2020

„Opery se rozmrazují naštěstí mnohem snadněji než ´zmražené´ činohry.“

„Věřím, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí.“

„Naše plány jsou docela ambiciózní a zároveň věřím, že i divácky velmi atraktivní.“

Brněnská Janáčkova opera jede na Národní festival Smetanova Litomyšl se dvěma novými inscenacemi, Pucciniho Bohémou a Čajkovského Evženem Oněginem. První hraje na zámeckém nádvoří v sobotu, druhou v neděli. Ředitel Národního divadla Brno v té souvislosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz a pro Noviny Smetanovy Litomyšle uvažuje nad přizpůsobováním inscenací pro uvádění na open air letních scénách, vyjadřuje naději, že nás politici konečně přestanou sužovat restrikcemi, které podle něj postrádají elementární logiku, přibližuje práci v době protipandemických omezení, prozrazuje, co se chystá na příští sezónu… a zdůrazňuje, jak důležití jsou diváci. Věří, že se publikum co nejdříve vrátí…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 01 červenec 2021 21:00

Odstartoval tříletý projekt Smetana 200

2020

Zahajovací koncert Národního festivalu Smetanova Litomyšl, na kterém ve čtvrtek zahrála Česká filharmonie, odstartoval projekt Smetana 200. Je rozvržen na tři roky a vyvrcholí v roce 2024 oslavami dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. Cílem je dostat tohoto zakladatele naší novodobé národní hudby do mezinárodního povědomí jako autora širokého záběru, který nesložil pouze Vltavu nebo Prodanou nevěstu, a zároveň jako mimořádnou osobnost světového formátu. Do projektu se zapojí domácí i zahraniční operní domy, orchestry a také amatérská sdružení v menších městech a obcích. Významnou roli budou hrát i edukační aktivity zaměřené na děti a mládež.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
SL-ndvo-2

„Máme v programu i velké koncerty a opery a při třiceti pořadech jde pořád o velkých festival.“

„Co se týče reklamních partnerů a sponzorů, nepřišli jsme ani o jediného.“

„Respirátory jsou nadále potřeba při koncertech na zámku. Publikum je sice na čerstvém vzduchu, ale nádvoří je uzavřené ze čtyř stran a je tak definováno jako vnitřní prostor.“

Měsíční příprava stavby scény a hlediště na nádvoří zámku je u konce. Smetanova Litomyšl může začít. Ve městě bude chod národního festivalu denně zajišťovat víc než sto dvacet lidí, od uměleckého a ekonomického vedení přes produkci a techniky až po uvaděčky, řidiče a muže řídící parkování návštěvníků. Letos je program rozvržen jen na jedenáct dní, ale přesto ho organizátoři prezentují jako plnohodnotný. Nechybějí totiž obvyklé symfonické koncerty a operní představení, které loni mezičas protiepidemických opatření neumožnil. Letos se do rozvolňování vešly. I vstupenek je nakonec možno prodávat až do tří čtvrtin kapacity. Pořadatelé byli připraveni a využívají situaci, jak to jde. Ostatně, vždyť o sobě s úsměvem říkávají, že jsou „klikaři“.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
77

„To, čeho jsme byli svědky v neděli, napsalo za festivalem vydařenou tečku.“

„Dirigent Robert Jindra nabídl pěvkyni ‚skvělé písně Henriho Duparca, které jako by oscilovaly mezi Richardem Wagnerem a Claudem Debussym‘.“

„Kateřina Kněžíková opanovala hukvaldskou oboru tak suverénně, že snad zbystřilo i nedaleké stádo daňků a zaposlouchalo se do jejího zpěvu.“

Nedělním koncertem v hukvaldské oboře vyvrcholil letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Pod taktovkou dirigenta Roberta Jindry vystoupila Janáčkova filharmonie Ostrava, která v písňové části programu citlivě doprovodila Kateřinu Kněžíkovou.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Boli sme svedkami znamenitých výkonov, ktorých spoločným menovateľom boli zanietenosť a štýlovosť.“

