IMG7874

„Smyčcový orchestr jen ševelí a nad ním postupně několikrát z pianissima do piana, narůstá tichý zpěv sólových houslí, nekonečně krásný.“

„Nejvíc zpívání, navíc technicky nejtěžšího, má v Belliniho mši tenorista. Jaroslav Březina se partu zhostil excelentně.“

„Chrámové skladby tohoto autora jsou zapomenuty. Přinejmenším v tuzemském koncertním provozu bylo proto olomoucké uvedení Messa di Gloria objevným počinem.“

Podzimní festival duchovní hudby se v Olomouci konal už osmadvacetkrát. Závěrečný koncert letošního ročníku postavil v sobotu vedle sebe ve dvou skladbách dva největší možné kontrasty – jako dva živly, oheň a vodu. Koncert v chrámu Panny Marie Sněžné otevřela současná instrumentální skladba z pera Peterise Vaskse, bez textu, přesto duchovní od první do poslední noty. Druhou položkou byla mešní kompozice italského operního skladatele Vincenza Belliniho, s textem, ale duchovní tak nějak jinak. Dva propastně odlišné přístupy. Ten druhý zůstal na zemi, v kostele, ale ten první ukázal cestu do nebe.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
102

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži dva a půl roku po tamním požáru a vysvětluje rozdíly mezi jakubskými varhanami a romantickým nástrojem proslulého francouzského stavitele Aristide Cavaillé-Colla, na který hraje v Nancy, svém rodném městě.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
pátek, 22 říjen 2021 15:23

Helena Hozová: Nejraději mám píseň

Helena-Hozov-foto

„Drážďany, to byl moment, kdy jsem zjistila, že mě muzika ohromně baví.“

„Mně se líbí i na koncertě, když je tam diverzita – jeden hlas je větší, druhý menší, je tam spousta rozdílných způsobů a technik, barev…“

„S písňovým i klavírním repertoárem Martinů jsem se setkávala od útlého dětství, takže mám k němu hluboký vztah.“

Jméno Heleny Hozové se možná neskloňuje v hudebních médiích tak často jako jména dalších členů její rodiny, tato talentovaná sopranistka je však vyhledávanou interpretkou nejen staré hudby, ale také písňového repertoáru, který, jak v rozhovoru prozrazuje, je jejímu srdci nejbližší. Pravidelně koncertuje u nás i v zahraničí zejména se soubory orientovanými především na barokní hudbu, ale nebrání se ani scénickému ztvárnění. Z vlastní zkušenosti vím, že je také velmi nadanou učitelkou zpěvu. A mimo to vše je i maminkou dvou dětí. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o rodinném zázemí, své cestě za pěveckou profesí i o současné kariéře.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 19 říjen 2021 14:55

Hudba (z) ticha, které se netleská

AK-20211017-c-Martin-Pilpach-2

„Už při vstupu cítíte úplně jinou atmosféru, na kterou si posluchači zvykli, rádi se v ní rok co rok noří a přicházejí se zvláštním respektem a kontemplativní náladou.“

„Pianistka Andrea Mottlová hrála s hlubokým klidem a rozdala jej na všechny strany.“

„Archaion Kallos disponuje příběhy a neváhá použít i nové prostředky k jejich vyprávění, to vše na poli duchovní i lidové hudby.“

Koncert Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos s podtitulem Hudba (z) ticha, Sacred memories out of silence zakončil další úspěšný ročník. Dalo by se říct, že se stal jistým zadostiučiněním vzhledem k loňské situaci, kdy byl festival v den zahájení nucen zastavit „rozjetý vlak“. Tradiční závěrečné koncerty vycházejí z hesychasmu, pravoslavné mystiky, a nabízejí spojení instrumentální a elektroakustické hudby. V Galerii HAMU za klavír usedla vynikající Andrea Mottlová a interpretovala díla Mariose Christou, Alexandera Knaifela a Valentina Silvestrova. Vyslechli jsme soundscape kompozici Slavomíra Hořínky a zvukové intervence Jana Trojana.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
JB-21-1

„Rekord mezi klavíristy drží Ivan Moravec, Jiřího nejbližší přítel, s celkem 86 společnými vystoupeními.“

