neděle, 23 červen 2019 13:41

Pochodem, vchod, hudbo, hrej! – PKF v Kasárnách Karlín

Autor:

„Stanislav Svoboda dokázal vyloudit tuze líbezné tóny, které se působivě odrážely od stěn kulturní památky.“

„Tklivé a táhlé skřehotání rorýsů se náramně pojilo s klasickým Martinů harmonickým spojem (ten, kterému se někdy přezdívá Juliettin spoj a dobře ho zná každý milovník Martinů i Janáčkova Tarase Bulby).“

„Měl jsem radost z toho, že i přes hluk z ulice se vedení PKF rozhodlo orchestr nezvučit.“

 

1

 

V minulosti tam pochodovali vojáci, teď se na nádvoří v objektu Kasárna Karlín linou tóny produkované členy PKF – Prague Philharmonia. Náš význačný český orchestr se rozhodl oslovit kulturní centrum Kasárna Karlín ku příležitosti oslav jejich druhého výročí. V unikátním areálu kulturní památky se odehrálo šest open-air koncertů pro celkem 3600 lidí.

Během dvou let své existence se Kasárna Karlín dostala do povědomí mnoha nevšedních zážitků chtivých Pražanů. Kinosál, bazén, sál pro hudbu a divadlo, přes zimní sezónu ledová plocha, přes léto beach volejbal. Na podzim se tu v rámci Signal festivalu promítala na fasádu nové budovy kasáren světelná show a celá velká plocha nádvoří ševelila životem. Lidé, kteří v minulosti stáli za kulturním centrem Nákladové nádraží Žižkov, jsou vskutku nadaní pro propojování lidí a komunit. Je krásné, že došlo i na svět vážné hudby.

Posluchače tohoto koncertu se dalo rozdělit na dvě skupiny, ti spořádání se sesedli v blízkosti pódia na lavice k tomu určené. Druhá skupina neodolala svodům plážových žlutých lehátek, a zatímco z pódia hřměla předtucha Komturovy kletby v předehře k opeře Don Giovanni od Wolfganga Amadea Mozarta, pohodlně se do nich zabořili. Byť se tato lehátka nacházela až za pásem několika stromů, zvuk z pódia se šířil až k nim překvapivě nepříliš roztříštěn. Vpovzdálí se malá návštěvnice se zářivým úsměvem vesele houpala na houpačce.

 

010

 

Mladý dirigent Jiří Rožeň je pražskému publiku dobře známý. Už v roce 2016 měl svůj debut na Pražském jaru právě s PKF – Prague Philharmonia, hostoval u České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Pracovitý a pilný Jiří přitom obráží pravidelně orchestry po celé Evropě, ve Skotsku zastává od září 2015 pozici asistenta šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra Donalda Runniclese a jeho nástupce Thomase Dausgaarda. Debutoval s řadou orchestrů, absolvoval mnoho mistrovských kurzů a je laureátem několika soutěží. Tento výčet úspěchů pravděpodobně dolehl k uším hlavního manažera prestižní agentury HarrisonParrot Jaspera Parrotta, který má zřejmě velký cit na objevování nových dirigentských hvězd a od minulého roku Rožně zastupuje.

 

4

 

Akusticky jiné a netradiční prostředí nicméně na prvním ze šesti koncertů ve středu 19.6. způsobilo, že orchestru chvíli trvalo se sehrát a vzájemně se poslouchat. Mozartova předehra zafungovala jako rozehřívací akt pro orchestr i publikum.

Stanislav Svoboda je abonentům PKF — Prague Philharmonia v současnosti známý jako vedoucí skupiny viol. Působí také ve Státní opeře Praha a profiluje se jako komorní hráč. Se „svým“ orchestrem se na pěkně sestaveném pódiu představil jako sólista v pozdním, melancholií prodchnutém dílu Bohuslava Martinů, Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr. Až na pár intonačních nepřesností rozezněl pan Svoboda svou violu co možná nejkrásněji. Na konci první věty dvouvětého opusu dokázal vyloudit tuze líbezné tóny, které se působivě odrážely od stěn kulturní památky, a domnívám se, že dojaly i toho nejvzdálenějšího lehátkového povaleče. Krom lidských posluchačů Martinů hudba zapůsobila i na další živočišné druhy. Tklivé a táhlé skřehotání rorýsů se náramně pojilo s klasickým Martinů harmonickým spojem (ten, kterému se někdy přezdívá Juliettin spoj a dobře ho zná každý milovník Martinů i Janáčkova Tarase Bulby). V Martinů Rhapsody-concerto mi přišel orchestr zvukově nejvyváženější, nasadil mnohé krásné ležící akordy tak, že zněly jako nadýchaná peřinka, do které Stanislav umně vyšíval vkusné ornamenty se svou violou. Měl jsem radost z toho, že i přes hluk z ulice, kde koleje brázdily tramvaje, a přes nebezpečí s tím spojená se vedení PKF rozhodlo orchestr nezvučit.