„Olga Šroubková sa na koncerte skutočne predstavila v tom najlepšom svetle.“

„Za veľmi pozoruhodný považujem výkon Ondřeje Šindeláře v Koncerte pre fagot, sláčiky a basso continuo g mol RV 496.“

Na Zámku v Brtnici sa v sobotu 26. júna zrodil počin hodný uznania. Spolok Zámek Brtnice tu usporiadal koncert s dielami Antonia Vivaldiho, ktorého s týmto zámkom spája veľmi zaujímavé puto: miestny šľachtic Vinciguerra Thomas VI. gróf z Collalta si u skladateľa totiž objednal skladby, ktoré sa zhodou okolností stali Vivaldiho poslednými.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
JBIMG6385-Karita-and-JBAB

„Přivítala mne mrazivým chladem, a pravila, že nerozumí, co se stalo…“

„A rozloučili jsme se opět v nejlepším přátelství a kolegiálním uctívání se.“

„Nemýlil jsem se, když jsem před třemi lety Karitě doporučoval jít do role Kostelničky, je to její nová poloha, kterou bude moci dalších mnoho let cizelovat a prohlubovat.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku. Připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. Dnešní pokračování se týká zajímavých provozních postřehů z dnů před premiérou, názoru na paralelní inscenaci Dona Carlose i prvních pocitů z premiéry..., ale hlavně křehkosti spolupráce s umělkyní, která je svrchovanou hvězdou a požívá zcela mimořádný statut… S Karitou Mattilou, která zpívala Kostelničku.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
99

„Pozvaní diváci se na Sychrov rádi vypraví, protože uprostřed zeleně je možno se vyvázat z kravaty, vyzout z vysokých podpatků a užít si hudbu v kulisách zámku.“

„O náplni koncertu jsme začali přemýšlet loni na jaře,“ podal mi vysvětlení David Mareček, „a vytyčili jsme si tři cíle.“

„Ozdobou koncertu byli tři zástupci mladé pěvecké generace, kteří dobývají svět. Slávka Zámečníková, Boris Prýgl a Petr Nekoranec.“

Ve středu večer ožil zámek Sychrov hudbou v podání České filharmonie se třemi hvězdnými pěveckými sólisty: Slávkou Zámečníkovou, Borisem Prýglem a Petrem Nekorancem. Koncert pro zvané hosty, který přenášela Česká televize, řídili Robert Kružík a Petr Altrichter a podílel se na něm také pianista a aranžér Tomáš Kačo.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
čtvrtek, 24 červen 2021 08:49

Na zámku v Brtnici zazní Vivaldiho hudba

328

Sobotní koncert na renesančním zámku v Brtnici jižně od Jihlavy bude jednou z prvních akcí, které mají pomáhat postupnému navracení někdejšího významného šlechtického sídla na aktuální kulturní mapu Vysočiny. Zazní tam Vivaldiho skladby, u kterých existuje spojitost s českými zeměmi. Některé vznikly v 18. století přímo na objednávku majitele tamního panství, kterým byl Vinciguerra Thomas VI. hrabě z Collalta e San Salvatore. Otevřena bude současně výstava Antonio Vivaldi a česká šlechta.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
středa, 23 červen 2021 20:45

Jan Mráček: Duší i srdcem jsem sólistou

900

„Jiřímu Bělohlávkovi jsem nesmírně zavázán! Jeho cena je obrovský závazek nepřestávat pracovat dál, neusínat na vavřínech“

„Všichni, kdo se na pozici koncertního mistra střídáme, jsme velcí kamarádi a nepanuje v naší ladírně žádná rivalita. To mi přijde více než raritní a jsem za to šťastný.“

„Během covidu jsem patřil mezi ty šťastné, i tuto otřesnou dobu jsem prožil s houslemi v rukách.“

