*KlasikaPlus.cz

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Premiérové koncertní uvedení rané opery Král a uhlíř Antonína Dvořáka, jeho známé symfonické a koncertantní skladby, komorní koncerty i velká díla současníků tvoří program 12. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Od 8. do 23. září se na něm představí čtyři zahraniční a tři tuzemské orchestry, několik pěvců, desítka českých a zahraničních instrumentalistů a řada komorních uskupení. Těm bude dominovat jako kurátor i jako interpret houslista Gil Shaham. Král a uhlíř zazní v prvním ze dvou skladatelových odlišných zhudebnění, včetně světové premiéry původní předehry. Dílo nastuduje Tomáš Brauner se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Pražským filharmonickým sborem, mezi sólisty mají být Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Roman Hoza. Rozhlas pořídí vůbec první nahrávku této druhé a neuváděné Dvořákovy opery. Hvězdným hostem festivalu bude Izraelská filharmonie se Zubinem Mehtou. Poté, co je celé půlstoletí v roli šéfdirigenta, má jít nyní o jejich poslední společné turné. Mehtovi je letos třiaosmdesát. Na programu bude Mahlerova obrovitá 3. symfonie. Dalšími zahraničními hosty jsou Essenští filharmonikové se svým šéfdirigentem Tomášem Netopilem a Orchestr Italského rozhlasu RAI s Christophem Eschenbachem. Obě tělesa přijedu výhradně s Dvořákovou hudbou. Estonský národní symfonický orchestrNeeme Järvim naopak zahraje Sibelia a Brucknera. Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem bude na třech koncertech hrát pouze Čajkovského, Dvořákova vrstevníka a přítele. Mezi jmény sólistů zaujmou na Dvořákově Praze pianisté Ivo Pogorelić, Boris Giltburg, Gerhard Oppitz, Kirill Gerstein a Ivo Kahánek, violoncellisté Kian Soltani, Gautier Capuçon a Tomáš Jamník nebo houslisté Nicola Benedetti a Renaud Capuçon. Prolog festivalu nazvaný tradičně Po stopách Antonína Dvořáka se letos uskuteční 1. září v Plzni.

úterý, 26 březen 2019 11:37

Zhudebněný Shakespeare dnes v Břevnově

Mimořádné setkání Williama Shakespeara, soudobých skladatelů a interpretů naplánovala na dnešní večer dramaturgie cyklu Břevnovská hudební setkání. V Tereziánském sále zazní od 19 hodin Shakespearovy sonety, které zhudebnili jako šansony Zdenek Merta, Lukáš Hurník, Matej Benko, Martin Brunner, Juraj Filas,  Štěpánka Balcarová, Ondřej Kukal a Jiří Chvojka. Přednesou je sopranistka Lucie Silkenová a jazzová zpěvačka Markéta Foukalová. Doprovodí je Duo Teres, tedy houslistka Lucia Fulka Kopsová a kytarista Tomáš Honěk. Tento nový soudobý cyklus na pomezí klasiky a jazzu vydali loni na podzim i na CD - Víc o celém projektu tehdy řekl v rozhovoru pro KlasikuPlus kytarista Tomáš Honěk z Dua Teres. Dnešním koncertem bude slovem provázet prof. Martin Hilský, přední český anglista, shakespearolog, čestný člen Řádu britského impéria a nositel Medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství, který přeložil kompletní dílo W. Shakespeara do češtiny. Vůbec první český překlad Sonetů je od Josefa Václava Sládka z roku 1883. Shakespeare jich napsal celkem 154 a zpracoval v nich životní témata: lásku, politiku, pomíjivost citů nebo krásu. Zhudebněním Shakespearových Sonetů se zabývali i další hudebníci mimo oblast klasické hudby, například rocker Oldřich Říha, kapela Sto zvířat, Marek Eben nebo Jiří Šlitr.

