sobota, 27 duben 2019 14:32

Příbram a její přátelství s Antonínem Dvořákem

Autor:

 „V daném menším obsazení, v neznámém prostředí a v dané akustice nevelkého divadla odvedli Pražští symfonikové slušnou práci.“

„Nejlepším číslem byl přídavek – výstup Hajného a Kuchtíka z Dvořákovy Rusalky.“

„Prostor dostanou i laureáti podzimní karlovarské Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka.“

 

4201

 

Příbram a Antonín Dvořák k sobě patří neoddělitelně, i když to není spojení v obecném povědomí tak zažité jako Janáček a Brno nebo Smetana a Litomyšl. Dvořák měl na nedaleké Vysoké letní byt a festival nesoucí jeho jméno se v třicetitisícovém středočeském městě a v okolí koná už jedenapadesátým rokem. Jeho program zahájili v příbramském divadle ve čtvrtek Pražští symfonikové s Tomášem Braunerem, v druhé polovině s operními pěvci. To celé v duchu letošní přehlídky - hudbou Mistra a jeho žáků.

 

4432

 

Pozornost se pochopitelně soustředila na Soňu Červenou, dvojnásobnou legendu. Má za sebou světovou kariéru exilové pěvkyně a v navazujícím období, už zase ve vlasti, se impozantním způsobem věnuje především mluvenému slovu. Před čtyřmi roky slavila devadesátiny… Pořadatelé jí dali úkol, který povýšil zařazení jedné části Sukovy Pohádky na událost. Josef Suk napsal scénickou hudbu k Zeyerově pohádkové hře Radúz a Mahulena, ze které později vytvořil koncertní suitu. Zazněla z ní část známá pod názvem O věrném milování Radúze a Mahuleny, proslulá nádherným lyrickým houslovým sólem. A Soňa Červená do ní recitovala slova hry - tak, jak Pohádku můžeme slyšet málokdy: jako melodram. S patosem patřícím k projevu velké dramatické umělkyně, laskavě a okouzleně, působivě, zpaměti. Houslové sólo hrála Rita Čepurčenko, dlouholetý koncertní mistr Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Jedna jediná část celé suity takto dostala novou důležitost a atraktivnost a hlavně jedinečnost. Bez mluveného slova by zůstala ukázkou, torzem, vzbuzovala by otázky. Takto se naopak stala samonosnou skladbou, která i bez dalšího kontextu plně obstojí.     

Neméně zajímavým momentem bylo uvedení celé Slovácké suity Vítězslava Nováka. Suk a Novák jsou nejznámější a nejvýznamnější Dvořákovi žáci, ale je zřejmé, že Novák se bohužel obecně hraje ještě méně než Suk. Jeho orchestrální hudba je přitom nádherně rozezpívaná, chytlavá, lyrická, zajímavá v harmoniích. V daném menším obsazení, v neznámém prostředí, v dané akustice nevelkého divadla – stavby ve stylu umírněného socialistického realismu konce 50. let, od roku 2006 kulturní památky - odvedli Pražští symfonikové v posazu na jevišti slušnou práci. Tomáš Brauner, který se ujme taktovky šéfdirigenta orchestru na podzim 2020, působí trvale jako pozorný a poctivý umělec. Vyzařoval tuto spolehlivost i nyní. Za možnost slyšet Slováckou suitu by mělo k organizátorům směřovat velké poděkování.

 

4386

              

Druhá polovina koncertu patřila Dvořákově hudbě. Sestavu operních árií na chvíli rozhrnula Romance pro housle a orchestr f moll, kterou s přehledem, pěkně a zpěvně přednesla Julie Svěcená. Protagonisty operních scén byli Lucie Silkenová a Martin Bárta. Ona dostatečně jistá, ale nepříliš vyhraněná, v běžném modu, on s projevem budícím respekt, mužný, znělý, se zvládnutým a zajímavým hlasem. Slyšeli jsme známou árii Armidy a méně frekventovanou árii Ismena z Dvořákovy poslední opery Armida. Slyšeli jsme neznámou árii knížete z opery Šelma sedlák a často uváděnou milou árii Terinky z Jakobína. A také duet „My cizinou jsme bloudili“. Nejlepším číslem byl ale přídavek – delší výstup Hajného a Kuchtíka z Dvořákovy Rusalky. Oba pěvci scénu - mile a nenápadně koYi a připravili celému koncertu vydařenou tečku. Do Příbrami přivedl úvodní koncert festivalu profesionály, kteří v daných podmínkách nabídli možné maximum.

 

4151

 

I na dalších koncertech zazní díla Dvořákových žáků, a to jak z doby jeho působení na pražské konzervatoři, tak z pobytu v USA. Jsou připraveny dvě desítky samostatných koncertů a pořadů pro děti i širokou veřejnost. Například 30. dubna zazní v příbramské Galerii Františka Drtikola Zápisník zmizelého od Leoše Janáčka. Za doprovodu Martina Kasíka se v ústřední neobvyklého písňového cyklu představí tenorista Jaroslav Březina. Nebude chybět benefiční koncert pro vilu Rusalka - letos k němu přijal pozvání klavírista Ivo Kahánek. A na 4. června letos připadá Den s Antonínem Dvořákem, který opět přenese klasickou hudbu z koncertních sálů do ulic a veřejných míst Příbrami. Na festivalu zazpívá Český filharmonický sbor Brno, zahraje tam Smetanovo trio, přijede komorní orchestr Quattro s dirigentem Markem Štilcem a sólistkou Janou Bouškovou. Prostor dostanou laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka, která se koná na podzim v Karlových Varech. A Svatá Hora u Příbrami se letos stane scénou pro Operetní gala – scény z děl Oskara Nedbala, Rudolfa Frimla a Rudolfa Piskáčka.

V tomto světle je Hudební festival Antonína Dvořáka v rámci regionu dobře zacílenou akcí. I když má spíše skrovné možnosti, přináší do města hodnotný vhled do současné obvyklé hudební nabídky – a pokud nechává z Příbrami vyzařovat stranění krásné hudbě i do širšího okolí, je to k nezaplacení. Koncerty se konají v Březnici, Dobříši, v Třebsku i v Památníku Antonína Dvořáka na zámečku ve Vysoké u Příbrami. V prostředí, které nemá lesk pražských sálů a chrámů, ale o to víc může zasáhnout publikum nepatřící přímo k úzkému „pravověrnému“ jádru.

 

4448

 

4225 

 

4126

 

4504

 

4010

 

4180

Foto: Martin Andrle

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.