Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, publicista a moderátor.

Pro Československý, resp. Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, resp. Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů.

1020

„Koncerty letní noci jsou pro diváky zdarma; v normálních letech mohou hudbu poslouchat vstoje, vsedě, zatančit si při ní, či dokonce uspořádat piknik.“

„Vystoupení Vídeňských filharmoniků s datem 18. června 2021 se odehraje pod taktovkou britského dirigenta Daniela Hardinga, v jedné ze skladeb rozezní křídlo stále uznávanější klavírista Igor Levit.“

„Loni svůj Schönbrunn přesunuli Vídeňští filharmonici na druhou polovinu září, kdy smělo být přítomno jen kolem dvoustovky diváků; letos jich mají být tři tisícovky.“

Za týden zazní už tradiční Koncert letní noci ve vídeňském Schönbrunnu v podání Vídeňských filharmoniků. Večer, jehož dramaturgie posluchače provede vzdálenými končinami, bude řídit Daniel Harding. Koncertu smí být přítomny pouze tři tisíce diváků – ostatní mohou sledovat přímý televizní přenos.

 
110

„První polovina nabídla dva klavírní cykly Antonína Dvořáka, po přestávce přišla na řadu čtyři Scherza Fryderyka Chopina.“

„Co jsme viděli a hlavně slyšeli během Kahánkova recitálu, jen potvrzuje nezbytnost vybudování nového koncertního sálu v Ostravě.“

„Ovace publika přiměly Kahánka ke třem přídavkům, chybět nemohl ani Janáček; při něm z nejedněch očí stékaly slzy do roušky.“

Nic na světě, jak známo, nepluje ve vzduchoprázdnu. Vše má svůj zrod, vývoj, souvislosti. Platilo to i o třetím z patnácti koncertů letošního ročníku festivalu Leoše Janáčka v Ostravě. Na cestě k jeho uskutečnění bylo několik milníků, které určily jeho náplň a průběh. Původně měl mít večer 31. 5. podobu orchestrálního koncertu, v němž sólistu Iva Kahánka doprovodí v Čajkovského klavírním koncertu b-moll Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Koncert se uskuteční bez diváků, na stream. Pražské těleso ale vystoupení před řadou týdnů, možná předčasně, odřeklo. Jak to vyřešit?

 
1003

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“. Kromě hlavního ocenění, věnovaného významné osobnosti, se ovšem udělují ještě další. V roce 2020 se tak mezi vítěze rozdělilo 5,6 miliónů eur. Neboli pro nás, přivyklým domácím poměrům v hudební kultuře, nepředstavitelná částka 140 miliónů korun. A to vše díky jednomu jedinému muži, který se kdysi zároveň nudil i styděl.

 
110

„Symbolicky se devět veřejnoprávních stanic včetně ČT art spojí do beethovenovského defilé, ve kterém zazní – hodinu po hodině – všech jeho devět symfonií.“

„Pod taktovkou svého amerického dirigenta Stevena Mercura provede Český národní symfonický orchestr úderem páté odpolední Beethovenovu Symfonii č. 5 Osudovou.“

„V devět večer se přihlásí Vídeň, kde bude oblouk přenosů završen zrovna tak jako kdysi skladatelův život. Beethovenova Devátá se rozezní prostranstvím přímo před Hofburgem.“

S ročním odkladem přesně za týden zazní z devíti evropských stanic Pocta Beethovenovi. Devítka evropských orchestrů postupně zahraje celou kolekci Beethovenových symfonií a ještě něco navíc. Česká strana přispěje proslulou „Pátou“, jak jinak než v pět hodin odpoledne, a to v podání Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Američana Stevena Mercuria. Přenos, který čeští diváci mohou s určitým časovým posunem zhlédnout na programu ČT art, doprovodí průvodním slovem Jiří Vejvoda, který nyní celý projekt představuje čtenářům KlasikyPlus.

 
MAS8672

„Slavnostním zahajovacím večerem odstartoval 27. května bezmála šestitýdenní maraton patnácti koncertů MHF Leoše Janáčka před publikem.“

„Violistu, ale také houslistu a dirigenta Josého Adolfa Aleja Solise doporučil festivalu jeho končící čestný prezident Ivan Ženatý.“

„Do sálu s kapacitou 800 diváků jich směla přijít polovina; dostavilo se kolem tří stovek oddaných, které neodradila ani povinnost testu a roušek.“

Ve čtvrtek 27. května Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem zahájila ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Koncert se uskutečnil za účasti diváků v Domě kultury města Ostravy a orchestr, ke kterému se připojil mexický violista José Adolfo Alejo Solis, předvedl Berliozovo symfonické dílo Harold v Itálii a Janáčkovu Sinfoniettu.

 
60000

„Ze zamýšlených šesti koncertů pro živé publikum zbyly čtyři jen formou streamu, zato však dobře dramaturgicky vyprofilované.“

„Úmyslným vybočením – a gestem k mladším divákům, kterých je v univerzitní Olomouci potencionálně velké množství – byl třetí večer pod sloganem Jazz a smyčce.“

„Speciální zmínku si zaslouží minitým zvukařů a kameramanů, kteří zážitky na dálku zprostředkovali uspokojivému počtu diváků, výrazně převyšujícímu kapacitu sálu.“

Mezi 13. a 23. květnem Olomouc hostila tradiční Dvořákův jarní festival. Kvůli problémům způsobeným pandemií byl s číslovkou 19, která měla patřit už loňskému ročníku, a „jen“ online. Náplň však koronavirem neutrpěla ani v nejmenším: internetoví diváci ochutnali prvotřídní dramaturgii v rukou prvotřídních interpretů.

