„Dodnes, když slyším hrát Chopina, mi to připomíná tatínka.“
„Když jsem byl po okupaci v Americe a v rozhlase hráli Smetanu nebo Dvořáka, tak jsme si se ženou řekli: Vždyť ta země je tak krásná, měli bychom se tam vrátit! A stalo se.“
„Zcela specifická virostatika neexistují skoro proti žádnému viru. Myslím, že to tak zůstane i u koronaviru. Je důležité, aby tady byla vakcína, ale skutečně kvalitní a účinná.“
Biochemik, vysokoškolský pedagog, bývalý předseda Akademie věd a také Učené společnosti České republiky. Profesor Václav Pačes je ale také vděčným posluchačem klasické hudby a vesměs kulturním člověkem. Vzhledem k současné době a jeho oboru jsme se ale v RozhovoruPlus nevyhnuli také aktuálním otázkám týkajícím se koronaviru a výzkumu, ať už léčiva nebo vakcíny.
Česká televize dnes na ČT art od 20:15 odvysílá koncert ke stému výročí republiky z minulého roku. Na programu slavnostního večera České filharmonie byly tance z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů a Dvořákova Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“. Sólisty koncertu byli klavírista Ivo Kahánek a tympánista Michael Kroutil. Vše řídil šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov. Hned poté bude na stejném programu k vidění premiéra dokumentu o českém skladateli Luboši Slukovi, o kterém jsme psali minulý rok.
„Jeho osmipokojové apartmá na druhém podlaží mělo číslo 23 a bylo z něj vidět na Central Park. Kdopak ty prostory asi obývá dnes…?“
„V Praze všechny okouzloval i v soukromí. Na večírku u Rafaela Kubelíka, šéfa České filharmonie i festivalu Pražské jaro, který tehdy bydlel na Smetanově nábřeží, strávil prý většinu času u klavíru.“
„Sledovali jsme ho s nepopsatelnými pocity – ve směsici nadšení z hudby i ze svobody. A tlačili jsme se v chodbě u dirigentského salonku, abychom ho zahlédli zblízka…“
Hledáme a nacházíme několik adres v New Yorku, které spojuje jméno Leonarda Bernsteina. Život charismatického dirigenta, geniálního skladatele, existenciálně hlubokého vykladače díla Gustava Mahlera, autora muzikálů i symfonií, excentrického bisexuála a televizního popularizátora hudby se na Manhattanu uzavřel před třiceti lety, 14. října 1990. Připomínáme si současně, že na začátku i na konci jeho umělecké dráhy figuruje – pro nás památným způsobem – Praha.
Festival Dny Bohuslava Martinů, který pořádá Nadace Bohuslava Martinů ve dnech 29. listopadu až 18. prosince, oslaví výročí sto třiceti let od narození poličského rodáka a skladatele řadou komorních i orchestrálních koncertů. Vystoupí na nich přední čeští interpreti, například klavírista Miroslav Sekera, houslista Bohuslav Matoušek nebo violoncellista Petr Nouzovský. Z komorních souborů se představí Smetanovo trio a Duo Bohémo, výherce loňského ročníku interpretační soutěže, která jako integrální součást festivalu proběhne i letos. Symfonické koncerty připravuje Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Česká filharmonie. Zazní také světová premiéra skladby Miloše Orsona Štědroně, kterou nastuduje Kühnův smíšený sbor. S ohledem na vládní opatření a vývoj situace budou koncerty pro posluchače k dispozici buď v koncertních sálech, nebo v podobě záznamu na webových stránkách festivalu.
