čtvrtek, 09 kvě 2019 19:20

Český filharmonický sbor Brno ozdobil Dvořákovu Příbram

Autor:

„Koncerty a capella by se sbor nemohl uživit. Přesto jsou komorní koncerty bez doprovodu nesmírně důležité pro technickou perfekci tělesa.“

„Sbor ve Fibichově půvabné skladbě prokázal za doprovodu varhan všechny své technické přednosti. Podmanivě měkký, intonačně precizní tón, plastiku frázování, výsostnou hlasovou kulturu, schopnost dynamického rozpětí.“

„Přirozeným vrcholem večera se staly dvě skladby Leoše Janáčka - originální, přinášející zcela osobitý sloh a výraz.“

 

000

V kostele svatého Jakuba v Příbrami se v úterý 7. května uskutečnil koncert Českého filharmonického sboru s jeho uměleckým ředitelem a sbormistrem Petrem Fialou. Na koncertním večeru v rámci 51. ročníku Festivalu Antonína Dvořáka se podíleli varhaník Martin Jakubíček, tenorista plzeňské opery Tomáš Kořínek, altistka Petra Vrbová, houslista Leoš Zavadilík a harfistka Pavla Kopecká. Večer byl věnován duchovně laděným skladbám českých mistrů - Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Leoše Janáčka.

Pokud vyslovím název tělesa Český filharmonický sbor a jméno jeho dlouholetého sbormistra Petra Fialy, vždy se mi vybaví obdivuhodný projekt, který z amatérských kořenů dokázal dosáhnout až k absolutní profesionální špičce. Petr Fiala vycházel před třiceti lety z vynikajících amatérských sborů, které úspěšně vedl. Byl to mužský sbor Foerster a ženský sbor Amicitia. Oba sbory tvořily přirozenou špičku v bohaté amatérské činnosti, na koncertech i soutěžích. Petr Fiala se rozhodl převést tyto sbory na profesionální platformu. Ač šlo o čin velmi riskantní, dobrá věc se podařila. Vznikl sbor profesionální (kde se lidé musí svojí činností živit), sbor mimořádných kvalit, který je žádán mnoha předními symfonickými orchestry o spolupráci.  Sotva kdo tuší, co to muselo být za práci, za odvahu, víru v sebe sama i ve zdar zvoleného směru neobyčejně náročné činnosti. Fialův sbor patří k profesionální špičce, jako špička je brán a chápán. Na rozdíl od amatérské činnosti, kde převažuje orientace na tvorbu a capella, v profesionálním životě se musí sbor orientovat především na formy vokálně instrumentální, tím na častou spolupráci se symfonickými orchestry. Z ryze pragmatických důvodů. Koncerty a capella by se nemohl uživit. Přes toto dominující zaměření jsou komorní koncerty typu a capella (bez doprovodu) nesmírně důležité pro technickou perfekci tělesa. To věděl dobře již legendární prof. Josef Veselka a vyžadoval je jako nezbytnost.

Příbramský koncert ukázal sbor v jeho komorní sestavě, v komorně laděném, stylovém programu, s decentním doprovodem. V podobě, kde nelze nic skrýt milosrdně za zvukovou kulisu orchestru, kde naopak vyniknou všechny nuance, dynamická kouzla, jemnosti pian a pianissim. Proto jsem byl rád za možnost být posluchačem právě na tomto festivalovém koncertu v Příbrami.

 

001

 

Nesl se v duchu české duchovní tvorby 19. a 20. století, reprezentovaný triem skladatelů Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Leoš Janáček. Koncert zahájila Missa brevis F-dur Zdeňka Fibicha, opus 21. nepatří sice k předním autorovým vokálním kompozicím, ale ze skladby je rozpoznatelný autorův snivý lyrismus i jeho baladicko-romantické založení. Sbor ve Fibichově půvabné skladbě prokázal za doprovodu varhan všechny své technické přednosti. Podmanivě měkký, intonačně precizní tón, plastiku frázování, výsostnou hlasovou kulturu, schopnost dynamického rozpětí od piana po zvukově plné, vyrovnané, ale vždy krásně měkké forte. Ani se mi nechtělo věřit, že sbor zpívá jen v rozšířené komorní sestavě. Zvuková nosnost dynamiky ve forte, opřená o přirozenou plnost vnitřní harmonie, činila zvukově dojem dvojnásobného počtu hlasů. Akustika prostoru kostela svatého Jakuba vycházela vstříc i jemným pianovým nuancím sboru.

Po Fibichovi přišel čas pro sólové vstupy v dílech Antonína Dvořáka, v miniaturách, které nejsou často veřejně prováděny. Dvojzpěv O sanctissima pro alt a baryton na text latinské duchovní písně zazněl poprvé na zámku Sychrově v den 38. narozenin skladatele. Velmi pěkným, nosným tónem se prezentoval v programu neuváděný člen ČFS Tomáš Badura,  jehož sólový  pěvecký projev krásně odpovídal na otázku, proč sbor v komorním obsazení zní tak plně a nosně. Altistka Marie Vrbová  předvedla v duetu, ale ještě více v následujících Dvořákových skladbách Ave Maria a Ave Maria stella kultivovaný pěvecký projev, s velmi příjemným témbrem, přirozenou prostorovou nosností a dobrou dikcí.

