„Není zde žádný dialog ani nastínění děje.“

„Velmi dobrým záměrem bylo umístění básně v originále i v překladu na černé pozadí.“

„Jak čas plynul, z ženy s dlouhými vlasy se stal muž s pleškou.“

Festival nové a experimentální hudby Ostravské dny úspěšně zakončil desáté bienále koncertem s názvem “Večer v opeře” v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Petera Rundela. Nabídl světovou premiéru skladby Petra Bakly a jedinou operu Mortona Feldmana. Koncert, který se odehrál v Trojhalí Karolina poslední srpnovou neděli, byl znamenitým závěrem celého festivalu.

Skladba Petra Bakly “Nad městem je ostrov / There Is An Island Above The City“ jednoznačně upoutala svou rozsáhlou hudební plochou, ve které se střídaly a zároveň kryly dvě zvukové vrstvy. Nejdříve vévodily smyčce svou dramatičností, rozruchem a mlhavou barevností, pak se přidávaly dechy, které této ploše určily její strukturu a směr. Postupně se tato dvě schémata propojovala, aby se záhy od sebe mohla na malý moment oprostit a poté znovu sloučit; společně tak tyto dvě vrstvy vystavěly gradaci, která dala třídílné formě niterný efekt.

Jednoznačně zlatým vrcholem celého festivalu se stalo uvedení opery „Neither“ Mortona Feldmana z roku 1977. Šestnáctiřádkové libreto k tomuto dílu je z pera Samuela Becketta. Jak je známo, oba autoři se shodli na tom, že operu a vokální hudbu, kde hlavním nositelem děje je slovo, nemají rádi.

I když Feldman započal práci na opeře ještě předtím, než Beckett přislíbil libreto, tak posléze na základě jeho textové složky vytvořil téměř hodinové dílo představující neuchopitelné „ani“. Kompozice působí na diváka mnohdy až sevřeným dojmem a uvádí ho do časoprostoru, odkud není možno odejít. Uchvátí a donutí vnímat plochu a zároveň detail. Snoubení slova s hudbou je zde naprosto jiné, než jaké známe. Není zde žádný dialog ani nastínění děje. Žádný děj zde totiž neprobíhá. Hudba podkresluje každé slovo a jeho charakter. Zprvu není zřejmé, že se jedná o věty, které mají navodit pocit všeho a zároveň ničeho a prozkoumávat oblast nitra a světa okolo. Slova, která popisují momentální přítomnost a zároveň velikost nepoznaného všeho, se uskupují do vět, které vykreslují spíše pocit a myšlenku, než kontinuální děj.

Feldmanova hudba tuto textovou neuchopitelnost společně utváří. Hudební krajina je velice zvukově pestrá, konkrétní i abstraktní, naprosto vystihuje myšlenku ve své přítomnosti a zároveň utváří prostor pro další dění.

Překladu Beckettovy básně se ujal Petr Kotík a velmi dobrým záměrem bylo umístění básně v Trojhalí Karolina v originále i v překladu na černé pozadí. Divák se tak mohl nechat unášet inscenací a zároveň mohl porozumět celé náladě a struktuře textu. Mohl se tedy orientovat a pochopit. To vnímám jako velmi dobrý tah – ne vždy je divák takovýmto způsobem vtažen do procesu, ne vždy mu je dovoleno vnímat i textovou složku, a to hlavně v případě, kdy text není v rodném jazyce.

Na vrcholu všeho stojí nezaměnitelný hudební nástroj – lidský hlas, v tomto případě sopránový part, kterého se ujala Claudia Barainsky přímo excelentně. Bylo zřejmé, že celý koncept díla přijala za svůj a umožnila tak divákovi o to více dílo pochopit. Její interpretace byla naléhavá, niterně expresivní, přesto srozumitelná. Vnímala každé slovo i jemné dynamické nuance orchestru. Obzvláště pianissimové části byly opravdu výtečné.

Režie Jiřího Nekvasila toto nic a vše říkající „ani“ podtrhla. Claudia Barainsky byla po celou dobu na malé loďce umístěné nad orchestrem. Vesla loďky byla spuštěna a zpěvačka po celou dobu do loďky pouštěla právě odehrané stránky partitury. Toto spojení evokovalo čas a jeho nepochopitelnost. Zatímco loďka stále kotví, čas plyne. A jak čas plynul, z ženy s dlouhými vlasy se stal muž s pleškou.

Bratři Petr a Pavel Hruškovi se představili v roli tuláků Estrogena a Vladimíra. Jejich role spočívala ve vyjádření životní cesty člověka, v tom, že záleží na každém, jak se svou cestou naloží, protože do svého cíle dojdeme každý.

A do svého cíle vešel i festival Ostravské dny. Za dvanáct dní se představili autoři a umělci z různých koutů světa a Ostrava si mohla vyposlechnout několik desítek skladeb. Ostravské dny nabídly publiku velmi pestrou přehlídku nové a experimentální tvorby a dovolily tak nahlídnout do různých žánrů a myšlenek.

———–

Jubilejní 10. Ostravské dny: Institut a Festival nové, avantgardní a experimentální hudby současnosti a zhruba padesáti let zpátky. Konaly se na deseti místech včetně obou nábřeží řeky Ostravice. Všech 10 festivalových dní se 14 koncerty (z toho jedna 18hodinová Dlouhá noc) a 80 skladbami se uskutečnilo podle plánu a odehráno tak bylo téměř 50 hodin hudby, drtivá většina nikdy v Čechách nezazněla. Na programu byly skladby 21letých studentů i legendárních skladatelů, kterým je přes osmdesát let: v Ostravě přítomného Christiana Wolffa nebo Frederica Rzewského či Alvina Currana, kteří se zhostili i role interpretů. Z českých skladatelů se programu zúčastnili Michal Rataj, Petr Cígler, Petr Bakla, Petr Kotík, Miroslav Srnka, Jaroslav Šťastný nebo Lucie Vítková. Z velkých zahraničních jmen dneška to byli například Chaya Czernowin, Isabela Mundry, Marc Sabat, Klaus Lang nebo Bernhard Lang. Do Ostravy se tak sjely desítky skladatelů a dvě stovky hudebníků, kteří společně naplnili poslání Ostravských dnů: hrát hudbu, která je komponovaná tady a teď, a bezprostředně ji slyšet, jak tomu bylo za Bacha, Mozarta i Janáčka. Zažít „normální“ situaci, kdy hudba není „muzejním kouskem“, ale součástí našich životů. Mnoho kompozic vzniklo přímo pro letošní festival a bylo jím inspirováno. Spolek Ostravské centrum nové huby pořádá na konci června 2020 už 5. bienále festivalu nové opery NODO. Další vydání Ostravských dnů je naplánováno na srpen 2021.

Foto: FB Ostravské centrum nové hudby