Kristian Mráček, bratr koncertního mistra České filharmonie Jana Mráčka, se stal absolutním vítězem VII. ročníku Mezinárodní soutěže PhDr. Josefa Micky. Zároveň vyhrál jednu z prvních cen ve své, tedy páté kategorii do 16 let. Jako soutěžní skladby si vybral Arabesque č. 4 Bohuslava Martinů a Poème, Op. 25 Ernesta Chaussona. Kristian Mráček je posluchačem Pražské konzervatoře ve třídě Jiřího Fišera a pochází z hudební rodiny, kromě bratra jsou houslisty i oba jeho rodiče. Obě další první ceny v této kategorii nejstarších soutěžících vyhráli také Češi, David Hernych a Matteo Hager, oba z Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy. Účast ale byla mezinárodní a také vítězové ostatních čtyřech kategorií jsou cizinci – dvě Ukrajinky, Polka, Turkyně, Němka, Japonka a teprve šestiletý Slovák. Mezinárodní soutěž PhDr. Josefa Micky se koná v pěti kategoriích odstupňovaných po dvou letech soutěžících, od jejich osmi až do 16 let. Josef Micka, který dal soutěži jméno, patřil k výjimečným osobnostem české houslové pedagogiky. Byl vynikajícím sólistou i komorním hráčem a vychoval několik generací skvělých houslistů, patří mezi ně třeba Václav Neumann, Petr Messiereur, Petr Škvor, Jiří Panocha, Pavel Zejfart, Magdalena Micková, Eva Bublová nebo Jan Opšitoš nebo Václav Hudeček, který po celý víkend předsedal odborné porotě. Houslovou soutěž už brzy vystřídá soutěž kytarová: PRAGuitarra Clásica stejného pořadatele, začíná 4. dubna.

Sedláčkovo kvarteto dnes v programu Českého spolku pro komorní hudbu v pražském Rudolfinu uvedlo v premiéře Smyčcový kvartet č. 6 "Zápas s mlhou" Jiřího Temla, zkomponovaný pod dojmem eseje Jiřího Pilky, muzikologa a publicisty, jehož život se loni uzavřel ve věku 88 let. Vedle toho soubor zahrál dva skutečné objevy. Jednak 4. kvartet německy hovořícího skladatele Wenzela Heinricha (Václava Jindřicha) Veita, kolem roku 1840 v pražských hudebních kruzích dobře známého, ale dnes zcela zapomenutého. A pak Smyčcový kvartet č. 5 Rafaela Kubelíka. Nevelký skladatelský odkaz světoznámého dirigenta ještě stále čeká na systematické zpracování a zpřístupnění. Většina z jeho orchestrálních a komorních děl a oper zatím buď nezazněla vůbec, nebo jen výjimečně. Totéž platí i o celkem šesti smyčcových kvartetech, které Sedláčkovo kvarteto postupně kompletuje, začíná uvádět a už také natáčí. Vznikaly mezi roky 1947 až 1980. Čtvrtý je nezvěstný, pátý zatím nelze s určitostí datovat. Kubelíkova hudba je často dramatická, napínavá a přísná – a platí to i o tomto díle. Sedláčkovo kvarteto (Michael Sedláček, Jan Maceček, Tomáš Krejbich a Matěj Štěpánek) bylo nositelem Ceny ČSKH pro rok 2016. V příští sezóně bude rezidenčním souborem spolku Klavírní kvarteto Josef Suka. Je to sezóna jubilejní – 10. října uplyne 125 let od zahajovacího koncertu instituce, která v roce 1894 vznikla na podporu koncertní činnosti tehdy mladého Českého kvarteta, prvního profesionálního tuzemského komorního souboru. Pondělní termíny pod názvem Jubilejní cyklus k 125. výročí nabídnou od letošního 7. října do 27. dubna 2020 sedm koncertů - pestrou paletu evropských komorních děl z epochy klasicismu a romantismu v konfrontaci s českou hudbou. Stejný počet středečních koncertů je jako Cyklus II nazván Mistrovská díla české komorní hudby a je rozvržen od 16. října do 22. dubna. Vedle domácích souborů – smyčcových kvartet a klavírních trií i Českého noneta, PhilHarmonia Octet Prague nebo Filharmonického komorního orchestru – se v Praze péčí ČSKH objeví mimo jiné violista Antoine Tamestit, kontrabasista Wies de Boevé, klavíristé Ingmar Lazar a François Dumont, klarinetista Raphaël Sévere nebo barytonista Peter Schöne. Vedle dvou hlavních cyklů pořádá spolek také úterní cyklus podvečerních koncertů v Sukově síni a cyklus sobotních dopoledních koncertů v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci.

