neděle, 28 únor 2021 12:09

Vychází kniha Hrůša o Martinů

222

Dirigent Jakub Hrůša stojí za vydáním nové knihy Hrůša o Martinů. Publikace přináší unikátní texty o skladateli Bohuslavu Martinů. Součástí knihy je také Hrůšův text o dirigentu Jiřím Bělohlávkovi, který byl jeho učitelem i blízkým přítelem, a rozhovor ředitele Institutu Bohuslava Martinů Aleše Březiny, iniciátora vzniku těchto esejů, s Jakubem Hrůšou.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
106

„Což o to, ta parta mladých muzikantů by byla nesporně báječná,“ vypálil na mě bez okolků, „ale copak je vhodné, abych se upsal vojákům?“

„Tentam je pochybující, váhavý, opatrný Jiří Bělohlávek z minulých let! Tady se představuje rozhodný, ctižádostivý mistr taktovky.“

„Říkává se, že každý je nahraditelný, někteří jsou ale nezapomenutelní; o Jiřím Bělohlávkovi to platí bezezbytku.“

Ve vzpomínkách na Jiřího Bělohlávka bývá zmiňován protiklad, který vystihoval jeho přístup k životu: „Povahou introvert, povoláním extrovert,“ zněl například 1. června 2017, den po dirigentově úmrtí, titulek na webu ČT 24. Bylo to docela trefné. Nikoli však úplné. Na to, aby tak stručná definice platila, byl Jiří, který by dnes býval oslavil pětasedmdesát, ve skutečnosti mnohem komplikovanější, mnohovrstevnatější osobností.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
polivka-kso778

„Petru Polívkovi, zkušenému manažerovi, se podařilo skoro nemožné – situaci v rozhádaném orchestru uklidnil. Orchestr personálně stabilizoval, omladil, dal mu jasnou koncepci.“

„Člověk by si řekl, že se představitelům města dmou prsa pýchou, jaký to mají skvělý prostředek k propagaci Karlových Varů. Nedmou.“

„Pokud by měl ředitel Polívka splnit zadání vedení města, musel by část hudebníků propustit. Zbyl by nám lázeňský orchestr.“

Když Otto Nicolai v roce 1842 založil Vídeňské filharmoniky, v Karlových Varech už sedm let existovalo sezónní hudební těleso, které obšťastňovalo hudbou lázeňské hosty. Od roku 1875 se proměnilo ve stálý orchestr s rozsáhlým symfonickým repertoárem – Karlovarský symfonický orchestr. Kromě Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních se mu žádný jiný tuzemský orchestr nepřetržitou délkou trvání nemůže rovnat. Vždyť i náš nejslavnější orchestr, Česká filharmonie, byl založen teprve o dvacet let později.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
13212838736706152263148119188407936711721683o

"Orchestr má obrovskou historii a přežil časy podstatně náročnější než je nynější období – světové války, období komunismu, mnohé finanční krize..."

„Karlovarský symfonický orchestr má blízké propojení i s tuzemskou nejstarší vzdělávací institucí – s Pražskou konzervatoří.“

„Fungování orchestru je nyní zajištěno kvalitním a erudovaným způsobem a jakékoliv jeho narušení je nežádoucí.“

Záměr města Karlovy Vary jednat 23. února o výběrovém řízení na místo ředitele Karlovarského symfonického orchestru, stejně jako ředitele Kanceláře architektury města, vyvolal nesouhlasné reakce mezi politiky a občany i na sociálních sítích. Lidé podepisují petici proti uvažovanému odvolání ředitele orchestru Petra Polívky, který patrně odmítá přistoupit na finanční a personální redukce. Za hudební veřejnost se přidal také ředitel pražské konzervatoře Petr Čech, který ředitele podpořil a primátorku Andreu Pfeffer Ferklovou vyzval, aby takové kroky ještě důkladně zvážila. Měly by podle něj devastující důsledky.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
Foto-1-Zdenko-Hanout