„Jiřímu se podařilo projít politickým sítem bez stranické příslušnosti a angažovanosti vůbec. Málokdo dnes docení, a světu to bylo jedno už tenkrát, jak obtížné to ve skutečnosti bylo.“

„Ze všech umělců byli nejčastějšími partnery houslista Václav Hudeček a mezzosopranistka Dagmar Pecková.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Dnešní díl seriálu se týká prvních let plně profesionálního dirigentského působení Jiřího Bělohlávka, a to zejména v zahraničí.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
212

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji. Dny mezi příletem a odletem, po karanténě, s pohybem dovoleným jen autobusy mezi místy ubytování a sály… Samozřejmě v respirátorech. Takový byl „bubble system“, život v bublině, který přijal orchestr PKF-Prague Philharmonia jako podmínku uskutečnění koncertního turné po Japonsku. Stal se na začátku letošního podzimu jedním z několika málo zahraničních uměleckých souborů, které za uplynulý rok japonské publikum poznalo. Jeho ředitelka Kateřina Kalistová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje nejen okolnosti zájezdu, ale i programy koncertů a reakce posluchačů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
515522989673d9bf0d28fk

„Baladická opera ihned vyvolala velkou pozornost. Nejen jako první nová anglická opera, ale jako mezinárodně srozumitelné, nadčasové, mimořádně působivé hudební divadlo.“

„Brittenova opera je sociálním dramatem, ale ne v prvním plánu. Víc je básní. O lidských osudech, o těžkosti žití… a hodně o moři.“

„Sympatické je, že se David Radok noblesně vyhnul možným náznakům, že rybář své učedníky zneužíval.“

Brittenova opera Peter Grimes se hrála v Brně hned dva roky po světové premiéře. Příští rok to bude už pětasedmdesát let. V Praze byla na programu před čtyřiceti lety. Do třetice teď její návrat před české publikum dostal tu nejlepší možnou podobu. Jednu z nejúžasnějších oper dvacátého století, temný příběh z rybářského městečka na anglickém pobřeží, vypravil režijně a scénograficky David Radok a hudebně Marko Ivanović. Exkluzivní inscenace, která měla v sobotu premiéru, se bude hrát jen několikrát; ale tím spíše je to počin, který svou ojedinělostí i vydařeností může vejít do tuzemské divadelní historie.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
105

Ve Sládkově podání byl s nadhledem udržen nejen hudební celek, ale v barevném provedení připomínal místy až orchestrální zvuk!

„Jeho hra obecně zaujme samozřejmostí v plastičnosti zvukového vedení hlasů v pravé i levé ruce, pohrává a noří se do hudebního textu bez sebemenšího zaváhání.“ 

„Sládek je typem interpreta, který nestrhává pozornost na svoji osobnost, což je vzácný a obdivuhodný jev.“

První týden festivalu Moravský podzim uzavřel recitálem klavírista Jakub Sládek. Ve čtvrtek 7. října rozezněl brněnský Besední dům díly Martinů, Nováka, Metnera, Rachmaninova a díky přídavku, vyžádanému nadšeným publikem, také Janáčka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
558

„Dôležitými atribútmi boli jednoduchosť a vlastne aj funkčnosť scény.“

„Najväčšiu pozornosť na seba pútal práve prvý menovaný, Adam Plachetka.“

„Rosina Arnheiður Eiríksdóttir bola šibalským dievčaťom, zároveň ale aj rozhodnou ženou, ktorá k príkoriam pristupuje s odzbrojujúcim nadhľadom.“

Stálica repertoárov operných domov, Rossiniho opera Barbier zo Sevilly, sa dočkala ďalšej inscenácie na doskách pražského Národného divadla. Prvá česká scéna pritom stavila na renomovaných hlavných protagonistov a na svieže režijné pojatie Magdaleny Švecovej. Diváci sa s výsledkom mohli po prvýkrát zoznámiť vo štvrtok 7. októbra.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Aldeburgh-PB040738

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
LUDICRA

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů. Všech pět skladeb, které zazní dnes večer v Besedním domě, je inspirováno latinskými verši z pera skladatele – autobiografickou básnickou sbírkou Ludicra. Jejich autory jsou Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová. Štěpán Filípek nevylučuje, že tato nová díla zazní i na dalších místech a že je rovněž natočí.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
P1390623

