„Mladý Kšica dokázal, že je opravdu velmi dobrým hráčem, neboť zahrát takto dobře tento prubířský kámen varhaníků, čímž Bachovy triové sonáty jsou, je toho jasným dokladem.“

„Oba pánové hráli na barokní varhany postavené v roce 1762 kutnohorským varhanářem Františkem Pavlem Horákem.“

„Bachova lyrická předehra zazněla v rychlejším tempu, než jsme zvyklí, což vůbec nebylo špatné. Naopak, dobře se poslouchala a rozladěné píšťaly tak neměly možnost znít moc dlouho.“

Barokní varhany v podání dvou generací – to byl podtitul koncertu, na kterém se představili svatovítský varhaník Josef Kšica se synem Přemyslem. V neděli zahráli v Heřmanově Městci v rámci 15. ročníku mezinárodního festivalu Hudební léto, a to v tamním barokním kostele sv. Bartoloměje, kde se nacházejí i barokní varhany, bohužel neuchráněné pozdějším zásahům. Zazněla nejen hudba barokní a klasicistní, ale oba pánové také zaimprovizovali.

Hudební léto se v Heřmanově Městci koná každoročně, letošní ročník nabízí šest koncertů, které se konají většinou v místním katolickém chrámu, pak také v zámeckém parku a v dalších prostorách. Dramaturgie je pestrá a zahrnuje od vážné, komorní i symfonické hudby také umění nonartificiální. Příjemný letní podvečer měli posluchači možnost strávit ve společnosti barokní varhanní hudby v podání dvou vynikajících varhaníků a improvizátorů. Josef Kšica je od roku 1999 regenschorim v katedrále sv. Víta v Praze a Přemysl Kšica je varhaníkem v chrámu sv. Mikuláše v Praze a profesorem varhanní hry na konzervatoři v Teplicích. Oba pánové hráli na barokní varhany postavené v roce 1762 kutnohorským varhanářem Františkem Pavlem Horákem, které měly původně sedmnáct rejstříků. Mají dva manuály a pedál, přičemž hlavní stroj s pedálem je rozdělen na C stranu a Cis stranu, pozitiv se nachází v zábradlí kůru. Tónovou i rejstříkovou trakturu měl původně zcela čistě mechanickou, vzdušnici zásuvkovou, což se dnes považuje za nejlepší možný způsob řešení. Tento kvalitní nástroj bohužel nebyl uchráněn romantizující přestavbě uskutečněné v roce 1932, kterou provedl rychnovský varhanář Václav Polák. Tyto přestavby se uskutečňovaly poměrně často, protože tehdejšímu vkusu nevyhovovaly typické výrazné mixtury a jiné alikvotní rejstříky nástroje, a byly tak nahrazovány jemnějšími základními hlasy nebo o ně doplňovány. Tyto zásahy dnes považujeme za zcela nešťastné. V současnosti je nástroj takřka v havarijním stavu a čeká na generální opravu, která by mu navrátila jeho původní podobu a krásný zvuk. Chod traktury je těžký, takže se na něj nehraje ideálně. Na nedobrém stavu nástroje má zásluhu i současné sucho.

První půlka koncertu patřila Josefu Kšicovi, druhá Přemyslovi. Josef Kšica hrál hudbu českého i německého baroka a českého i anglického klasicismu, na závěr svého bloku zařadil improvizaci. Své vystoupení zahájil závažným Preludiem a fugou c moll geniálního barokního autora Jana Zacha. Tomuto výjimečnému dílu chyběla v interpretaci větší hloubka, která by podtrhla filozofický rozměr skladby. Následovalo Preludium C dur Františka Xavera Brixiho, taktéž kdysi svatovítského kapelníka, a Fuga C dur z řady 12 fug Jana Křtitele Vaňhala. Obě díla přednesl Kšica přesvědčivě a radostně. Následující Fuga C dur a Preludium a fuga D dur Bachova inspiračního zdroje Dietricha Buxtehudeho postrádaly zřetelnost v provedení a jasný rytmus. Toto lze zřejmě přičíst těžkému chodu traktury. Následovalo půvabné Voluntary a moll anglického Johna Stanleyho o dvou větách. Kšica jej provedl velmi dobře a stylově. Posledním autorem byl velikán varhanní hudby Johann Sebastian Bach. Interpret zařadil jeho velmi známou chorální předehru Ich ruf´zu dir z Bachovy Varhanní knížky a Fugu sopra il Magnificat, kterou provedl s naprostou jistotou. Závěrečná improvizace byla v moderním hávu a varhaník využil i jazykový rejstřík Hoboj pocházející z romantizující přestavby a hezky celý nástroj rozehrál. Celý výkon mohl být obohacen o pestřejší rejstříkové kombinace, i když uznávám, že mnoho rejstříků bylo velmi rozladěných.

Druhá půle patřila Přemyslu Kšicovi, ten zařadil velká a náročná díla Johanna Sebastiana Bacha a vlastní improvizaci. Mladý Kšica zahájil své vystoupení Bachovým Preludium Es dur v slavnostní atmosféře a hned bylo poznat, že za nástroj usedl varhaník o generaci mladší ověnčený mnoha cenami z varhanních soutěží. Dobře si poradil s těžkou trakturou nástroje a úvodní tečkovaný rytmus provedl pregnantně, stejně jako rychlé pasáže v průběhu skladby. Fugu Es dur nezahrál hned, ale až na konci programu, tedy podle tzv. německé varhanní mše, kdy má zaznít až po jednadvaceti chorálních předehrách obsažených ve třetím díle Klavírních cvičení. Dále předvedl ne moc známou chorální předehru Dies sind die heiligen zehn Gebot na zajímavou rejstříkovou kombinaci. Poté následovala jednolitá Kšicova energická barokní improvizace na varhanní pléno. Třetí věta Allegro z páté Bachovy Triové sonáty C dur pro varhany byla zahrána brilantně a mladý Kšica dokázal, že je opravdu velmi dobrým hráčem, neboť zahrát takto dobře tento prubířský kámen varhaníků, čímž Bachovy triové sonáty jsou, je toho jasným dokladem. Lyrickou předehru O Mensch, Bewein dein Sünde gross provedl v rychlejším tempu, než jsme zvyklí, což vůbec nebylo špatné. Naopak, dobře se poslouchala a rozladěné píšťaly tak neměly možnost znít moc dlouho. Závěr patřil již zmíněné Fuze Es dur, která obsahuje tři témata. Byla vyvrcholením celého večera. Následoval ještě malý přídavek v podobě transkripce Bachovy Sinfonie od Marcela Duprého.

Oba varhaníci dokázali, že jsou dobrými reprezentanty českého varhanního umění a také to, že jablko nepadá daleko od stromu. Byl také patrný rozdíl ve hře varhaníků od sebe o generaci vzdálených, třebaže jsou z jedné rodiny, což byl možná záměr pořadatelů… Dnes se vyučuje varhanní hra jinak než dříve, což souvisí s dobovými tendencemi a rozdílným vkusem a možná i aktuální hloubkou poznání? Zdejším varhanám můžeme přát jen brzkou generální opravu dobrým varhanářem, opravdu to potřebují. Festivalová dramaturgie je zajímavá a pestrá, mohla by dát i více prostoru regionálním umělcům. Doufejme, že se místním lidem jejich záměr restaurování varhan podaří.

Foto: Archiv Hudební léto Heřmanův Městec