pondělí, 22 červenec 2019 09:28

Nevšední spojení v nevšedním prostoru:
Saxofon a akordeon jako jeden z pokladů Broumovska

Autorka:

„Bylo fascinující sledovat citlivě vedený dialog nejen mezi nimi, ale i jejich nástroji.“

„Škála barev a výrazů obou hráčů byla tak bohatá, jako by během koncertu zahrál postupně celý orchestr nástrojů a interpretů.“

„Festival vznikl s cílem upozornit na kritický stav broumovské skupiny kostelů.“

 

2

 

Každou sobotu letních prázdnin ve stejném čase se otevírá jeden z broumovské skupiny kostelů veřejnosti a jeho barokní křivky rozeznívá vážná hudba. Hudební festival Za poklady Broumovska sleduji jako broumovská rodačka již od roku 2006, kdy vznikl s cílem upozornit na kritický stav kostelů a přispět dobrovolným vstupným z koncertů na jejich záchranu. Od té doby uplynulo třináct let a festivalu se daří nejen to! Každoročně na Broumovsko na pozvání festivalu přijíždějí špičkoví interpreti klasické hudby a nabízejí tak (nejen) místním jinou alternativu zábavy. Třetím z cílů festivalu je podporovat mladou generaci umělců, ať už spoluprací s Concertinem Praga a Broumovskou klávesou nebo pořádáním Letních hornových kurzů, které jsou doprovodným programem festivalu již pátým rokem.

Je potřeba zmínit, že místo konání festivalu - broumovská skupina kostelů - je světovým architektonickým unikátem, jde totiž o několik venkovských barokních kostelů, které byly na Broumovsku vybudovány na začátku 18. století architekty Kryštofem Dientzenhoferem a Kiliánem Ignácem Dintzenhoferem - těmi, kteří projektovali například kostely svatého Mikuláše na Malé Straně a Starém Městě, Břevnovský klášter nebo Invalidovnu! A genius loci tohoto místa řadí festival mezi jedinečné.

 

7

 

Sobota 20. července patřila duu Aliada, jehož španělský název znamená svazek, spojenectví - a přesně to byl dojem ze včerejšího koncertu temperamentní dvojice, kterou tvoří polský saxofonista Michal Knot a srbský akordeonista Bogdan Laketic. Dva nástroje, pro které se v klasické hudbě nepíší skladby, nejsou součástí symfonického orchestru a jejich spojení budí přinejmenším tázavé očekávání… Duo za sebou má koncerty v newyorské Carnegie Hall, v curyšské Tonhalle, vídeňském Musikvereinu, petrohradské Ermitáži a teď i v šonovském kostele sv. Markéty – v nejodlehlejším (a pro mě i nejkrásnějším) ze skupiny broumovských kostelů, který stojí jako solitér na pláni nad vesnicí Šonov při cestě do Broumova. Hlavní vstup se dvěma věžemi je orientován ke klášteru, který se po pár krocích vynoří za kopcovitým obzorem. Dokonalá zakomponovanost kostela do krajiny vytváří dojem až divadelní kulisy, která působí na návštěvníky festivalu už při příchodu na koncert.

 

4

 

