„I přes veškeré možné nástrahy věku dokázala bez zaváhání předat náležitou sílu dynamicky sytých pasáží, stejně jako i hravost a lehkou ladnost hudby.“

„Interpretaci varhaníka Postráneckého by bylo možné shrnout dvěma slovy – profesionalita a virtuozita.“

„Druhá improvizace upustila od emocionálního rozporu a závěr koncertu se nesl v duchu čisté radosti.“

„Varhany zdobí největší katedrály světa stejně jako malý venkovský kostelík a je jejich výsadou otevřít svým monumentálním zvukem svět víry, lásky a dobra.“ To jsou slova varhanice Hany Bartošové, organizátorky Brněnského varhanního festivalu. I letošní 39. ročník umožnil do tohoto idylického světa nahlédnout. V neděli 7. července rozezněly jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie tóny závěrečného koncertu pořádaného k příležitosti oslavy 96. narozenin zakladatelky akce a renomované varhanice Aleny Veselé.

Alena Veselá je bezpochyby významnou a výjimečnou osobností, a to nejen v oblasti české hudební scény. Životní lásku k hudbě, provázenou řadou úspěchů, dokázala vtisknout i do každého tónu svého odehraného narozeninového vystoupení. Interpretací Fantasie d moll Jana Křitele Kuchaře a výběru z Livre d’Orgue (Dialogue, Récit de Tierce en Taille, Dialogue sur les Grands Jeux) Nicolase de Grignyho provedla posluchače první částí koncertu. I přes veškeré možné nástrahy věku dokázala bez zaváhání předat náležitou sílu dynamicky sytých pasáží plného zvuku, stejně jako i hravost a lehkou ladnost hudby v řadě melodických běhů a ozdobách. A to se vší neochvějnou důstojností k varhanám patřící. Večer se tedy od samého začátku nesl v duchu hudebního výrazu plného emocí v obklopení laskavé atmosféry.

Druhá část koncertu patřící Davidovi Postráneckému coby hostu Aleny Veselé poté plně obsáhla dramaturgickou myšlenku a pointu celého letošního ročníku festivalu zaštítěnou podtitulem Dialogy u varhan. Celé vystoupení doplnilo obraz komunikace nejen bývalého studenta s učitelem, ale rovněž komunikace mezi minulostí a současností, řadou epoch či rozlišnými hudebními styly. Koncert tedy nabídl pohled i na průřez časem z této perspektivy. Zazněly skladby baroka v podobě chorálových předeher J. S. Bacha (Ach bleib bei uns, Herr Jesu Christ, BWV 649; Kommst du nun, Jesu, vom Himmel herunter, BWV 650), poté romantické Preludium a fuga na B–A–C–H od Franze Liszta, modernější Cesty pro varhany Luboše Sluky a pak i pár improvizací na antifonu.

Interpretaci v podání varhaníka Postráneckého by bylo možné jednoduše a obecně shrnout dvěma slovy – profesionalita a virtuozita. Napříč všemi skladbami předvedl svůj skvělý um. S naprostou lehkostí, plynulostí a přehledem proplul polyfonickou spletí doplňujících se hlasů Bachovy kompozice až k závěrečnému rozuzlení. Následující poctu velikánovi barokní hudby v podobě preludia a fugy od Franze Liszta osobně vnímám jako hudební vrchol večerního koncertu. Fantazijní virtuosní skladba neochvějně vyplnila prostor pod klenbami kostela svým dramatickým čtyřtónovým motivem. Ten bez pochybení dokreslila například řada pasáží bravurně zvládnutých melodických běhů, ladné pohrávání si s rytmickými změnami a expresivní práce s dynamikou.

Jiný náhled na varhanní hudbu poté poskytla skladba z cyklu Cesty pro varhany Luboše Sluky s názvem Cesta ticha. Soudobá kompozice nesoucí chmurné tajemno na disonantních souzvucích neztratila díky přesné rytmizaci podkladu svůj tah a energii. Naopak jej společně se svébytnou melodií interpret dovedl až do vygradovaného závěru.

Na závěr zazněly dvě improvizace na antifonu, ve kterých Postránecký projevil talent v této oblasti. První s názvem „Kristus vítězí“ představila průběh onoho velkolepého vítězství z perspektivy radosti i sounáležitých strastí. Běhy v rychlém tempu, složitější proplétání hlasů nebo řada disonantních dynamicky silných pasáží tedy silně kontrastovaly s melodicky veselými úseky lyrického klidu a souhry. Druhá improvizace a zároveň poslední číslo večera „Slavný jsi, Bože“ již upustila od emocionálního rozporu. Závěr koncertu se tedy nesl v duchu čisté radosti. Zde si varhaník pohrál nejen se samotnou melodií, postupným rozvíjením motivů a vedením hlasů. Výrazným znakem tentokrát byla i pevnější a výrazná rytmizace společně s frázováním.

Koncert tedy naplnil v úvodu zmíněná slova a alespoň na okamžik nechal prostoupit do onoho světa víry, lásky a dobra v dialogu dvou výjimečných varhaníků. Nezbývá tedy než přát paní Veselé a všem jejím blízkým ještě další řadu let na společné cestě za krásou hudby.

Foto: Brněnský varhanní festival