„Plánovat teď něco víc jak týden dopředu, je jako střelba na pohyblivý terč.“

„Dělat veristické drama s dvoumetrovými odstupy, s dvacetičlenným sborem zpívajícím na balkóně a se ´salonním´ obsazením orchestru, je jako sex přes webkameru.“

„Dlouhodobě si nedovedu představit, že by se takto dala kultura nadále prezentovat. Pro umělce není nic horšího, než když hledí do prázdného sálu a po posledním tónu zazní pouze ticho.“

Robert Jindra, milovník a znalec operních nahrávek a zkušený operní dirigent, čím dál víc vítaný i ve světě symfonické hudby, je v paměti svými pražskými, ostravskými, bratislavskými a košickými operními inscenacemi, je také podepsán pod deskami Adama Plachetky, včetně té muzikálové. Čeká ho další rozhlasové natáčení, má se v budoucnu víc vracet do pražského Národního divadla a ke Košické filharmonii… Chystá se letos, pokud to půjde, ještě do Essenu, na Smetanovu Litomyšl, do Ostravy – a to jak k Janáčkově filharmonii na Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, tak ke koncertu do opery… – ale dnes večer diriguje bez publika v přímém přenosu ze studia v Praze na Vinohradech Symfonický orchestr Českého rozhlasu. S portálem KlasikaPlus.cz hovořil o tom všem. V bolestném kontextu současné koronakrize.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC02350a

„Vystačil bych si s romantiky! Pro mě by mohlo být jen 19. století.“

„Písně si můžete dovolit až v nějaké fázi kariéry, kdy už máte jméno a lidé jdou v podstatě na vás.“

„Je tolik nádherných ruských titulů, ale na programu moc nejsou, nebo jen krátce.“

Sotva dozněly tóny pražské premiéry Verdiho opery Rigoletto, ve které zpíval nájemného vraha Sparafucila a která se odehrála pouze v televizi, bez diváků, už obléká kostým Komtura a zkouší další novou inscenaci, tentokrát Mozartova Dona Giovanniho, který má premiéru v březnu ve Stavovském divadle. Ve výhledu je Oněgin, Rusalka, Bludný Holanďan… aspoň nějaké jasné body v jinak vyprázdněném diáři covidových měsíců. Basista Zdeněk Plech má napilno, ale přesto se v RozhovoruPlus netají tím, jak mu chybí živé publikum a kromě divadla také koncerty. Přesto se obecně rád a hodně směje a při jeho znělém basu je to nepřeslechnutelné i na velkou dálku.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Aj tentoraz robili orchestru i dirigentovi spoločnosť iba kamery.“

„Uvedenie Bellovej Fantázie je plodom ukážkovej spolupráce Slovenskej filharmónie s Hudobným centrom.“

„Daniel Raiskin Brahmsovej orchestrálnej poetike dokonale rozumie a interpretuje ju štýlom autentického majstra.“

Svoju poslednú recenziu na koncert Slovenskej filharmónie s dirigentom Jurajom Valčuhom v decembri 2020 som končil slovami, že v bratislavskej Redute sme sa síce tentokrát mohli tešiť z prítomnosti publika, no tvrdý „lockdown“, ktorý onedlho zasiahne všetky domáce kultúrne podujatia, sa u nás v dôsledku nepriaznivej, a stále sa zhoršujúcej epidemiologickej situácie nezadržateľne blíži... A tak sa aj naozaj stalo. Mimoriadny vianočný koncert pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Raiskina krátko pred Štedrým večerom si zopár desiatok verných poslucháčov ešte dokázalo v Koncertnej sieni SF vychutnať, no potom sa už produkcie nášho prvého orchestra nekompromisne presunuli do filharmonického online priestoru. A sú tam, žiaľ, dodnes.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
101

„Semjon Byčkov vyjadřuje uznání, ale pak se pouští do podrobné práce. Listuje partiturou, probírá klíčová místa, předzpěvuje, hovoří, znovu iniciuje soustředění… a kvituje, jak napodruhé, maximálně napotřetí zaznívají detaily o poznání lépe.“

