„Vrcholem operní části programu bylo společné vystoupení obou pěvců v duetu závěrečné scény Evžena Oněgina.“

„Nelze opomenout orchestr Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou nového šéfdirigenta Jakuba Kleckera.“

„Pořadatelé v závěru přistoupili k alternativnímu řešení – k doprovodu baletních mistrů nahrávkou místo filharmoniků.“

Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského dospěl do finále 21. ročníku. Postupně nabídl posluchačům náhled do světa hudby prostřednictvím řady různorodých koncertů – od crossoverů přes folk až po francouzský šanson. Závěrečný sobotní galakoncert však proběhl v duchu klasiky. Zahrady zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou ovládlo dílo „velkého romantika“ Petra Iljiče Čajkovského – výběr z jeho nejznámějších operních a baletních kompozic Evžen Oněgin, Piková dáma, Louskáček, Spící krasavice a Labutí jezero.

„Čajkovského brilantní, strhující a tolik emotivní hudba nemůže nechat chladnou žádnou duši. Život samotného skladatele příliš radostný nebyl, přesto jeho hudba dokáže přinést radosti spoustu…“ I z těchto slov pořadatelů festivalu jsou patrné kouzlo a výjimečnost hudby, které tkví v hluboké citovosti a lyrické melancholii. Vlastní cestou Čajkovskij vykresluje základ dramatických rozporů jako střet osamělého člověka s láskou a těžkostmi života. Ve svých dílech tak předává romantickou krásu poetična smutku. V první části koncertu zprostředkovaly náhled do onoho krásna vybrané pasáže oper Evžen Oněgin (Introdukce k 1. dějství; Kagda by žizň domašnim krugom; Puskaj, pagibnu ja; Polonéza ze 3. dějství; O! Kak mně tjaželo!) a Piková dáma (Ja vas ljublju; Už polnoč bližitjsa).

Protagonisty árií byli úspěšní ruští pěvci – sopranistka Olga Tolkmit a barytonista Alexej Isajev. Každý z nich disponoval jinými kvalitami. Alexej Isajev již od prvních tónů zaujal svou specifickou mírně zastřenou barvou hlasu. S naprostým klidem předvedl dynamicky zcela vyvážený dialog s orchestrem Moravské filharmonie Olomouc. Žádný z tónů jeho partu nijak nezanikl, spíše naopak. V neposlední řadě dokázal do svého přednesu vložit i značnou dávku citovosti, která je – jak již bylo zmíněno – pro dílo Čajkovského nesmírně důležitou. Například Jeleckého árie z druhého dějství opery Piková dáma se stala velmi příjemným poslechovým zážitkem se všemi gradacemi i klidem.

Olga Tolkmit sice začala své vystoupení poněkud nejistě, a to kvůli zbytečnému přeexponování árie z prvního dějství Evžena Oněgina. V dalších číslech však dokázala vše vyrovnat. Předvedla sílu a jistotu společně s čistým a výrazným hlasovým témbrem ve výškách. V neposlední řadě vtiskla skladbám i vlastní prožitek a procítění. Vrcholem operní části programu však bylo společné vystoupení obou pěvců v duetu závěrečné scény Evžena Oněgina. Oba v mnoha aspektech odlišné hlasy se náležitě doplňovaly, vystoupení bylo zcela vyvážené a povedené.

Rovněž nelze opomenout samotný orchestr Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou nového šéfdirigenta Jakuba Kleckera. Společně provázeli nejen sobotním večerem, ale i celým letošním ročníkem festivalu. I přes některá lehká a opomenutelná pochybení v rámci souhry poskytl orchestr důstojný hudební doprovod s řadou skutečně podařených míst napříč oběma částmi večera – například melodickými vyhrávkami jednotlivých nástrojů (harfy v úvodu baletu Louskáček; flétny, hoboje a lesní rohy v árii Taťány z 1. dějství a tak dále). Dirigentovi se rovněž povedlo skvěle pracovat s dynamikou celého uskupení, ať už v plné míře v rámci baletů či se shovívavostí vůči pěvcům.

V druhé polovině věnované úryvkům z baletů Louskáček (úvod; Sněhové adagio z 1. dějství), Spící krasavice (Adagio) a Labutí jezero (Valse; Malé labutě; Velké labutě; Bílé adagio; Variace; Coda; Adagio černé labutě) s tanečním doprovodem baletního souboru Národního divadla Brno se však koncertu nevyhnuly nepředvídatelné komplikace. Déšť neumožnil z technických důvodů dohrát orchestru celý koncert. Posluchači se tedy v závěru nedočkali plánovaného živého provedení Labutího jezera. Pořadatelé přistoupili k alternativnímu řešení, a to k doprovodu vizuálního vystoupení baletních mistrů nahrávkou místo filharmoniků. Nedošlo sice k nijak zásadnímu časovému zdržení programu a na samotném baletním vystoupení – v tomto případě hudbě lehce nadřazenějším – se nic negativně nepodepsalo. Pro mě osobně však zůstává diskutabilní otázkou, do jaké míry je na hudebním festivalu nahrazení živé hudby relevantní.

Z hlediska taneční složky vystoupení však není co vytknout. Všechny tři balety Petra Iljiče Čajkovského jsou bezpochyby jedny z nejslavnějších a nejhranějších titulů a základními kameny moderního baletu; neodmyslitelně patří k repertoáru světových divadel. Brněnští tanečníci ve všech vystoupeních večera předvedli až neuvěřitelnou lehkost a ladnost každého pohybu i přesný soulad. Za zdůraznění stojí Labutí jezero, které se v rámci brněnské scény v letošním roce dočkalo jubilejního 100. výročí od debutového uvedení. K této příležitosti Janáčkovo divadlo od února uvádí jeho obnovené nastudování z roku 1999 v duchu klasického pojetí.

Koncert s podtitulem „Velký romantik“ se tedy s 21. ročníkem MHF Petra Dvorského rozloučil vskutku v romantickém duchu, a to jak z perspektivy hudby a tance, emocionální hodnoty a epického přesahu, ale i samotné nepředvídatelnosti událostí. Avšak přes všechny obtíže i radosti provázela koncert jedinečně přátelská atmosféra, která k tomuto festivalu bezpochyby patří.

Foto: Arskoncert – Petr Hobza