„V kontextu duchovní hudby jsme vyslechli meditativní i výrazově proměnlivé a zvukově velmi dynamické kusy.“

„Sedláčkovo kvarteto s Radkou Hanákovou vydalo ze sebe při Gemrotově kvintetu to nejlepší a významně přispělo k úspěšnému a umělecky krásnému vyznění večera.“

„Nesmírně bohatý svět byzantské hudby zjevně nabízí velikou studnici inspirace k hudební tvorbě spolu s dotekem duchovního působení.“

Festival pravoslavné hudby Archaion Kallos ani letos nevynechal koncert soudobé hudby inspirované pravoslavnou spiritualitou, tentokrát v podání Sedláčkova kvarteta a pianistky Radky Hanákové. Na programu byly dvě světové premiéry dvou českých skladatelů, Jiřího Gemrota a Jana Ryanta Dřízala, a jedna česká premiéra díla Philipa Glasse. V případě koncertů, které nesou v podtitulu název Filokalie dneška, jde o unikátní spojení tradičního s novým. V galerii HAMU se mohli posluchači pohroužit do dramaturgicky velmi šikovně postaveného programu, který navíc naplnil očekávání duchovního zážitku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2444289075298511483993746466802972571990358n

Nová koncepce sborových koncertů, spolupráce s PKF–Prague Philharmonia, Janáčkova Glagolská mše v Elbphilharmonie, tradiční letní festivaly a v neposlední řadě sice dočasné, ale nové sídlo s vyhovující zkušebnou, které sbor získal v historických prostorách v centru Prahy - to jsou v bodech hlavní novinky 87. sezóny, do které právě vstupuje Pražský filharmonický sbor. A jak nám potvrdil David Mareček, který k České filharmonii převzal i jeho vedení, úkolem do budoucna je i rozšíření zahraničních příležitostí.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
99

„Sobotní valtická premiéra Jakuba Józefa Orlińského s respektovaným Ensemble Matheus Jeana-Christopha Spinosiho je začátkem na společné cestě, která má vyvrcholit provedením Vivaldiho opery L´Olimpiade v rámci LOH 2024 v Paříži.“

„Zvuk Orlińského hlasu je nesmírně kultivovaný, hladce přecházející z pianissima do forte, z nízkých tónů do výšek.“

„Komorní polohu Vivaldiho tvorby připomněl v neděli podvečerní koncert souboru Concerto Aventino Jakuba Kydlíčka; ještě předtím připravil ředitel festivalu Jiří Partyka přednášku muzikologa Václava Kapsy o vlivu Vivaldiho na české země.“

Na kalendáři byl 24. červen letošního roku, když na jižní Moravu vtrhlo naprosto nečekaně a s ničivou silou tornádo. Živel, který bral domkům střechy, pohazoval auty jako hračkami a smetl vše, co mu stálo v cestě. Vzpomínka na tuto hrůznou událost zdejší obyvatele dodnes pronásleduje. Náhoda tomu chtěla, že rovných sto dnů od této tragédie, 2. října 2021, bylo město Valtice – přesněji jeho zámecká jízdárna – svědkem tornáda naštěstí zcela odlišného. Barokního. Obohacujícího. Sobotním večerem byl zde naostro odstartován šestý ročník Lednicko-Valtického hudebního festivalu, věnovaný tvorbě Antonia Vivaldiho – instrumentální i operní, orchestrální i komorní, světské i duchovní. A hned úvodní koncert s hvězdným protagonistou Jakubem Józefem Orlińským bral divákům dech, pohazoval si s jejich emocemi a smetl vše, co jsme tu dosud v kontratenorovém oboru zažili. Vzpomínka na výkon pěvce, ale i doprovázejícího souboru Ensemble Matheus nás bude provázet ještě velmi dlouho.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
JB-19-1

„Já jako kandrdas jsem byl pro něj vítanou potravou a užil si od něj lecjakých ústrků. Pořád mě zkoušel, hrál naschvál špatné noty, nebo nehrál, když měl, a koukal, jestli to poznám.“

„Oni věděli, jak to má přesně být, já jsem třeba měl jiný názor a musel o něj úporně usilovat, opravdu bojovat.“

