„V prvních dvou triových skladbách měla skladby naprosto barokní charakter a dá se o nich pochybovat, zda jsou od Beethovena.“

„Cenné Surzyńského varhanní dílo bohužel k naší škodě nezaznívá téměř vůbec. Dík Marii Magdaleně Kaczor za jeho stylové uvedení.“

„Můžeme si odmyslet příběh o uvědomělé kolchoznici, ale hudba je tak spjata s jevištěm, že uvedení v chrámovém prostoru se jevilo jako nevhodné.“

Na pátém koncertě 24. mezinárodního varhanního festivalu u Jakuba v Praze vystoupila 29. srpna polská varhanice Maria Magdalena Kaczor. Vystudovala původně na Hudební akademii v Poznani klavír a až po jeho absolutoriu se věnovala studiu varhanní hry v Paříži, Lyonu, Hamburku a Mnichově. Jeden rok byla také rezidenční varhanicí v japonském Sapporu. Skvěle vybavena po technické stránce, věnuje se v současné době koncertní činnosti doma i v zahraničí.

Koncert zahájila nejpopulárnější varhanní skladbou J. S. Bacha – Toccatou a fugou d moll, známou i z četných úprav pro další nástroje nebo pro orchestr. Její interpretace měla dvě polohy – velmi výrazově uvolněnou, připomínající téměř dobu velkých romantických virtuózů před více než 100 lety v úvodní toccatě a recitativním závěru fugy. Druhou – přísnou polohou – byl průběh fugy s důrazem na její logickou kompoziční výstavbu. Výsledkem bylo až příliš kontrastní vyznění těchto dvou poloh, které nevytvořily zcela sjednocený celek.

Polská varhanice následně uvedla Tři kusy Ludwiga van Beethovena. Jeho dílu se věnuje a uskutečnila také nahrávku jeho drobných skladeb na CD. Z Beethovenova odkazu jsou známy jako hratelné na varhany skladby pro píšťalový hrací stroj, oblíbený mechanický nástroj té doby. Na koncertě hrané Tři kusy měly v prvních dvou triových skladbách naprosto barokní charakter a dá se pochybovat, zda jsou od Beethovena. Třetí z nich – fuga – mohla snad být jeho studijní prací z mladých let. Tria vyzněla půvabně v jemných barvách a Fuga v mixturovém plenu.

Švýcarský romantický skladatel a varhaník Otto Barblan působil dlouhou dobu v katedrále v Ženevě a je znám také jako vydavatel varhanního díla Césara Francka. Jeho Andante s variacemi op. 1 bylo pečlivě narejstříkováno v jemných barvách, zvukové kontrasty jednotlivých variací byly spíš utlumeny; interpretce se zcela nepodařilo zakrýt určitou mnohomluvnost skladby.

Z rozsáhlého díla významného polského pozdně romantického skladatele Mieczyslawa Surzyńského, který působil jako pedagog v Petrohradě a Kyjevě a později jako sbormistr, profesor konzervatoře a varhaník katedrály ve Varšavě, zvolila interpretka výběr z cyklu Improvizace op. 36 – jemný Chant triste a temperamentní Capriccio. Cenné Surzyńského varhanní dílo bohužel k naší škodě nezaznívá téměř vůbec. Dík Marii Magdaleně Kaczor za jeho stylové uvedení.

Závěrem zazněl valčík z baletu Gajané Arama Chačaturjana v její vlastní varhanní transkripci. Můžeme si sice při koncertním provedení odmyslet příběh o uvědomělé kolchoznici, která i přes zapálení kolchozu záškodníky štěstí dojde, ale hudba s folklorními názvuky, vzniklá za II. světové války, je tak spjata s baletním jevištěm, že uvedení v chrámovém prostoru se jevilo jako nevhodné. Maria Magdalena Kaczor sice předvedla ohňostroj virtuózní techniky, řadu bizarních nápaditých rejstříkových kombinací, ale jejímu koncertu tak scházela lépe promyšlená dramaturgie celku a přirozený vrchol.

Foto: Zdeněk Chrapek