„Studentští filharmonici loni Simona Rattlea doslova hltali, byli motivovaní, hráli skvěle a odnesli si nejen zážitek na celý život, ale určitě i řadu důležitých podnětů pro hraní. Semjon Byčkov teď takové impulsy cíleně, laskavě a inspirativně rozdává také.“

„Čím víc víme o životě, čím víc ho objevujeme a poznáváme, tím bohatěji pak naše noty život vyjadřují.“

Sobotní koncert České studentské filharmonie, který bude večer vysílat ČT art, má být vyjádřením podpory a díků všem, kteří statečně, přitom nenápadně a často nepovšimnuti, usilují o to, aby v současném soustředění na zachování zdraví nezapadla nutnost pokračovat i ve vzdělávání. V první polovině bude těleso dirigovat Marko Ivanović, ve druhé Semjon Byčkov. Na programu koncertu doprovázeného sloganem „A přece se učí!“ jsou Suk, Dvořák, Janáček, Wagner, Beethoven a Verdi. KlasikaPlus.cz se byla podívat, jak se studenti na vystoupení připravují.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
1999

„S účastí mu to odpouštíme, protože krásně deklamuje a hladce se pohybuje ve všech polohách.“

„Všechny její výstupy jsou křišťálově radostné, jisté a pozitivní.“

„Roman Válek představuje skladbu s bezpečnou znalostí a s interpretačním nadhledem v roztančených, slavnostních i zjihlých pólech.“

Je středa, půl osmé, Czech Ensemble Baroque rozjíždí přímý přenos koncertu. Platforma, na které lze program sledovat, ukazuje 222 sledujících. Začíná provedení Händelovy ódy Alexander's Feast – Alexandrova slavnost aneb Síla hudby. Brněnský Besední dům se proměnil ve studio, soubor s komorním sborem není na pódiu, ale uprostřed sálu. Publikum žádné. Sedí doma u displejů a obrazovek.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
102

„Adagietto z Mahlerovy Páté, skutečná ´píseň lásky´, jemná hudba komponovaná v době vstupu do manželství s Almou.“

„Úplně celou zamilovanou skladbou je Serenáda Es dur Josefa Suka. Napsal ji s jedinou myšlenkou: na Otilku.“

„Šostakovičova Lady Macbeth… Přímo k Valentýnu je to jen pro silnější povahy…“

K Valentýnu, svátku zamilovaných, se dávají dárky, květiny, cukrovinky, pohlednice se srdcem… Patří k němu jako ke svátku náklonnosti mezi partnery láskyplná vyznání a uzamykání zámečků lásky, šperky, ale stejně tak i sex, intimnosti, krajkové prádlo a erotické pomůcky. Proč nepřidat něco z hudby?! Láska je v ní jako téma po celou její historii přece na jednom z prvních míst.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1110

„Asi by se to dalo přirovnat k dítěti, které má autodráhu a těší se na další a další autíčko, které po ní sveze.“

„Streamovaný křest přece jenom není to, co jsem si pro své první CD představovala.“

„I v tom nejhorším béčkovém filmu nakonec na hlavní hrdiny při zachránění planety vysvitne slunce.“

Hráčka na historické příčné flétny Michaela Ambrosi vydala znamenité album s hudbou českého skladatele Jiřího Čarta. Ten bývá řazen k okruhu české hudební emigrace 18. století, fenoménu, který dodnes vede k novým objevům a inspiracím. Nahrávka Michaely Ambrosi je objevná už tím, že se jedná o první zvukový záznam pořízený na repliku autentického dobového nástroje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
109

„Já jsem vždycky zavolala, že jdu, a ona mi namazala chleba se sádlem a s cibulí, uvařila mi čaj.“

„Byla velmi háklivá na to, aby někdo někoho napodoboval.“

„Přirozenost mého hlasu je někde jinde, než byla ta její. Protože její hlas? To byl bourák!“