 

002

 

Dvořákovi byl věnován i vstup sboru v Benedictus a v Agnus Dei ze Mše D - dur. Benedictus začalo od působivého piana, měkce a plynule crescendovaného. Zaujal měkký zvuk tenorové skupiny, plynulý tok legata, způsob frázování a členění frází. Ale i výrazová naléhavost v pevných nástupech na Miserere, počínaje od zvukově homogenní basové skupiny.

 Přirozeným vrcholem večera se staly dvě finální skladby Leoše Janáčka. Přirozeně, protože jde o kompozice v Janáčkově díle zásadně významné, originální, přinášející zcela osobitý sloh a výraz. Navíc dramaturgicky za sebou výborně zvolených, jsou to slohově dvě příbuzná díla, která lze ve světové sborové literatuře dokonce jako první jediná porovnávat. Zdrávas Maria je kompozice pro tenor a smíšený sbor s průvodem sólových houslí a doprovodem varhan. Tato skladba byla komponována pro ryze chrámové účely. Jako pěvecký sólista se v této části večera představil plzeňský tenorista Tomáš Kořínek, s nosným, průbojně znějícím lyrickým tenorem, jistým ve vysokých polohách a ve výrazu přesvědčivým. Houslové sólo zahrál bravurně a se zřetelným entuziasmem Leoš Zavadilík . Tato skladba byla jakoby vhodným úvodem k zařazené rozměrnější finální kompozici Janáčkově - komorní kantátě Otčenáš pro tenor sólo, smíšený sbor, harfu a varhany. Původně to byla hudební ilustrace k živým obrazům, roku 1906 přepracovaná na ryze koncertní projekci s použitím netypické dvojice nástrojů, kterou v hudební literatuře těžko nalezneme.

 

004

 

Takzvaná druhá verze, psaná pro legendární Pražský Hlahol v roce 1906, má formální stavbu o pěti dílech. Jedinečné dílo s bohatstvím polymelodické práce, imitační technikou, se sčasovkami i závěrovým Amen podobným později napsané Glagolské mši. Sbor má technickou bázi zažitou, Petr Fiala vede těleso s jistotou znalého janáčkovského interpreta, který umí vyhmátnout oba vrcholy díla v naléhavosti plného, až úderného forte. Jeho gesto je velmi uměřené, funkčně exaktní, ale umí jím vystavět přesvědčivé hudební plochy. Interpretace měla dramatický nerv a silný melodický tah, až po závěrečné netradiční, sugestivní Amen. Výborně se prezentoval opět tenorista Tomáš Kořínek výrazovou naléhavostí, jemnou a exaktní hrou zaujala harfistka Pavla Kopecká. Celý večer, ve všech skladbách, byl velkou oporou sboru rytmicky flexibilní a k uměleckým partnerům na pódiu pozorný a soustředěný varhaník Martin Jakubíček.

 

007

 

Koncert byl zaplněn pozoruhodně vnímavým publikem, které si v závěru vynutilo přídavek. Stala se jím ve sborovém světě populární Ave Maria světově proslulého romantika Antona Brucknera, výborně interpretována dirigentem v tektonice. Soprány se předvedly v pěvecky suverénních nejvyšších polohách rozsahu, s citem pro bezvadnou intonaci, jaká se u sborů v této hlasové skupině neslýchá často.  

Český filharmonický sbor se postaral o hodnotný umělecký zážitek festivalu, přijatý početným publikem velmi srdečně. Jeho obdivuhodnou koncentraci na výkon musím vysoce ocenit.

 

008

 

Foto: Hudební festival Antonína Dvořáka

Jiří Fuchs

Sbormistr, vysokoškolský pedagog a hudební publicista. Je autorem článků a recenzí pro regionální tisk, Cantus, hudební časopisy a hudební portály, zejména recenzí týkajících se sborových festivalů, koncertů, operních představení a CD.

Doc. Mgr. Jiří Fuchs je absolventem Hudební fakulty AMU v Praze v oborech zpěv a dirigování sboru. V letech 1971 - 73 hostoval jako student vícekrát na scéně Národního divadla (Figarova svatba a Prodaná nevěsta). Od roku 1972 do roku 1982 byl sólistou opery v Plzni. Současně začal od roku 1977 pracovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde vedl Akademický ženský sbor a úzce spolupracoval s plzeňským dirigentem Antonínem Devátým a na jeho doporučení se sbormistrem Josefem Veselkou. Od roku 1982 působil na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Založil a vedl tam úspěšně Jihočeský vysokoškolský sbor, se kterým dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů - předních umístění v řadě prestižních soutěží Evropy. Provedl řadu novinek ze soudobé sborové hudby. V rozhlase natočil se sborem na 60 studiových snímků. V roce 1993 se habilitoval v oboru dirigování sboru. Je členem národních i mezinárodních porot soutěží v oblasti sborového zpěvu. V oboru sborového řízení byl na krátkodobých zahraničních stážích, přednášel na několika mezinárodních sympóziích o problematice sborové hlasové výchovy. Věnoval se též práci kulturně organizační, byl předsedou Jihočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů, organizoval sborové festivaly a koncerty sborů. Za svou rozsáhlou hudební činnost byl oceněn Cenou Františka Chodury (1993) a Cenou Bedřicha Smetany (2013).

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.