pátek, 30 srpen 2019 11:48

Polička uctila šedesáté výročí úmrtí Bohuslava Martinů

Autorka:

„Poličská pobočka Společnosti Bohuslava Martinů si letos připomněla čtyřicet let existence.“

„Napjatě očekávaným bodem přehlídky bylo promítání dokumentu amatérského filmaře Petra Vorlíčka, který zaznamenal uložení ostatků Martinů v Poličce v roce 1979.“

„Niterná interpretace byla dílem Lubomíry Sonkové (recitace) a Leoše Černého (viola).“

 

editel-Nadace-Bohuslava-Martin-v-Praze-prof-Ji-Hlav-pi-slavnostn-ei

 

Letos jsme si připomněli hned dvojí kulaté martinůovské výročí: 60 let od smrti skladatele a 40 let od uložení jeho ostatků v rodinném hrobě v rodné Poličce, kde spočívá vedle rodičů a sourozenců - a také vedle manželky Charlotte.

Bohuslav Martinů zemřel 28. srpna 1959 v nemocnici ve švýcarském Liestalu. Byl pohřben na místě, kde v posledních letech svého života strávil nejvíce času – na Schönenbergu nad obcí Pratteln jihovýchodně od Basileje, na soukromém pozemku u usedlosti dirigenta, přítele a mecenáše Paula Sachera. V době úmrtí skladatele to byla nejlepší možná volba, neboť domů do tehdejšího Československa měl Martinů jako emigrant velmi ztíženou možnost návratu.

 

Pvodn-hrob-BM-na-Schonenbergu

 

O rovných dvacet let později se situace změnila, skladatelovo tělo bylo exhumováno a převezeno do rodné Poličky. Stalo se tak navzdory nesouhlasu manželů Sacherových a po dlouhých měsících vyjednávání se švýcarskou stranou již na politické úrovni. A protože platí úsloví "Cherchez la femme", není ani tento případ výjimkou. Kdoví, jestli by Bohuslav Martinů nakonec spočinul v rodné zemi, kdyby v tomto ohledu velkou iniciativu nevyvinula jeho manželka Charlotte. Ta totiž toužila být pohřbena po boku svého chotě, což bylo na Schönenbergu z více důvodů vyloučeno. Naopak v Poličce - byť byla cizinka - jí byla tato možnost přislíbena.

Přibližně tříletá jednání s paní Martinů přinesla kýžené výsledky pro obě strany: Charlotte byla podle svého přání v prosinci 1978 pohřbena v Poličce v rodinném hrobě rodiny Martinů, kam pak byly po devíti měsících, přesně dvacet let po úmrtí, uloženy i ostatky jejího manžela. A ve prospěch Československa na oplátku paní Charlotte změnila necelé dva roky před smrtí svou závěť. Jako bezdětná vdova odkázala téměř veškerá autorská majetková práva po manželovi pražské Nadaci Bohuslava Martinů.

 

Pietnmu-aktu-pedchzelo-setkn-pedstavitel-1

 

Její rozhodnutí ovlivnilo více faktorů, zejména nenásilné, ale cílené působení ze strany československého státu. Ten ji prostřednictvím Českého hudebního fondu v posledních několika letech opakovaně utvrzoval o kulturně-politické změně nahlížení na osobnost a dílo jejího manžela, které již není tabuizováno, naopak se těší stále většímu zájmu kulturní veřejnosti. Paní Martinů byla zvána na prestižní festivaly a přislíbeno jí bylo založení společnosti, která bude Martinů dílo propagovat. Tak se i stalo: 21. 2. 1977 byla v Praze založena Společnost Bohuslava Martinů, jejíž se Charlotte stala čestnou členkou. Společnost se stala vyhledávanou platformou šíření a popularizace skladatelova díla, které bylo dlouhá desetiletí dříve „na indexu“. Proto vznikly i její pobočky v dalších městech: 1978 v Brně, 1979 v Poličce a 1980 v tehdejším Gottwaldově, dnes opět Zlíně.

Právě poličská pobočka SBM si letos připomněla 40 let existence. U této příležitosti vydala ve spolupráci s Centrem Bohuslava Martinů zpravodaj mapující své čtyřicetileté aktivity. Jeho autorkou je současná předsedkyně pobočky SBM a pedagožka místního gymnázia Ellen Erbesová. Vydání bylo úmyslně načasováno o dva měsíce později oproti přesnému datu vzniku pobočky (27. 6. 1979) a směrováno k celostátnímu setkání poboček Společnosti Bohuslava Martinů, které se uskutečnilo právě v den výročí úmrtí skladatele. Sejití na celorepublikové úrovni u příležitosti skladatelova výročí se konalo historicky poprvé; není tedy divu, že se setkalo s velkým zájmem a hojnou účastí členů i čestných hostů.