„Dali mi tam i lůžko a nějakou skříň, na chodbě byla umývárna, toaleta, bylo to sparťanské, nicméně jsem tam dva roky takhle žil.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Dnešní část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, je o jeho prvním dirigentském působení, a to ve Státní filharmonii Brno. Text je doplněn relevantními stránkami z anglické fotoknihy.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1144

„Mám v sobě více osobností a jedna nemusí nutně souviset s druhou.“

„Kdyby mi tohle někdo řekl v roce 2013, považoval bych ho za velkého snílka.“

„Za nejdůležitější pro vývoj mladých hráčů považuji otevřenost – čím více vlivů, směrů a perspektiv, tím bohatší umělecká osobnost.“

Festival Prague Music Performance má za sebou další mistrovský kurz vedený pianistou Alfredem Brendelem a před sebou v říjnu trojici koncertů, které budou ohmatávat hudební prostor nových souvislostí, experimentu a improvizace. Klavírista Jan Bartoš, který za Prague Music Performance stojí jako ředitel a dramaturg, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje hudební světy, kterými se zaobírá. Jak říká, jako interpret nejvíce tíhne ke klasickému repertoáru, jako posluchače ho ale velmi zajímá hudba na pomezí současného jazzu a současné vážné hudby. A na Alfredu Brendelovi obdivuje nejen klavírní umění, ale i jeho knihy… a také vkus filmového znalce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

Adam Plachetka se ve čtvrtek 7. října představí jako Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském. Novou inscenaci pro Národní divadlo v Praze nastudovali režisérka Magdalena Švecová a dirigent Jaroslav Kyzlink na scéně Davida Janoška, psali jsme ZDE Jak je na tom Adam Plachetka s Rossinim, Verdim, Wagnerem nebo soudobou hudbou? Co pro něj znamená návrat do Metropolitní opery v letošní sezóně a jak vzpomíná na Vídeňskou státní operu? Proč už netrvá na označení basbaryton a jaké role by si do budoucna přál? Co pro něj znamenají muzikály a proč se nechce hned tak vracet do O2 arény? Proč je v první řadě Smetanovec a co pro něj znamená Dvořák, Janáček nebo Martinů? Odpoví v rubrice AudioPus.
Plnou verzi rozhovoru si můžete poslechnout v pořadu Na návštěvě, kterou vysílá Český rozhlas D-dur v sobotu a v neděli 2. a 3. října 2021 a v reprízách vždy od následující půlnoci.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
sobota, 02 říjen 2021 16:39

Petr Popelka, dirigentský úkaz

202110016340

„Čajkovského zahrála s mužskou zvukovou razancí, mohutně, robustně, nekompromisně.“

„Rachmaninovovy Symfonické tance vyzněly jako skutečný koncert pro orchestr.“

„Aniž by o to usiloval, krásně pomáhá v orientaci i naslouchajícímu publiku.“

Zahájení sezóny se Symfonickému orchestru Českého rozhlasu málem nepovedlo, šéfdirigent Alexander Liebreich pár dní před koncertem onemocněl. Pohotový záskok designovaného šéfdirigenta Petra Popelky však páteční večer v Rudolfinu zachránil. Nutnost částečné změny programu byla logická. Zůstal Čajkovskij, odnesli to Dvořák a Stravinskij, ale místo nich zazněl Rachmaninov. Díky způsobu, jakým provedení dvou velkých děl ruského i světového repertoáru vedl a řídil, učinil Petr Popelka z koncertu hudební událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
210930CFByckovzahajovacikoncerthires29cPetraHajska

„Na Šostakovičovi je nejlepší, že když se ‚naštve‘, vydrží mu to dlouho.“

„Pan dirigent Byčkov v úvodním videu představil dílo jako globální bitvu humanity proti násilí, je to ale, myslím, i dílo rusky silácké a sebestředné.“

„Bez souvislosti s tímto koncertem mě před časem napadlo, že by někdo mohl vyvinout softwarový produkt s obchodním názvem SimSym©.“

Další z glos Lukáše Hurníka se ohlíží za zahajovacím koncertem České filharmonie, který uvedl Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Ohlíží se za naturelem tohoto díla, ale také se zamýšlí nad „soubojem“ mezi dramaturgem a dirigentovým přáním a zabývá se prozatím neuskutečněným nápadem na nový hudební software, který by tento „souboj“ mnohdy vyřešil… Co z tohoto spojení asi vznikne..?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Strana 1 z 26