Rozhlasoví symfonikové mají dnes večer koncert na domácí půdě, ve Studiu 1 v budově Českého rozhlasu na Vinohradech. Pod taktovkou Marka Šedivého, a to v menším obsazení a se čtyřmi sólisty z vlastních řad, hrají hudbu, jejímž úběžníkem je jméno Bach. Stravinského neoklasické Dumbarton Oaks Concerto může připomínat barokní concerto grosso, nebo ještě konkrétněji některý z Bachových Braniborských koncertů. Vedle této skladby klasika 20. století proto zazní i Braniborský koncert č. 4 se dvěma sólovými flétnami a pak navíc i Koncert pro flétnu d moll Bachova syna Carla Philippa Emanuela. Nejodvážnější položkou programu je skladba Kdyby byl Bach včelařem… od Arvo Pärta. Zazněla poprvé v roce 1976 na legendárním koncertě souboru staré hudby Hortus musicus, s nímž měl Pärt intenzivní kontakty. Právě tehdy začal krystalizovat jeho nový tvůrčí projev, využívající jako charakteristický idiom techniku vzdalování a přibližování melodické linie a okolních akordů k tónovému centru. Publikum se poprvé setkalo se slovem „tintinnabuli“ – zvonečky, jímž Pärt svůj osobitý vynález pojmenoval. Ve skladbě použil čtyřtónový motiv b-a-c-h. Na jejím vrcholu se pak objevuje citát z Bachova Dobře temperovaného klavíru, ovšem typicky modifikovaný… K Bachovi se Pärt vztahoval jako k nepřehlédnutelné postavě hudebních dějin, ale s jasnou symbolikou rovněž jako k umělci, který se mohl věnovat víře a duchovním tématům - na rozdíl od Pärta žijícího tehdy ještě v nesvobodě sovětské totality.

 

neděle, 24 březen 2019 06:37

Rybovo Stabat Mater s Musicou Floreou

S Velikonocemi se blíží i očekávaný koncert jednoho z nejzávažnějších děl Jakuba Jana Ryby - Stabat Mater. Dílo, které autor vánoční mše "Hej, mistře!" napsal v roce 1805 pro orchestr, sbor a čtyři sólisty, uvede 3. dubna Musica Florea, a to na své oblíbené adrese v Českém muzeu hudby. Jakub Jan Ryba je velmi často spojován výhradně s Českou mší vánoční. Musica florea dá možnost na vlastní uši si poslechnout, čeho všeho byl tento kantor, významný hudební skladatel mnoha instrumentálních i duchovních děl,  vlastně schopný, a objevit tak, jaký potenciál v něm dřímal! Vedle orchestru Musica Florea účinkují sbor Collegium Floreum a jako sólisté sopranistka Michaela Šrůmová, altistka Sylva Čmugrová, tenorista Jaroslav Březina a basista Roman Hoza. Diriguje Marek Štryncl. Stabat Mater je dílo koncipované ve velkém měřítku pro čtyři sólisty a také pro prostory, ve kterém mělo být dílo poprvé uvedeno, a to v plzeňském chrámu sv. Bartoloměje. Ryba mohl prostřednictvím Stabat Mater ukázat veškeré své skladatelské schopnosti a nadání, které ve skromném venkovském prostředí, kde jinak působil, neměly šanci vyniknout.

Aalto Theater v Essenu má ode dneška na repertoáru operu Medea berlínského skladatele Ariberta Reimanna, třiaosmdesátiletého nestora současné německé hudby. Novou inscenaci pro dnešní premiéru nastudoval dirigent Robert Jindra, režii má Kay Link. Titulní roli, svěřenou koloraturnímu sopránu, zpívá Claudia Barainsky. S ní účinkují Marie-Helen Joël, Sebastian Noack, Rainer Maria Röhr, Liliana de Sousa a další pěvci. Reimannovo osobité zpracování starověkého mýtu mělo velmi úspěšnou premiéru ve Vídeňské státní opeře v roce 2010. V Essenu se do 10. května uskuteční ještě pět představení. Robert Jindra tam v těchto týdnech diriguje také Weberova Čarostřelce, Pucciniho Toscu a speciální wagnerovský projekt Der Ring an einem Abend – tetralogie Prsten Nibelungův v jednom večeru. Hudebním ředitelem Aalto Theater a orchestru Essenské filharmonie je Tomáš Netopil, který Jindru přizval ke spolupráci.