Jan Mráček se právě stal třetím laureátem Ceny Jiřího Bělohlávka. Houslista a koncertní mistr České filharmonie převzal ve svých třiceti, které oslaví za pár dní, pomyslnou štafetu po dirigentu Robertu Kružíkovi a předtím po hornistce Kateřině Javůrkové. Cenu mu předala manželka Jiřího Bělohlávka Anna Fejérová v průběhu open air koncertu na zámku Sychrov, kterým orchestr v přímém přenosu ČT art uzavřel svou 125. sezonu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 23 červen 2021 09:59

Žádoucí Musica non grata

499

„Viktor Ullmann byl jediný z uvedených skladatelů, který měl přímý vztah k Novému německému divadlu.“

„Weinbergerova opera Švanda dudák byla přeložena do sedmnácti jazyků, hrála se ve více než stovce operních domů a za čtyři roky od premiéry byla uvedena více než 2000krát.“

„Erich Wolfgang Korngold se stal vyhledávaným autorem filmové hudby, získal dva Oscary a na tři byl nominován.“

Praha byla koncem předminulého a necelou polovinu minulého století zcela mimořádným jevem na kulturní mapě světa. Existovaly zde tři osobité kultury, česká, německá a židovská, které se vyvíjely samostatně, ale také se navzájem ovlivňovaly. Těžko bychom hledali obdobu. Ano, byl zde New York, který však vše přetavil na americkou notu, Paříž s individualistickými umělci z celého světa, ale pouze v Praze se stýkaly tři komunity, každá se svou specifickou kulturou. Vše ukončil nacistický vpád. Nápad Národního divadla představit na scéně Státní opery, v dřívějším Novém německém divadle, skladatele, kteří ovlivňovali mezi dvěma válkami německou a židovskou kulturu nejen u nás, ale i ve světě, vyústil v kulturně hudební projekt Opery Národního divadla a Státní opery ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, nazvaný Musica non grata. Během čtyř divadelních sezón v něm má zaznívat hudba, která měla být navždy nežádoucí.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Foto-1---2017-April-12-JB5DONE

„Orchestr není dost důsledný v zachovávání nízkých dynamik.“

„Při další zkoušce už musím hlídat, abychom dokázali stavět celky.“

„Z Prahy jsem dostal zprávu, že mi paní primátorka udělí čestné občanství – kdyby raději naslouchala mým doporučením ohledně výstavby nového sálu, to by mne potěšilo…“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku. Připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. V dnešním pokračování se objevují pasáže o plánování a okleštěném počtu zkoušek, o napjatých i pěkných okamžicích při práci s orchestrem a vůbec o tom, jak jde „vše jako obvykle“, což znamená, že nejde nic podle ideálních představ. Ale objevují se také zmínky o počasí i o tom, jak přiletěla manželka Anna.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
20210616BPLucretia-a-DidoPetraHajska41

„Od první skladby bylo zcela zřejmé, že je Collegium Marianum vynikajícím a sehraným tělesem. Nástupy jednotlivých nástrojů ve fugatové části byly naprosto přesné, dynamicky i agogicky soubor cítí společně.“

„Caldarovo Baletto z opery Ifigenia in Aulide přineslo před přestávkou absolutně jiný styl hudby. Italská melodičnost a delší fráze umožňovaly ansámblu tvořit homogenní a velmi barevný zvuk, který působil i dynamicky o stupeň výše.“

„Z velké dálky se tu a tam ozývalo město a spojení s touto náladou dávalo pocit, že vše, co právě žijeme, je správné a má to tak být.“

Od 12. dubna jsou návštěvníkům ze zahrad pod Pražským hradem zpřístupněny Velká Pálffyovská a Malá Fürstenberská zahrada, od konce května pak také nově zrekonstruované Malá Pálffyovská a Ledeburská. A právě ta se stala ve středu večer místem koncertu souboru Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a hráčkou na flauto traverso a zobcovou flétnu Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen. Tématem hudebního večera byly Osudové a hrdinné ženy zvěčněné v dílech starých mistrů, a sice Georga Friedricha Händela, Georga Philippa Telemanna, Christopha Graupnera, Antonia Vivaldiho, Domenica Natale Sarroa a Antonia Caldary. Hostem souboru byla hráčka na zobcovou flétnu a také na flauto traverso Michaela Koudelková. KlasikaPlus byla u toho a přináší čtenářům reflexi.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Z6P6103