 

6

 

Nastala dlouhá přestávka, kde bylo záhodno prohlédnout si interiéry kasáren. Bar, kavárnu a zvlášť nápojový lístek. Posíleni tu vínem, tu pivem, u malé slečny řádným extra pohoupáním se, nastal čas na patetickou symfonii! Alespoň takové přízvisko, velmi vzácně používané, vtiskli organizátoři do programu Symfonii č. 7 A dur op. 92 od Ludwiga van Beethovena. Přeradostné, optimistické běhy úvodního Allegra můžou přijít patetické jedině snad cynickému nihilistovi, toto přízvisko mi přijde opravdu nemístné a překvapilo mě vidět ho na programu. To je ale nepodstatný detail. Důležitý byl přednes! Se zažitými repertoárovými kusy, které mají orchestry zažité v krvi, je to vždy těžké, zvlášť pro mladé dirigenty. Jak znám Jiřího, věnoval přípravě všech partitur obrovskou péči a důslednost. Nicméně výsledek, který se dostavil ve středeční večer, nepřinesl nic výjimečného. Mnoho míst se povedlo bezvadně, jiná působila rozpačitě, PKF – Prague Philharmonia si ještě musí na Rožně nejspíše více zvyknout. Pevně věřím, že k tomu bude mít v budoucnu Jiří mnoho příležitostí, a i v hodně hraném Beethovenovi společným úsilím naleznou nové pohledy a krásně vyvážené barvy, tak jak se to povedlo rozeznít v hudbě Martinů.

Jedním z důvodů organizace tohoto unikátního počinu byla dle programu a pozvánky snaha nabídnout klasickou hudbu novým posluchačům, zasadit ji do nového kontextu a prostředí, kde se scházejí jiné kulturní komunity. Obávám se, že se to povedlo jen napůl, z jednoho prostého důvodu. Cena za vstupenku byla kolem šesti set, snížená kolem čtyř. Mnoho potenciálních posluchačů, zvláště studentů, kteří v tyto večery chodí kolem Kasáren a chtějí si dát kávu na svém oblíbeném místě, dali po zjištění ceny přednost něčemu jinému. Velice rozsáhlý prostor Kasáren působil zvlášť o přestávce lehce opuštěně. Chápu, že z různých důvodů je těžké jít již s tak příjemnou cenou ještě níže, avšak neprodané vstupenky by se mohly těsně před začátkem koncertu cenově snížit pro nalákání místních „štamgastů“. Došlo tedy k jakémusi jednosměrnému sblížení, kdy věrní posluchači a fanoušci PKF – Prague Philharmonia poznali prostor Kasáren, ale „kasárenští“ poznali PKF jen ve skromném počtu.

 

011

 

Nezapomeňme ale, že se jedná o první ročník tohoto odvážného počinu. Vydrží-li tato spolupráce, v budoucnu se zmíněné propojení jistě zesílí.

Až se tak stane, na nádvoří Kasáren bude nutné navýšit počet lehátek pro milovníky kvalitní hudby.

 

Foto: Fb PKF

 

Jiří Slabihoudek

Skladatel.

Studia na Pražské konzervatoři s doc. Eduardem Doušou zakončil v roce 2015 Koncertem pro pozoun, smyčce a bicí. Od roku 2014 je studentem Pražské HAMU ve třídě prof. Hanuše Bartoně, kde svůj bakalářský cyklus úspěšně zakončil Koncertem pro violoncello a komorní orchestr „Petrichor“. Absolvoval roční studium v Kodani v rámci programu Erasmus na Royal Danish Academy of Music. Na kontě má několik skladeb orchestrálních, komorních, sólových, vokálních. Kromě několikerých umístění v mezinárodní skladatelské soutěži Generace byl v roce 2019 OSA oceněn jako „nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“ za rok 2018. Pod jeho jménem najdete na YouTube kanál zaměřený na méně známou hudbu českých skladatelů, zvlášť těch soudobých. Během studií na konzervatoři založil s velkolepými vyhlídkami studentský časopis, který vydržel jeden školní rok. I přes tento „úspěch“ se psaní o hudbě i o jiných tématech věnuje pravidelně, byť spíše do šuplíku. Mezi jeho další záliby patří filmy – zvlášť ty dánské, od Refna, Triera, Vinterberga – seriály, četba, a psaní o sobě samém ve třetí osobě.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.