„A náhle se nástroje propojí a posluchač je svědkem nové kvality, synergie povýšené do absolutního porozumění.“
„Jan Fišer, Tomáš Jamník a Ivo Kahánek nenechají posluchače v emocích bloudit ani utopit se a bezpečně ho dovedou domů.“
„Klavír v rukou Johanny Hanikové zněl jednou lehce příjemně, pak zas vzdorovitě, hra Anny Paulové byla jako vždy mnohotvárná – tu nevinná, tu rafinovaně svádivá, Ludmila Pavlová hrála i ty nejobtížnější pasáže s nonšalantní jistotou…“
Jako bychom uplynulý víkend všichni – muzikanti i posluchači – chtěli načerpat do zásoby sílu, energii a zážitky, které poskytuje živá hudba. Koncerty se konaly ve velkých i malých městech, v hudebních sálech i menších prostorách. Nikdo nedokáže odhadnout, na jak dlouho se budeme muset bez onoho zázraku tvoření interpretace teď a tady obejít. Je potěšující, že i při zvýšené obezřetnosti se posluchači neobávali koncerty navštívit. Jako tomu bylo v Sále Martinů na pražské HAMU na sobotním matiné 10. října a na nedělním koncertu v Chodovské tvrzi 11. října. V sobotu se zaskvělo Dvořákovo trio, v neděli pak dámy ze souboru Mucha trio.
Pražský komorní balet vstoupil do nové sezóny 2020/2021, a to navzdory koronaviru. Do souboru nastoupili noví sólisté – Lenka Šustová Hrabovská, která přichází z baletního souboru Národního divadla, Bára Müllerová a Dalibor Lekeš, kteří do června působili jako stážisté Pražského komorního baletu. Jako stálí hosté baletu se v nové sezóně představí bývalý první sólista Baletu Národního divadla Ondřej Vinklát a demisólista Jakub Rašek, také z Národního divadla.
Dolnobřežanská kaple sv. Máří Magdaleny bude zítra, v neděli 11. října, od 18 hodin místem koncertu smyčcového Kvarteta Apollon, a to v rámci cyklu Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech. Soubor reprezentují houslisté Štěpán Pražák a Radek Křižanovský, violista Pavel Ciprys a violoncellista Pavel Verner. Ti spolu přednesou Beethovenův Smyčcový kvartet f moll, op. 95, Lamentaci Eduarda Douši a Smyčcový kvartet Es dur, op. 51 „Slovanský“ Antonína Dvořáka. V rámci cyklu jsou do konce roku v plánu ještě dva koncerty. V listopadu vystoupí klavírista Marek Kozák a v prosinci Komorní ensemble Arti Allegre s violistou Karlem Untermüllerem a basbarytonistou Danielem Klánským.
„Český Krumlov logicky patří do názvu festivalu od jeho založení v roce 1992; mnohokrát při svých koncertech využil génia loci, jaký toto město nabízí.“
„Zprvu byla ve hře i varianta, že se letošní ročník neuskuteční; následně padlo rozhodnutí, že k němu přece jen dojde, ale v jiném termínu, pouze pod střechou a s jinou dramaturgií.“
„Koncert v Českém Krumlově, kam se Česká filharmonie vrátila po šestnácti letech, otevřel Šostakovičův Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr.“
Pouhých sedmadvacet hodin předtím, než v České republice podruhé během roku 2020 vstoupil v platnost nouzový stav, vyvrcholil v Jízdárně českokrumlovského hradu a zámku 29. ročník Mezinárodního hudební festivalu. Sice se během závěrečného koncertu – na rozdíl od předešlého večera – nezpívalo, přesto se však mezi pořadateli, publikem a koneckonců i účinkujícími dal vystopovat pocit, že vše proběhlo tak nějak na poslední chvíli. Natolik silná je mezi lidmi, spjatými s hudbou, nervozita ohledně toho, co může nastat příště, co vše nás – a na jak dlouho – ještě čeká.
Houslista Josef Špaček se v sezóně 2020/2021 vrací k životu sólového umělce, ale na pozici koncertního mistra České filharmonie setrvá v mimořádné prodloužené lhůtě až do prosince. Kromě domácích koncertů a festivalů se letos objeví na pódiích v Německu, Norsku, Británii, Belgii, Turecku nebo v Indii a zkouší i roli dirigenta.