„Umělkyně, která je špičkovým profesionálem, aniž by to pro ni v nejmenším znamenalo, že se proto trochu může svézt na vlně popularity a rutiny.“

„Přestože se sólistce, pohybující se dosud zejména ve světě Mozartových a barokních oper a italského belcanta, Mahler dosud vyhýbal, nebo snad ona jemu, dospěla k němu.“

„Craig Terry u klavíru nezastupitelně podporuje a dotváří a doříkává tam, kde poezie a zpěv ještě nechávají prostor.“

Nedělní koncert americké mezzosopranistky Joyce DiDonato přinesl do pražského Rudolfina atmosféru hvězdných hudebních večerů, radost ze vzájemné pospolitosti, krásnou a mistrovsky interpretovanou komorní vokální hudbu a s tím vším hmatatelně všemi sdílenou, vymodlenou naději, že se alespoň něco ze starých dobrých časů snad vrací. Pěvkyni nedostižně doprovázel její krajan Craig Terry.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
foto-1--JBNIKON100DSCN1151-DONE

„Nic není zažité, jedná-li se o stagionové produkce.“

„Moc šikovná dáma, která umí přesně popsat fyziologická postavení mluvidel při různých obtížných českých hláskách. A pěvci reagují výborně.“

„Karita je pro mne vzorem umělecké odpovědnosti a náročnosti na sebe – a ovšem následně, nebo možná předcházivě, na druhé.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku. Připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. V dnešním pokračování se objevují pasáže o sopranistce Karitě Mattile, o korepetování s dalšími sólisty a o jejich češtině, o nových a nových tvůrčích pokusech, o jídle i o štěnicích. A také o odpudivě aktualizované Carmen, která se tam zrovna hrála…

 
Zveřejněno v SeriálPlus
I-LeidlovcJan-irovnick

„Pro nás jsou to velké nervy. Nicméně věřím, že se Rusalka uskuteční.“

„Řada partnerů možná bude mít existenční problémy. A kultura je potom zbytná. Tak to je…“

„Její jméno není zapomenuto. Naše práce dává smysl.“

Městys Liteň nedaleko Berouna je místem spojeným s pěvkyní Jarmilou Novotnou. Byla provdána za Jiřího Daubka, příslušníka vlasteneckého rytířského rodu, který tam od poloviny devatenáctého století sídlil na zámku a velkostatku a který svými aktivitami přispíval k procesu uvědomění a uznání českého podnikatelstva jako důležitého činitele Habsburské monarchie i Československé republiky. Daubkovi po válce o své hospodářství přišli a byli komunistickým režimem vymazáni z historie... Nezisková společnost Zámek Liteň slaví desáté výročí. Jako její ředitelka, nynější spolumajitelka zámku a zakladatelka Festivalu Jarmily Novotné, vypráví Ivana Leidlová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o plánovaném srpnovém uvedení Dvořákovy Rusalky v zámeckém parku, o ztrátách v roce koronakrize a plánech do budoucna i o kontaktech s George Daubkem, synem Jarmily Novotné.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
399

„Dá se to celé hrát jako dojemně lyrický a trochu komický výjev, realisticky ukotvený do vesnického prostředí. Jiří Nekvasil už má 145 let po premiéře odstup, který ho vede směrem k divadelní stylizaci a k nadsázce.“

„Nabízí českou klasiku trochu jinou, rozhodně ne pietní. Nebyl by to on, aby neprobleskla i trocha kontroverze.“

„Ostravský operní soubor nám tu milou hudbu připomíná a oživuje a dál hodlá připomínat a oživovat. Zdá se, že jako jeden z mála.“

Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvede v roce 2024, jubilejním roce Bedřicha Smetany, cyklus všech jeho osmi dokončených oper. Do repertoáru si právě přidalo jeho Hubičku. Po dvou červnových předpremiérách plánuje ještě na 1. července online premiéru v TV Noe, o deset dní později festivalovou premiéru inscenace na Smetanově Litomyšli a na září pak dvě skutečné divadelní premiéry. Úsměvnou historku z podhůří Jiří Nekvasil situoval do Krkonoš. A tak vlastně nepřekvapí, že vůdce pašeráků jako by z oka vypadl Krakonošovi.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová včera oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě řadu úspěchů. Jako jedna z mála Češek dostala také pozvání do slavné Carnegie Hall v New Yorku. Dnes nabízíme AudioPlus netradičně i s videem jako záznam RozhovoruPlus, ve kterém mimo jiné prozradila, že se pořád cítí jako obyčejná holka, která si ale svůj život bez klavíru nedokáže představit. Celý článek si můžete připomenout ZDE.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
100

„Silnou stránkou premiérového večera bylo pěvecké obsazení. Nadprůměrné, výrazné ve všech postavách.“

„Magdalena Švecová pro celý večer vede sólisty i všechny ostatní k co nevětší přirozenosti.“

„Když se k dojmu z hudebního divadla hraného a zpívaného opravdu s chutí přičte pochopitelná radost, že se opět může hrát pro publikum, vychází z toho, že šlo v pátek o mimořádnou událost.“

Janáčkova opera má od pátku na repertoáru Pucciniho Bohému. Milou, realistickou, barvitou a vpravdě „normální“, tedy v tom nejlepším slova smyslu konvenčně tradiční inscenaci, za kterou stojí režisérka Magdalena Švecová, výtvarníci David Janošek a Zuzana Přidalová a dirigent Jakub Klecker. Národní divadlo Brno teď v rozvolnění předkládá publiku jeden titul za druhým. Některé už jsou nastudovány delší dobu, ale nemohly se dosud hrát. To jsou ty „z mrazáku“, jak tomu v divadle říkají. Další už jsou a budou čerstvé, zcela nové. Takříkajíc z „horké z pece“. Bohéma patří k těm druhým. Soubor s ní bude také hostovat na začátku července na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
98

„Jaromír Javůrek zvítězil i nad covidem: zahajovací koncert festivalu byl vůbec prvním koncertem v Česku s účastí regulérního publika po uvolnění covidových restrikcí.“

„Srovnání podmínek v obou koncertních sálech volá mocným hlasem po co nejrychlejší přestavbě sídla Janáčkovy filharmonie.“

„Hraje se s chutí, členové orchestru se navzájem rádi vidí a mají chuť i do méně obvyklých projektů, třeba edukativních.“

Lukáš Hurník ve svém seriálu uvažuje nejen nad Mezinárodním hudebním festivalem Leoše Janáčka a jeho koncerty, které měl příležitost osobně uvádět, ale také nad celkovou atmosférou hudebních akcí po covidové pauze. Byla nucená odmlka v něčem i přínosná? A jak by to mohlo být s kulturními akcemi v době postcovidové?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1

„Na varhany za téměř dva tisíce dolarů se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.“

„U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí.“

„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit…“

Sto dní, které v létě 1893 skladatel Antonín Dvořák strávil v iowské vesnici Spillville, navždy změnily její osud. Dvořák s manželkou tu měli po delší době v Americe konečně pohromadě celou rodinu se šesti dětmi. A hlavně svatý klid po prvním náročném roce stráveném v rušném a pro něj stresujícím New Yorku ve funkci ředitele Národní konzervatoře hudby. Iowa, kam počátkem června odjeli vlakem a pokračovali na povozu, mu připomínala domov. A ve Spillville se mluvilo ještě stále česky.

 
Zveřejněno v SeriálPlus