Láska na dálku, první opera finské skladatelky Kaiji Saariaho, se po tři večery vrací na jeviště Janáčkovy opery v Brně. Dnes, zítra a příští pátek 29. března se tak opět odvine příběh trubadúra Jaufré Rudela, prince z Blaye, posedlého idealizovanou láskou. V hlavních rolích tohoto magického představení s nadčasovým přesahem vystoupí Lucie Hájková, Markéta Cukrová a Pavol Kubáň. Inscenaci režíroval Jiří Heřman a dirigovat bude Marko Ivanović. Rudelovi a jeho snům se všichni vysmívají a přesvědčují ho, že žena, o které zpívá, neexistuje. Poutník, který se právě vrátil ze vzdáleného Tripolisu, mu ale řekne o Clémence, která tam žije. Když trubadúr cítí, že už žádné další objetí ženy nedokáže vrátit smysl jeho životu a písním, zatouží po venkovance se srdcem princezny a princezně se srdcem venkovanky. "Krásná bez domýšlivosti krásy, vznešená bez domýšlivosti vznešenosti, zbožná bez domýšlivosti zbožnosti.." Příběh si všímá oboustranného očekávání, váhání, touhy a nejistoty a končí smutně krásným melodramatickým nenaplněním: "Poslední vjem mého těla smrtelníka je má vyčerpaná ruka, která usíná uvnitř té Vaší.." Lásku na dálku napsala Saariaho na libreto libanonsko-francouzského spisovatele Amina Maaloufa. Světovou premiéru měla 15. srpna 2000 na Salcburském festivalu, hrála se už i v newyorské Met a v Brně byla poprvé uvedena 24. března 2017. Po dobu rekonstrukce Janáčkova divadla se ale nehrála. "Hudba je pro mě studií mě samé a lidského ducha," říká Kaija Saariaho. Od roku 1982 žije v Paříži a po velkou část své kariéry se žánru opery vyhýbala. Impuls pro změnu názoru na operu jí dodala až inscenace Messiaenovy opery Svatý František z Assisi v režii Petera Sellarse, kterou viděla roku 1992 na Salcburském festivalu a přesvědčila ji o možnosti přetvořit báseň v operu: „Je-li toto opera, pak ji napsat mohu,“ vyjádřila se tehdy v tisku. V roce 1993 se seznámila s legendou La vida breve (Krátký život) o životě jednoho z prvních velkých trubadúrů 12. století, Jaufrého Rudela. Myšlenka na operu krystalizovala v průběhu následujících sedmi či osmi let. Napřed báseň zhudebnila v roce 1996 pod názvem Lonh jako skladbu pro soprán a elektronické nástroje a podle stejné inspirace napsala v letech 1998-99 skladbu pro smíšený sbor a orchestr Oltra mar (Přes moře) pro New York Philharmonic. Obě skladby pak tematicky využila v Lásce na dálku.

Maki Namekawa a Dennis Russell Davies zahrají dnes večer v brněnském Besedním domě díla tří nejznámějších amerických skladatelů současnosti - Steve Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse. Šéfdirigent Filharmonie Brno a jeho manželka usednou ke dvěma klavírům. Program recitálu sestavili tak, aby autory, kteří jsou v určitém zjednodušení všichni tři v obecném povědomí spojováni s hudebním minimalismem, představili ve vývoji. Vybrali skladby tak, aby zazněla hudba z doby, kdy byl minimalismus revoluční novinkou, i z pozdějšího období, kdy už se většinou spojují minimalistické postupy s dalšími kompozičními a výrazovými prvky. Jde patrně o tři české premiéry… Základem Reichovy skladby Piano Phase je jednoduchý motiv, v opakování jedním z interpretů nepatrně zrychlovaný tak, že nastává posun a vytvářejí se nové tónové kombinace. Na konci provedení se hráči opětovně spojí do unisona. Hallelujah Junction; takhle – podle jména dálničního odpočívadla ležícího uprostřed vyprahlé krajiny na hranicích Kalifornie a Nevady – nazval svou skladbu u roku 1996 John Adams, kterého na minimalismu zajímá především rytmická energie, ve srovnání s Reichem se však výrazněji obrací k tradičnějším hudebním strukturám. S Philipem Glassem, od něhož zazní skladba Four Movements for Two Pianos, pojí oba umělce blízké přátelství. Ve světových premiérách uvádějí díla, klavírní i symfonická, z nichž mnohá jsou zkomponována přímo pro ně. Dne uváděná Glassova kompozice je vystavěna z nedlouhých motivů, do každého však skladatel později přidává nové tóny. Zajímavě se tím proměňuje harmonická struktura skladby.

Státní opera ve Stuttgartu zprostředkuje dnes večer live v internetovém streamu představení půlstoletí starého fantazijního utopického díla Prinz von Homburg od klasika poválečné hudební avantgardy Hanse Wernera Henzeho a Ingeborg Bachmannové. Opera vychází z divadelní hry Heinricha von Kleist. Nová inscenace s tenoristou Štefanem Margitou v jedné z hlavních rolí měla premiéru před pěti dny, na začátek jarního festivalu. Dirigentem je nový stuttgartský hudební ředitel Cornelius Meister, režijní debut si odbývá ve stuttgartské opeře Stephan Kimmig. Henzeho Prinz von Homburg měl premiéru v roce 1960 v Hamburku. V titulní roli vystoupí britský barytonista Robin Adams, dále zpívají mimo jiné Helene Schneiderman, Vera-Lotte Böcker, Moritz Kallenberg nebo Michael Ebbecke. Stream začíná dnes v 19:20 na této adrese: https://www.staatsoper-stuttgart.de/service/live/

Strana 1 z 53