Dva mladí muzikanti, kterým patřil včerejší večer, si aranže pro netradiční spojení svých nástrojů píší sami a troufám si říct, že jsou nejen skvělými muzikanty, ale i aranžéry. Ke skladbám, které jsou upraveny pro jiné nástrojové obsazení, než byly napsány, bývám obvykle skeptická, ale koncert dua Aliada byl důkazem toho, že můžou skladbám i prospět. Úvodní výběr z Goldbergových variací Johanna Sebastiana Bacha se nesl s lehkostí a iluzí klávesového nástroje v měkké akustice kostela zaplněného návštěvníky nejen sedícími, ale i stojícími podél zdí až ke vchodovým dveřím. Překvapilo mě, jak se oba nástroje ve zvuku dokážou mísit a prolínat tak, že chvílemi nebylo na první poslech jasné, kdo zrovna přebral téma variací. Tím, že je zvuk u saxofonu i akordeonu tvořen vzduchem, otevřela se široká barevná a dynamická paleta, kde zvuk jednoho nástroje končil tam, kde začínal druhý. A bylo vidět i slyšet, že oba hráče baví si s touto tenkou hranicí hrát a svou zaujatostí a přirozeností strhávat publikum k soustředěnému poslechu i „náročnější“ hudby. Tou byla Taneční preludia Witolda Lutosławského napsaná pro klarinet a klavír. Přinesla pět různých vybroušených charakterů, mezi kterými oba hráči mistrně přepínali. Bylo fascinující sledovat citlivě vedený dialog nejen mezi nimi, ale i jejich nástroji. Dokonale vycizelované nástupy i konce skladeb. Z Griegových Lyrických kusů si duo vybralo Potůček, Melodii a Pochod trpaslíků, a tak zaplnila kostel folklorní vřelost a lehkost, která pokračovala i v další skladbě programu - Ruském tanci ze Stravinského baletu Petruška. Nasazení, energie a virtuozita obou hráčů i v těchto ne primárně virtuózních skladbách byla strhující a rozhodně ne prvoplánová. Bylo patrné, že rozumějí hudbě, kterou hrají, hledají ty nejfunkčnější výrazové prostředky a modelují je skladbu od skladby. Jejich interpretace byla plná živosti, dynamiky a čisté muzikality.

 

1

 

Jako mezník programu jsem vnímala kompozici Coffin Ships (Lodě-rakve), rakousko-polského skladatele Tomasze Skwerese napsanou přímo pro duo Aliada. Skladba odkazující k lodím imigrantů, které mířily do Spojených států v devatenáctém století, s sebou přinesla po staletí aktuální otázku lidské důstojnosti. Zvuk i výrazové prostředky se tu dostaly až k extrémům obou nástrojů, které najednou zněly úplně jinak a daleko syrověji než ve skladbách předtím i potom. Jako bychom byli v přístavu, slyšeli lodě a veslovali společně s nimi…

Perfektní souhru a naladění jeden na druhého předvedlo duo Aliada také ve výběru Dětských písní Chicka Corey, jejichž pauzy tematicky doplnilo dětské žvatlání ze zadní části kostela. V jednom ze Tří preludií George Gershwina, kterým patřil závěr programu, podtrhl akordeonista rytmiku skladby ještě bubnováním na svůj nástroj, takže nemůžu nezmínit také pohybové nadání obou hráčů, které jen doplnilo jejich zaujetí hudbou. Tři vytleskané přídavky byly pro mě vrcholem koncertu (i když jsem si myslela, že přišel už předtím).

 

5

 

Škála barev a výrazů obou hráčů byla tak bohatá, jako by během koncertu zahrál postupně celý orchestr nástrojů a interpretů. V kostele sv. Markéty v Šonově jsme byli svědky výjimečného spojení chápání hudby v jejím širokém spektru, hraním si se zvukovými možnostmi nástrojů a spolupráce dvou mladých lidí, které hudba baví a které také baví ji ve vysoké kvalitě předávat se zaujetím publiku. A to se během koncertu bavilo také. Jistě tomu dopomohla i výjimečná atmosféra celého festivalu, který se příští sobotu dostává do své poloviny.

Rozhovor s Duem Aliada si můžete přečíst zde.

 

Foto: Za poklady Broumovska, Michal Sedláček

 

Kristýna Šrámková

Po maturitě na Gymnáziu v rodném Broumově se přestěhovala za hudbou do Prahy. Vystudovala klavír na Pražské konzervatoři, hudební vědu na FFUK, klavír a hudební výchovu na Pedagogické fakultě UK. Rok studovala hru na klavír, bádala v oblasti portugalské hudby a nechávala se inspirovat oceánem v Lisabonu. V současnosti kromě hraní také skládá a klavír vyučuje. Pracuje jako hudební dramaturg pořadu Mozaika v Českém rozhlase Vltava a ráda se účastní hudebně společenského života. Kromě hudby je její velkou vášní jóga, kterou předává jako certifikovaná lektorka na svých hodinách dál, a za jejímž studiem se vydala i do indické Dharamsaly.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.