„Komická stránka byla v celé inscenaci více zdůrazněná, než je zvykem v Evropě.“

„Postava Dona Giovanniho v Metropolitní opeře ztělesňuje nenapravitelného sukničkáře, až sexuálního predátora.“

„Dramatický závěr  – oheň doslova šlehal z jeviště – působil monumentálně, i když zdaleka ne tak děsivě a fatálně, jak tomu bývá u nás.“

Adam Plachetka zpíval letos v dubnu v New Yorku pětkrát Leporella. A je to zážitek nejen pro uši. Plachetkův herecký talent a smysl pro humor celé inscenaci svědčí. Ve spojení s dalšími výtečnými pěvci – pozoruhodný výkon podal Peter Mattei jako Don Giovanni – Metropolitní opera představila Mozartovo mistrovské dílo v té nejlepší podobě, dosvědčuje Markéta Milerová.

Metropolitní opera hrála Dona Giovanniho od 30. ledna do 18. dubna v celkem dvanácti představeních. Adam Plachetka z nich odzpíval pět, včetně toho včerejšího, posledního uvedení této opery v sezoně. Já jsem navštívila představení 12. dubna, kde jsem se kromě Plachetky těšila i na slovenského tenoristu Pavola Breslíka v roli Dona Ottavia. Kvůli jeho indispozici ho ale nahradil Američan Paul Appleby. Slovensko mělo mimochodem v Donu Giovannim ještě jedno zastoupení – ve všech lednových a únorových produkcích Komtura zpíval Štefan Kocán.

Výkonům všech pěvců se nedalo nic vytknout, potvrzuje se, že v Metropolitní opeře vystupuje opravdová světová špička. Všechny role byly výtečně obsazeny, upoutal zvláště Don Giovanni ztvárněný švédským barytonistou Peterem Matteim, který tuto roli zpívá také ve Vídeňské státní opeře. Jeho nádherný sametový hlas, dokonalá intonace a neuvěřitelná lehkost projevu působily jako zjevení. Adam Plachetka mu byl rovnocenným partnerem. Role Leporella je pro něj jako stvořená, nejen pro jeho krásný hlas a přirozené vystupování, ale i pro herecký talent a smysl pro ztvárnění komických situací, které tvoří velkou část Leporellových výstupů. Publikum jeho výkon ostatně ocenilo aplausem.

Komická stránka Dona Giovanniho byla v celé inscenaci více zdůrazněná, než je zvykem v Evropě. Mozart své dílo pojímal jako operu buffu, tedy komickou operu, v Evropě je ale mnohdy Don Giovanni interpretován spíše jako opera seria (vážná opera) s občasnými komickými prvky. U hlavní postavy bývá akcentována především její vzpoura proti zkostnatělé morálce, režiséři často pracují se stylizací Dona Giovanniho jako hříšníka a vraha. Tragika příběhu převládá i navzdory komickým situacím. V New Yorku ale tato temná stránka ustupuje do pozadí. Postava Dona Giovanniho v Metropolitní opeře ztělesňuje nenapravitelného sukničkáře, až sexuálního predátora, a osudným mu není ani tak hřích v podobě vraždy jako spíš jeho ničemné chování vůči ženám. Koneckonců v zemi, kde je v současné době velmi rozvinutá debata ohledně sexuálního obtěžování, je tento výklad pochopitelný.  

Všechny příležitosti pro zdůraznění komiky v libretu byly využity. I chování Donny Elvíry, obvykle spíš tragické postavy, bylo v určitých pasážích vykládáno s vtipem. A publikum i na sebemenší komické náznaky v textu a na jevišti reagovalo – a běžně se ozýval z hlediště smích, což je u nás na Donu Giovannim spíš výjimečné. Komická poloha v opeře převažovala, tragika a vážnost byla ale přesto přítomna v pozadí. Dramatický závěr, kdy je Don Giovanni stažen Komturem do plamenů podsvětí (oheň doslova šlehal z jeviště), působil monumentálně, i když zdaleka ne tak děsivě a fatálně, jak je zvykem u nás.

Celá inscenace se nesla v tradičním duchu. Ostatně pramalá chuť k experimentům je pro Metropolitní operu typická. Publikum si tak může operu vychutnat s dobovými kostýmy, bez zbytečně okázalé výpravy a režijních aktualizací. Scéna Dona Giovanniho byla až minimalistická, aby posluchače nic nedovádělo od špičkových výkonů pěvců a hudebníků. Naprosto jistý výkon skvělého orchestru Metropolitní opery pod vedením Cornelia Meistera dodal celému večeru další rozměr. Jen puntičkář by mohl tvůrcům programu vytknout, že v pasáži o premiéře Dona Giovanniho v Praze bylo chybně uvedeno Národní divadlo místo Stavovského divadla. Jinak proběhlo představení naprosto bezchybně. Adam Plachetka může být na svoje účinkování v tak skvěle provedené opeře hrdý.

Adam Plachetka debutoval v Met v roce 2015 jako Masetto ve stejné opeře. Ztvárnil tam mezitím i další role. Dirigentský debut v Metz měl v letošním Donu Giovannim  Cornelius Meister.  V projektu se střídali  Peter Mattei a Luca Pisaroni v titulní roli, Rachel Willis-Sørensen a Guanqun Yu jako Dona Anna, Federica Lombardi a Susanna Phillips v úloze  Donna Elviry a s Plachetkou alternoval Leporella basista Ildar Abdrazakov.

Foto: Metropolitní opera, archiv A. Plachetky, Petr Veber