„Co činí Zemlinsky Quartet výjimečným, je prožitek ze hry, který je patrný od první do poslední noty, vzájemná komunikace a sladění.“
„Mařatkova transkripce je nanejvýš zdařilá – nevědět, že Mládí má být dechovým sextetem, nepoznala bych, že původně nebylo zkomponované pro smyčcové nástroje.“
„Schodišťová hala Vily Löw-Beer se otřásala bouřlivým potleskem.“
Jeden z posledních koncertů Festivalu Janáček Brno, který se ještě mohl odehrát bez zásahů a změn, se uskutečnil v sobotu ve Vile Löw-Beer na kraji městské části Černá Pole. Vystoupilo Zemlinského kvarteto ve stabilním složení František Souček, Petr Střížek, Petr Holman a Vladimír Fortin, aby prořídlému, přesto stále ještě početnému a hlavně vřelému publiku představilo tři smyčcové kvartety skladatelů, kteří sice žili v přibližně stejném období, avšak tvořili pod různými vlivy, a proto každý k posluchačům promlouvá poněkud jiným hudebním jazykem.
V Kodymově národním domě v Opočně zítra od 17 hodin vystoupí v rámci Festivalu F. L. Věka mezzosopranistka Dagmar Pecková. Jejím hudebním partnerem bude klavírista Miroslav Sekera a zazní hudba českých autorů Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, doplněná o výběr Cigánských písní Johannesa Brahmse. Dagmar Pecková se na Festival F. L. Věka vrací po šesti letech.
„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“
„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“
„Držme si všichni z branže navzájem palce!“
Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost. V tom, jak to může být se zpíváním na koncertech, nemají organizátoři zřejmě úplně jasno. Z vyjádření řady pořadatelů, která si KlasikaPlus.cz vyžádala, vyplývá nicméně přesvědčení, že alespoň koncertních programů, v nichž se nezpívá, se zákazy nedotýkají; nařízení se týkají jen počtu maximálního počtu pěti set posluchačů v sále a nemožnosti podávat občerstvení o přestávkách.
„Jsem přesvědčený, že dirigování se dá naučit pouze praxí.“
„Dirigent by měl vědět, kdy ho orchestr skutečně ‚potřebuje‛ a kdy ne.“
„Chci chodit na koncerty a do divadel, ne si doma pouštět výkony kolegů na počítači.“
Marek Šedivý je novým hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě jej také čekají nové úkoly, jako je například nové nastudování Smetanovy opery Hubička či premiéra opery Zásnuby ve snu skladatele Hanse Krásy. Zkušenosti Marek Šedivý získal také jako šéf opery Slezského divadla v nedaleké Opavě. V rozhovoru jsme se dotkli jeho názorů na uměleckou praxi i na aktuální restrikce kulturního života v České republice.
„On-line koncerty měly na jaře velký význam, ukázaly, že umělci i publikum živé koncerty potřebuje a nelze je ničím nahradit.“
„Před několika měsíci vůbec nebylo možné na koncerty pomyslet a dnes máme naději, že festival proběhne.“
„Tradičně na podzim na svátek zemřelých provádíme Requiem, pokaždé jiného skladatele.“
Snad každý pořadatel v tomto roce trne do poslední chvíle nebo v horším případě svůj projekt ruší. Mezi ty, kdo se nevzdali, patří i festival Plzeňský podzim, který začíná právě dnes. Jak už jsme psali ve VýhleduPlus, letos nabídne šest hudebních zastavení. Přehlídku pořádá smíšený pěvecký sbor Česká píseň Plzeň. Jeho sbormistrem a zároveň dramaturgem festivalu je hobojista Vojtěch Jouza, který v RozhovoruPlus vyjádřil naději, že vše proběhne, jak má, a prozradil i plány do příštích let.
18. ročník mezinárodního hudebního festivalu Harmonia Moraviae, který pořádá Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, už má po zahajovacím koncertu a zítra dojde k dalšímu hudebnímu setkání. Kongresové centrum Zlín bude od 19 hodin místem, kde zazní výhradně hudba Antonína Dvořáka inspirovaná Karlem Jaromírem Erbenem. Zlínská filharmonie pod vedením Petra Altrichtera přednese symfonické básně Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat. Z kantáty Svatební košile zazní dva výstupy, a to v podání slovenské sopranistky Evy Hornyákové.