V úterý 2. února 2021 odešla do operního nebe jedna z největších osobností českého operního umění druhé poloviny 20. století, legendární sopranistka Libuše Domanínská. Na svou profesorku zpěvu, rádkyni, blízkou přítelkyni a „druhou maminku“ vzpomíná pro portál KlasikaPlus.cz sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 08 únor 2021 12:37

Lenka Kavalová: Kultura chybí všem

lenka-kavalova029

„Naši posluchači jsou 65+ a z jejich zpětné vazby víme, že koncerty na počítači spíše sledovat nebudou.“

„Zatím to ale vypadá, že do prázdného sálu zahrajeme zahajovací koncert festivalu Smetanovské dny.“

„V době, kdy se ruší všechny koncerty, vidíme smysl našich aktivit v nahrávání.“

K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme vyzvali Lenku Kavalovou, ředitelku Plzeňské filharmonie, festivalu Smetanovské dny v Plzni a koncertů Kruhu přátel hudby v Plzni. Jak říká, výpadky na příjmech ze vstupného, když veškeré zahraniční i tuzemské koncerty jsou zrušené, jsou „sakramentsky znát“ a v rozpočtu chybějí. Jedinou výhodou pandemie podle ní asi je, že se orchestr může víc věnovat nahrávacím projektům, na které se v minulých sezónách nedostávalo času.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
108

„Je celá řada chyb, které v tak krátké době uděláme, opravdu nevyhnutelná?“

„Dáváme zprávu, že divadlo žije, navzdory omezením v něm tvoříme a nemůžeme se dočkat, až budeme moci naše divadla pro své diváky otevřít.“

„Naší jedinou cestou je navzdory všemu vytvářet v daných podmínkách a možnostech co nejlepší divadelní produkce a být zároveň živou kulturní institucí, domy plnými jedinečných událostí!“

V ostravském Národním divadle moravskoslezském se 13. a 15. února rozezní nová inscenace Pucciniho opery Tosca. Diváci budou přizváni k online přenosům, které zajistí televize TV Noe. Režie slavného díla se ujal Jiří Nekvasil, dlouholetý ředitel NDM, který se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyjadřuje nejen k aktuální premiéře, ale i k celkové společenské situaci. Je to čtení nadmíru inspirativní a poučné.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
103

„Bohužel jsem ji nezažila na jevišti, ale z každé její nahrávky přesně vyznívá její povaha.“

„Ještě ve dvaadevadesáti mě stále proháněla a radila mi u klavíru.“

„Já byla šťastná jako blecha, že mě za ní zase téměř po půlroce odmlky pustili.“

Sopranistka Jana Šrejma Kačírková vzpomíná na Libuši Domanínskou, jejíž život se uzavřel v nedožitých 97 letech, nejen jako na svou „profesorku“, ale i jako na svou „tetu“. Navázaly velmi osobní vztah, cítila se téměř jako její dcera. Naposledy se viděly koncem roku v Hodoníně. Libuše Domanínská pocházela z jižní Moravy a vrátila se tam. Ostatně, i umělecké jméno si zvolila podle jihomoravské obce Domanín, rodiště svých rodičů, místa, kde se vdala.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
1

„Práce operní dramaturgie je velmi různorodá. Je hodně na každém z nás, v čem naše práce přesně spočívá.“

„Na zkouškách je dramaturg taky dalším párem očí, který má prostor vnímat i to, co režisér v pracovním procesu třeba nemůže postihnout.“

„Rozjet celý aparát zabere hodně času a není vůbec jednoduché to naplánovat.“

Od dramaturga filharmonického tělesa jsme zamířili k dramaturgyni operní: v opeře Národního divadla Brno nás přijala Patricie Částková. V čem spočívá její práce? Co všechno vyžaduje zahájení operního provozu a co dělá soubor nyní? O tom si povídala v rozhovoru s KlasikouPlus.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2000

„Tosanini proslul tím, že odmítal tolerovat do té doby běžné manýry pěvců. Na přelomu století dirigent nastupující moderní doby.“