 

Tituln-strana-zpravodaje-40-let-poliske-SBM

 

Program uctění památky úmrtí B. Martinů v Poličce byl koncipován jako přehlídka aktivit více místních organizací. V rámci multižánrového festivalu Polička 555 zazněl v neděli 25. srpna v poličském kostele sv. Michaela koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů s různorodým repertoárem včetně skladeb Bohuslava Martinů. Napjatě očekávaným bodem přehlídky bylo premiérové promítání dokumentu amatérského filmaře Petra Vorlíčka s názvem Jsem doma. Stalo se tak 27. srpna. Autor byl jediný, kdo s kamerou zaznamenal některé okamžiky přivezení, slavnostního ceremoniálu a uložení ostatků B. Martinů v Poličce. Jde tedy o jediné dochované (známé) filmové záběry z akce, což je jejich nesporné unikum.

 

Promtn-autorskeho-dokumentu-Jsem-doma

 

Ti, kdo očekávali velkolepý dokument, byli pravděpodobně zklamáni, neboť na ploše celkových 18 minut byly krom ceremoniálu ukládání ostatků skladatele soustředěny také záběry z pokládání moderního náhrobku na rodinný hrob o pět let později a také z otevření nové stálé expozice o životě a díle B. Martinů v roce 1984. Promítání autorského dokumentu bylo pořádáno poličským Spolkem Náš Martinů a vzhledem ke krátké metráži filmu doplněno o maximalistický výklad všech okolností předsedou spolku Jaroslavem Novotným.

Vrcholnou akcí přehlídky byl pietní akt u hrobu skladatele v den jeho úmrtí spojený s komorním koncertem. Za zvonění zvonů z místa, kde se skladatel narodil - z věže kostela sv. Jakuba - začal ceremoniál položení věnců a uctění památky Bohuslava Martinů, v rámci kterého přednesl krátkou, ale působivou řeč ředitel Nadace B. Martinů v Praze prof. Jiří Hlaváč. Následoval komorní koncert nazvaný Píseň domova, konaný v přilehlém kostele sv. Michaela. Vznikl u příležitosti 50. výročí úmrtí skladatele jako autorské pásmo herce Alfréda Strejčka a skladatele Jaroslava Krčka, v současnosti byl textově drobně obměněn citacemi z poezie a korespondence Bohuslava Martinů a Miloslava Bureše. Niterná interpretace byla dílem brněnských umělců Lubomíry Sonkové (recitace) a Leoše Černého (viola). Celkově napomohla k neokázalému ale důstojnému a působivému uctění památky úmrtí slavného poličského rodáka.

 

Komorn-koncert-Pse-domova-v-podn-Lubomry-Sonkove-a-Leoe-erneho2

 

Doprovodnou akcí přehlídky byla nová instalace loňské výstavy kreseb skladatele s názvem Martinů obrázky kreslící, realizovaná Městským muzeem a galerií Polička. V průběhu měsíce srpna si mohli návštěvníci prohlédnout její stěžejní - ale ne úplnou část. Výstava byla totiž doplněna o zcela nový oddíl, věnující se okolnostem převozu ostatků skladatele ze Švýcarska do Československa. A protože Polička je na odkaz svého rodáka patřičně hrdá, byla místa spojená se skladatelem smutečně vyzdobena: městský úřad, kulturní Tylův dům a budova Centra B. Martinů byly vyzdobeny praporem připomínajícím dvouleté výročí skladatele, v den úmrtí byl na budově Centra B. Martinů navíc vztyčen i prapor smuteční. Květinovými věnci byly kromě rodinného hrobu dozdobeny také prostor u vstupu do kostela sv. Jakuba a původní rodinný náhrobek, umístěný nyní v atriu Centra B. Martinů.

 

Prapory-na-CBM

 

Polika-Kostel-sv-Michaela

 

Kvty-na-hrob-Bohuslava-Martin

 

pvodn-nhrobek-hrobu-rodiny-Martin

 

Martin1

 

Foto: Petr Klein, Naděžda Šauerová a archiv Centra B. Martinů 

Monika Holá

Působí na Hudební fakultě JAMU, na níž přednáší zejména dějiny vokální hudby a dějiny opery. Osm let pracovala jako dramaturg Janáčkovy opery v Brně, působila též jako redaktorka časopisu Opus musicum. V oblasti janáčkovské problematiky se profilovala jako spoluautorka knihy Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně (2004), na svém kontě má rovněž monografii janáčkovského režiséra Ota Zítek v dokumentech a vzpomínkách (2011). V současnosti působí též jako muzikolog v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Vedle řady popularizačních článků byla kurátorkou čtyř výstav o skladateli a v roce 2018 vydala publikaci Kresby Bohuslava Martinů: Martinů obrázky kreslící.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.