 
33

„V květnu 2020 uplynulo pětasedmdesát let od konce války. Evropský koncert měl kvůli tomu loni poprvé překročit hranice světadílu. A zamířit do Tel Avivu. Pandemie to zrušila.“

„Letos 1. května měla Berlínské filharmoniky přivítat Gaudího barcelonská bazilika Sagrada Família; jenže 1. dubna vydali zprávu, která bohužel nebyla aprílem.“

„Ze známých příčin se Evropský koncert 2021 uskuteční znovu v jejich sídle, bohužel opět bez diváků. Jako by se záslužný projekt točil kvůli covidu v začarovaném kruhu.“

Evropský koncert orchestru Berlínských filharmoniků, připomínající na prvního máje jejich založení v roce 1882, bude tento rok v řadě už třicátý. Už podruhé bez publika. A místo konání se letos našlo až napodruhé.

 
100

„Zaznívá rozhořčený hlas, že přezdívka Černý Mozart, která bývá ‚prvnímu skladateli afrického původu v dějinách‘ připisována, je nepřijatelně urážlivá.“

„Roku 1778 se v Paříži objevil Wolfgang Amadeus a na ‚mladšího, pohledného houslistu, dirigenta a skladatele nesmírně žárlil‘.“

„Jako bychom se světu, do něhož jsme tak dychtivě vstoupili, nyní vzdalovali – a místo aby naší zkušenosti bylo nasloucháno, jsme Západem peskováni.“

Navzdory tomu, že Saint-Georges není známým skladatelem, přitahuje poslední dobou značnou pozornost jako „první skladatel afrického původu v dějinách“. V dalším díle svého seriálu se na tomto příkladu Jiří Vejvoda zamýšlí nad současným Západem, zabývajícím se tématy typu „dekolonizace osnov výuky hudby“ nebo „spiknutí bílé hegemonie“.

 
119

„Snad právě dnes, 1. dubna, lze věcnost publicistiky vystřídat příhodami, které by mohly covidový smutek prohřát humorem.“

„Úsměvného přehmatu se může dopustit i profesionál každým coulem. Plácido Domingo nasadí úsměv, kterým zřejmě omámil nejednu z žen, a povídá…“

„V českokrumlovské zámecké zahradě je divadelní scéna s otáčivým hledištěm. Vynález je to báječný, ale za jistých okolností doslova zákeřný.“

„Humor je nejvyšší stádium smutku,“ řekl prý Charlie Chaplin, muž k tomuto tématu nad jiné povolaný. A Ernest Hemingway – také se znalostí věci – doplnil: „Psaní je osamělé povolání…“ Máme ze sebou všichni poměrně trpký rok. Samoty jsme si užili habaděj. Zvyklí na kontakty s lidmi, na pódia znějící hudbou, nezbylo nám než uzavřít se do čtyř stěn, k nástrojům nebo k počítačům. A připravovat se, studovat, cvičit, promýšlet. Komponovat, psát. Námětů či inspirací se od loňského března kupodivu vynořil bezpočet. Snad ale právě dnes, 1. dubna, lze převažující věcnost publicistiky pro jednou vystřídat příhodami, které by mohly covidový smutek prohřát humorem. Navíc jsou – na rozdíl od těch, jimiž se „na apríla“ běžně častujeme – skutečné. Pravdivé. Až tak, že se opravdu musely stát, protože vymyslet si je nelze. Prožité s klasickou hudbou, u které by to leckdo nečekal. Ostatně, když jsem se před lety odsunul s prací právě tímto směrem, počastoval mě někdejší kolega z pop music poťouchlou poznámkou: „No jo, smoking, dobrý, ale není to mezi těmi frakouny strašlivá nuda?“ Myslím, že občas by se divil a možná i záviděl.

 
1123

„Do Semaforu vstoupila jako devětadvacetiletá. A Suchý se Šlitrem rozehráli zpěvaččin talent do několika uměleckých poloh.“

„Inteligentní, jazykově nadaná Hegerová zpívala rovněž v cizích jazycích. Ve francouzštině. V němčině. V jidiš. A samozřejmě v rodné slovenštině.“

„Hana Hegerová obsáhla svými šansony pět dekád. Jsou tu stále jako důkaz, že i zdánlivě lehká hudební múza může být vrcholně klasická.“

„Jen pojďte, Madony, Madony, váš kočár je tady a zvony zvoní zvoní a dva páry černejch koní – koní černejch jako máry – hlavy kloní...“ Verše Jiřího Suchého k jednomu z šansonů Hany Hegerové mi prolétly hlavou v úterý 23. března 2021 odpoledne. Média právě rozšířila zprávu, která se už dlouho dala čekat, ale přesto zabolela. Pět měsíců a tři dny po svých devětaosmdesátinách zemřela žena původním jménem Carmen Mária Štefánia Farkašová. Po rozvodu rodičů s úctou k mamince Čelková. Provdaná Hegerová, která si ovšem úmyslně vybrala civilnější křestní jméno, „aby si lidi nemysleli, že si hraju na bůhvíjakou umělkyni“. Zůstává po ní repertoár čítající na sto šedesát písní, z nichž desítky patří do zlatého fondu české (a slovenské) kultury. A zároveň jako by s jejím odchodem mizel další střípek z mozaiky šedesátých let. Oněch „swinging sixties“, které jak ve světě, tak u nás přinesly explozi nejrůznějších umění, literaturou počínaje a filmem či hudbou konče.

 
Strana 1 z 4