„Právě rozmanitost ukázala výjimečnost a schopnosti jednotlivých sborů.“

„Vzájemná upřímná podpora účinkujících vytvořila výjimečnou atmosféru.“

„Hudba není sportovním kláním. Největším oceněním by nakonec měl být zážitek z vystoupení bez ohledu na výsledek hodnocení porotců.“

Letošní 47. ročník mezinárodního festivalu pěveckých sborů a mládežnických orchestrů Svátky písní Olomouc vyvrcholil během sobotního večera závěrečným koncertem. Obdobně jako celý průběh festivalu byl spjatý s už tradiční renomovanou soutěží Mundi Cantant. Na pódiu olomoucké Reduty se představilo pět nejlépe hodnocených sborů z různých koutů světa. Večer otevřel Choir of Medical University of Białystok (Polsko) a následovaly Choir of the University of Economics in Katowice (Polsko), Choir of Martime University of Szczecin (Polsko), UCSI University Chamber Choir (Malajsie) a na závěr Atlantic Girls Choir (Kanada). O výsledku soutěže rozhodovala hlasováním odborná porota, ve které zasedla i řada zahraničních osobností, například britská dirigentka a sbormistryně Andrea Brown či chorvatský skladatel, sbormistr a hudební producent Branko Stark.

Svátky písní Olomouc v průběhu posledních dní udávaly tón kulturnímu dění města. Všechna vystoupení se bezesporu nesla v očekávaném duchu hudební profesionality a výborných pěveckých výkonů. I proto lze při komplexním hodnocení za zásadní nosný prvek koncertu označit spíš různorodost než formální správnost. Právě rozmanitost v samotném výběru repertoáru, jeho následném pojetí a s tím souvislé akcentování určitých hudebních výrazových prostředků ukázala výjimečnost a schopnosti jednotlivých sborů. Příkladem může být výborný výkon Choir of Martime University of Szczecin pod vedením sbormistryně Sylwie Fabiańczyk-Makuch při interpretaci skladeb The Conversion of Saul (Z. Randall) a Water Song (Bartosz Kowalski). Přesná práce s rytmizací a dynamikou zejména v ohledu vyváženosti hlasů, plynulosti gradací i silných důrazů dala skladbám potřebný výraz pro ztvárnění daných motivů. Zároveň se podařilo i při už zmíněných dynamicky vypjatějších pasážích zcela udržet čistou intonaci všech hlasů. Svým vystoupením si tedy toto pěvecké uskupení vysloužilo první místo a titul Absolutního vítěze Mundi Cantant letošního festivalového ročníku.

Na druhém místě se setkaly dva pěvecké sbory se stejným počtem získaných hlasů. Prvním z nich byl čistě dívčí soubor nesoucí název Atlantic Girls Choir se sbormistryní Jennifer Beynon-Martinec. Svým představením skladeb Lainoak (Cinco Juegos Celestes) (David Azura), A Puppet’s Dream (Darius Lim) a Klee Wyck (Brian Tate) zpěvačky přinesly na podium určitou lehkost a něhu sobě vlastní. Jemné hlasy adekvátně doplnil lehký doprovod piana a perkusí. Zároveň se také nebály zohlednit plasticitu zvuku v prostoru a vytvořit řadu efektů spjatých i s vizuální stránkou vystoupení, čímž jejich vystoupení získalo určitý přesah.

Druhým pěveckým sborem, který se umístil na stejné příčce, se stal Choir of the University of Economics in Katowice v čele se svým sbormistrem Michałem Brożkem. V rámci tohoto vystoupení zazněly kompozice z poměrně různorodého stylového spektra. Zpěváci propůjčili svůj hlas dílům Cantate Domino (Josu Elberdin), I’m a train (skupina King‘s Singer), jež využívá onomatopoie jakožto hudebního prostředku, a v neposlední řadě Journey to Brazil (Martin Carbow) přinášející mimo jiné brazilské rytmy samby.

O bronzové místo se podělily sbory UCSI University Chamber Choir společně s Choir of Medical University of Białystok. Malajsijské pěvecké uskupení pod vedením Sbormistra Terrence Ling Hung Shu potvrdilo svůj široký rozsah škály kultur a stylů odrážejících se v hudbě volbou interpretace skladby Reincarnations no. 1 (Mary Hynes, Samuel Barber) a k ní v tomto směru poměrně kontrapoziční Nuusuk Asik (arr. Ken Steven). Avšak právě druhá skladba s řadou expresivních pasáží do určité míry vytvářející zvukový chaos dala prostor pro demonstraci neobyčejného umu, a to ze strany sbormistra i zpěváků. Naopak polský pěvecký sbor pod vedením Anny Moniuszko nevybočil ze svého repertoáru a prezentoval se prostřednictvím majestátních ranně klasických děl. Sál tedy rozezněly písně Lux Aeterna (Ivo Antognini) a Sanctus-Benedictus (Josep Vila).

Ředitel festivalu Marek Klimeš říká: „Svátky písní jsou sicesoutěžním festivalem, na který se každý dlouho připravuje a vynakládá nemalé úsilí k co nejlepšímu výkonu na podiu. Mějte ale na paměti, že hudba není sportovním kláním. Největším oceněním by nakonec měl být zážitek z vystoupení bez ohledu na výsledek hodnocení porotců.“ A právě zmíněných zážitků poskytl festival bezesporu dostatek, a to posluchačům i účinkujícím, jejichž vzájemná upřímná podpora vytvořila výjimečnou atmosféru.

Foto: Vladimír Jagr