znát a diváky neochudil o skvělou zábavu. V dámské róbě, za kterou se mimochodem sluší vzdát hold Radce Úradníkové, naháněl po Křišťálovém sále i přilehlých prostorách ubohého, o hlavu menšího Colina, a ani hlasovými kreacemi nezůstal Ragondě nic dlužen.

 

11

 

Foto: FB Opera na cestách 

Markéta Ottová

Od útlého věku se věnuje hře na klavír a sborovému zpěvu. Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde vystudovala učitelství v oboru Hudební výchova a Základy společenských věd. Tam také od roku 2016 studuje v doktorském programu Hudební teorie a pedagogika. Paralelně nastoupila i ke studiu oboru Dirigování sboru na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. V současné době je sbormistryní Pěveckého sboru Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, asistentkou sbormistra Pěveckého sboru Vox Iuvenalis při VUT v Brně a příležitostně spolupracuje i s dalšími brněnskými sbory. Jako studentka JAMU se podílí na uměleckých projektech akademie, zejména působením v pěveckém sboru HF JAMU a jeho koncerty, ale také jako korepetitorka v Komorní opeře (Flotow, Offenbach, Cimarosa). 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.