„Vytýkat Puccinimu, že ´nadbíhá diváckému vkusu´, už se nenosí.“

„Jeho melodie jsou vemlouvavé, směřují přímo pod kůži.“

Bez kterých děl si nelze představit repertoár žádného operního domu na světě? Podle dostupných statistik se divadla na prvních třech místech neobejdou bez Traviaty, Carmen a Kouzelné flétny. Tedy bez Verdiho, Bizeta a Mozarta. Každá z těchto oper mívá po světě v sezóně mezi šesti až devíti sty představení. Do první desítky patří ještě dva další skladatelé, Puccini a Rossini – totiž opery Tosca, Lazebník sevillský, Rigoletto, Figarova svatba, Don Giovanni a Madama Butterfly. Všechny mezi čtyřmi až šesti sty večerů za rok. Zvláštní pozornost však věnujme Pucciniho Bohémě, uváděné na čtvrté pozici. Právě dnes si totiž připomínáme 125 let od jejího prvního uvedení.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1

„Když jsme si krátce po mém nástupu do funkce sedli s Robertem Hančem, postupně jsme zjišťovali, že v České filharmonii se z toho dna můžeme jedině odrazit.“

„My plánujeme na tři až pět let dopředu. Na tři roky máme konkrétní plán. V pětiletém horizontu známe hrubé rysy.“

„Do dvou let se nachýlí ke konci druhý Marečkův mandát. Zůstane v čele České filharmonie? Bude moci – a bude chtít?“

Jubileum Davida Marečka ve funkci generálního ředitele České filharmonie přímo vyzývá k sumarizaci. Je však také důvodem k pohledu do vzdálenější minulosti, až k vyústění do situace, za níž tento post před deseti lety přijímal.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
neděle, 31 leden 2021 09:25

Sebevražedný Rigoletto

200

„Je jasné, že nový Rigoletto pražského Národního divadla rozpoltí odbornou i laickou veřejnost, ale také že jde o hudebně velmi kvalitní inscenaci.“

„Inscenace je i přes veškeré počáteční výhrady logická. Jen je možná třeba ji vidět víckrát a sžít se s ní.“

„Tato premiéra dává tušit, že minimálně soubor Státní opery se po změně vedení a po znovuotevření své budovy vydává světovou cestou. Reakce českého publika se ale asi dá očekávat jiná než například u německy mluvícího.“

Historicky první operní premiéru Národního divadla v Praze, kterou bylo možné sledovat pouze v televizi a ne v divadle, nabídla včera večer Česká televize na programu ČT art. Místo diváků obsadily Státní operu kamery a zprostředkovaly Verdiho Rigoletta v moderní režii Barbory Horákové Joly. Hudebně ji nastudoval mladý italský dirigent Vincenzo Milletarì. V hlavních rolích vystoupili Daniel Luis de Vicente, Olga Jelínková, Long Long, Zdeněk Plech a Jana Sýkorová. Od prvních momentů bylo jasné, že půjde o kontroverzní podívanou, ale zároveň o kus poctivé hudební práce.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
1101

„Hasiči tu lednovou noc roku 1996 bojovali s ohněm marně, v nejbližších kanálech zrovna nebyla voda…“

„La Fenice bylo místem světových premiér Verdiho oper Ernani, Attila, Rigoletto, Traviata a Simone Boccanegra.“

„Poprvé v Itálii tam byl uveden Rienzi a pak také celý Prsten Nibelungův, jen dva měsíce poté, co Wagner v Benátkách zemřel.“

Benátské divadlo La Fenice před pětadvaceti lety, 29. ledna 1996, shořelo. Už podruhé ve své čtvrttisícileté historii. Historická budova na nevelkém náměstí v jedné z nejstarších částí města, západně od náměstí sv. Marka, naproti kostelu San Fantino, je obnovena opět od roku 2003. Nyní je však kvůli opatřením proti pandemii už mnoho měsíců bez operního a baletního provozu. Příležitostně se v ní konají jen streamované koncerty bez publika. Ty nejbližší, jediné dva v únoru, mají dirigovat Antonello Manacorda a Juraj Valčuha.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Strana 1 z 18