„Jako sólista se olomouckému publiku představil hobojista Martin Daněk a bylo to představení více než povedené.“
„S klidným svědomím mohu čtenáře ujistit, že bomba nevybouchne. K výbuchu totiž už došlo…“
„Pražským komorním sólistům, Martinu Daňkovi ani Janu Mráčkovi nelze vytknout jediná fráze, naopak z hlediska interpretace bylo vše téměř dokonalé.“
Druhý koncert 27. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci nabídl mimo krásných prostor Arcibiskupského paláce i porci výborné interpretace komorní hudby. Arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner uvedl koncert duchaplným úvodním slovem, ve kterém zmínil trochu z historie krásného sálu, na který z obrazu dohlíží Rudolf Jan, žák a mecenáš Ludwiga van Beethovena. Do prostor Arcibiskupského paláce tedy krásná hudba patří již velmi dlouho. O svátečnost dne sv. Václava se postaral z části sváteční program, ale především členové souboru Pražští komorní sólisté pod vedením Jana Mráčka.
Sál Filharmonie Hradec Králové bude v říjnu místem několika hudebních setkání. V neděli 4. října od 17 hodin vystoupí harfistka Jana Boušková a varhaník Pavel Kohout. Zazní skladby pro jmenované nástroje, například od Johanna Sebastiana Bacha, Marcela Grandjanyho, Johannesa Matthiase Michela, Eliase Parish-Alvarse, Josefa Kličky st. a Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 22. října od 19:30 hodin se uskuteční koncert Filharmonie Hradec Králové pod vedením Andrease Sebastiana Weisera. Večer otevře Beethovenova předehra Stvoření Prométheova a poté zazní jeho Koncert pro housle, violoncello a klavír a orchestr C dur, op. 56. Sóla zahraje Dvořákovo trio ve složení Ivo Kahánek – klavír, Jan Fišer – housle a Tomáš Jamník – violoncello. Symfonická báseň Richarda Strausse podle Friedricha Nietzscheho Tak pravil Zarathustra koncert uzavře. 28. října dojde ke Slavnostnímu koncertu ke dni vzniku samostatného československého státu, a to od 18 hodin. Na programu budou Lašské tance Leoše Janáčka a Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka. Hradeckou filharmonii bude řídit Stanislav Vavřínek. Od 11. do 15. října Hudební fórum Hradec Králové nabídne tři koncerty, o kterých jsme psali zde.
V sobotu 3. října začíná letošní Lednicko-valtický hudební festival. V lednické zámecké jízdárně od 19 hodin vystoupí Janoska Ensemble – soubor, který za svou první nahrávku u Deutsche Grammophon získal Zlatou desku. Přiváží na festival unikátní „Janoska styl“ zrozený z nezkrotné, hluboce procítěné interpretace. Program se svou dramaturgií opírá o druhé úspěšné album „Revolution“ a nabízí hudebně originální, zpracováním překvapivé úpravy skladeb Johanna Strausse, Franze Liszta, Johanna Sebastiana Bacha a dalších světových autorů, doplněné vlastní autorskou tvorbou.
„Opera je zřetelným pomníkem Dvořákovu někdejšímu zlonickému učiteli, všestrannému kantorovi Antonínu Liehmannovi.“
„Učitel Benda je v nové liberecké inscenaci – přinejmenším díky Jaroslavu Březinovi, jeho představiteli při první premiéře – výraznou, možná i klíčovou postavou.“
„Martin Doubravský vedl premiérový páteční večer v příjemných tempech a náladě k pocitu, že se teď hraje ta pravá, důvěrně známá česká klasika.“
Liberecké divadlo není velké a i opravdová opera jako Dvořákův Jakobín na jeho jevišti vyznívá jako milá pohádka, ve které závažnější okamžiky snad ani nejsou. Požadovat zrovna zde nové pohledy, existenciální výklady, překvapivá spojení, nevídané souvislosti, odlišné nasvícení a nacházení odpovědí na všelidské problémy není nutné, pro ty se chodí spíše do velkých prostor, na ambiciózní produkce zařazující se do mezinárodního kontextu. A na jiná díla. Režisérka Kateřina Dušková přistoupila v Liberci k idylickému maloměstskému výjevu z 25. září 1793 jako k příběhu, který chce v podobně kontaktním prostředí především potěšit a který se vypráví vlastně sám.
