„Byla usměvavá, vyrovnaná, byla i přísná, ale vždy s pochopením pro děti a mladé lidi, jichž bylo kolem stále plno.“

„Byla sama výrazným dramaturgem, sbormistrem a pedagogem, dokázala tyto tři profese skloubit a povýšit svou pracovitostí, lidskostí a empatií.“

„V dramaturgii dětského rozhlasového sboru se Blanka Kulínská orientovala zejména na soudobou českou hudbu a úpravy lidových písní, ale také na produkci minulých staletí.“

Dětský pěvecký sbor Českého a předtím Československého rozhlasu a vedle toho Bambini di Praga. To jsou vokální tělesa, ke kterým neoddělitelně patří jméno legendární sbormistryně Blanky Kulínské. Ovlivňovala a vedla je po šest desetiletí. Letos na začátku léta se její život uzavřel. Na umělkyni a pedagožku, díky které si zamilovaly hudbu tisíce dětí a mladých lidí, vzpomíná někdejší rozhlasová redaktorka, hudební publicistka Stanislava Střelcová.

V jednom z rozhovorů se Blanka Kulínská vyznala, co pro ni jako sbormistryni bylo vždy nejdůležitější: „…Objevovat nové talentované zpěváky. Děvčata a chlapce, kteří by našli ve sborovém zpívání zálibu, kteří by pochopili, že zpěv je něco zcela výjimečného, že je to dar shůry, kterým se nemůže pyšnit každý.“

Naše rozloučení nastalo v příjemném prostředí kliniky na Hanspaulce; navštívilo ji v ten poslední den mnoho přátel. Byla jsem u ní společně s bývalými členkami Bambini di Praga a jejich dvěma malými dětmi. Blanka Kulínská se zavřenýma očima oddychovala pravidelně, ale nevítala se s námi, jak bylo jejím zvykem. Každá z nás ji pozdravila a zůstala u ní chvíli stát. Vzpomínaly jsme všechny na krásné chvilky, které jsme s ní strávily, a děvčata jí tiše zazpívala oblíbenou sborovou písničku…

Byl to výjimečný člověk, to jsem si uvědomovala vždy, kdy jsem ji potkala. Poprvé to bylo v roce 1992, kdy ji vedoucí redakce požádala, aby se ujala rozhlasového dětského sboru. Přijala ten úkol opravdu s radostí, rozhlas jí byl od dětství blízký. Náš rozhlasový kolektiv se tehdy skládal z redaktorů, dramaturgů, režisérů a organizačních pracovníků, kteří se starali o hudební problematiku, určenou dětem a mládeži. Zahrnovalo to i natáčení hudebních snímků včetně dětského sboru. Setkávali jsme se ve Škole sborového zpěvu v Karlíně a často také při natáčení nebo při koncertech v karlínských studiích, vždyť rozhlasová budova byla nedaleko.

Blanka Kulínská patřila ke generaci rozhlasových profesionálů, vždy perfektně připravená. Byla usměvavá, vyrovnaná, byla i přísná, ale vždy s pochopením pro děti a mladé lidi, jichž bylo kolem stále plno. K práci sbormistra náleží dramaturgie; zpočátku přicházela za námi do redakce, aby si prošla archiv starších nahrávek. Znala je dobře, vždyť byla při tom jako dítě a později jako asistentka a některé sbory vedla samostatně. Přesto velmi přemýšlela, jakou cestu zvolí pro nový dětský rozhlasový sbor. Rozhlasová činnost je specifická, i ta se musí učit – každý drobný kaz by byl na nahrávce slyšet; snímky musely mít tu nejvyšší kvalitu.

V dramaturgii dětského rozhlasového sboru se Blanka Kulínská orientovala zejména na soudobou českou hudbu a úpravy lidových písní, ale také na produkci minulých staletí. Obnovovala kvalitní starší tvorbu (Čeněk, Foerster, Kabeláč, Křička, Škvor), ale oslovovala i tehdy žijící soudobé autory. Zacíleno bylo na nové skladby Ilji Hurníka, vznikaly nahrávky skladeb Jana Hanuše, Petra Ebena, Otmara Máchy, Vladimíra Sommera, Ivany Loudové, Otomara Kvěcha, Pavla Jurkoviče… a také Lukáše Matouška, Jana Vičara, Zdeňka Šestáka, Jiřího Temla, Olgy Ježkové nebo třeba Radúzy. Natáčel se i klasický repertoár – Adam Michna z Otradovic, Pavel Vranický, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Bohuslav Martinů. Spektrum nahrávek bylo rozsáhlé, oblíbené byly zahraniční a české lidové písničky a koledy, spirituály, písničky Voskovce a Wericha i Suchého a Šlitra. Veškeré bohatství repertoáru je uchováno v rozhlasové fonotéce. Blanka Kulínská věděla, že specifikem rozhlasového sboru zůstávají jeho mimořádné dispozice pro nahrávání snímků ve studiích Českého rozhlasu. Podotýkala: „…Moje profese není čistě hudební, je to i činnost pedagogická. Sborový zpěv neznamená jenom hezky zpívat, správně tvořit tón, čistě intonovat, správně dýchat, srozumitelně vyslovovat. Jedna z předností je také soustředěná činnost s určitým výsledkem, společná zodpovědnost za to, co dítě dělá.“

Jednou z významných kapitol činnosti Blanky Kulínské byly live koncerty na Vltavě ze Studia 1 Českého rozhlasu na Vinohradech, zachovány jsou i ty první na analogových pásech z konce devadesátých let. Zážitků bylo hodně a nejen hudebních, jedním z mnoha byla návštěva spisovatelky Zdeny Škvorecké Salivarové, její velké kamarádky z poválečných sborových let. Na koncertech vystupovala i přípravná oddělení, Musica per Bambini a s ještě náročnějším repertoárem rovněž Bambini di Praga se sbormistrem Bohumilem Kulínským mladším; oporu měla Blanka Kulínská v klavíristech, například v Ludmile Čermákové. Rozhlasový dětský sbor patřil do velké rodiny sborů, které se představovaly na slavnostních koncertech ve Smetanově síni Obecního domu.

Ani se nedá postihnout, jaké všechny aktivity Blanka Kulínská pro mladé sboristy vykonávala, a je pravda, že dokázala zapojit řadu vynikajících spolupracovníků, kteří od ní rádi přebírali zkušenosti. Pro veřejnost se často konala vystoupení v Národním muzeu v Praze, velkou sílu měly charitativní koncerty včetně nezapomenutelné hatikvy na koncertě pro připomínku nacistického holokaustu. Členové dětského sboru se mimo jiné účastnili projektu Martinů Revisited společně s dalšími žáky a studenty pražských škol – ve Špalíčku Bohuslava Martinů se záznamem a dokumentem v České televizi. K výročí sboru se konal i populární Tobogan v Divadle U hasičů, přínosná byla vystoupení sboru v komorním prostředí modlitebny Českobratrské církve evangelické v Korunní ulici v Praze…

Dr. Blanka Kulínská často vzpomínala na podzim roku 1945, kdy byla v deseti letech přijata do rozhlasového dětského sboru, který tehdy zahájil novou éru pod vedením prof. Bohumila Kulínského. Ovlivnilo to její lásku ke zpěvu a její další vysokoškolské studium. Kdysi v jednom rozhlasovém pořadu řekla: „…Považuji za veliké štěstí, že rodiče napadlo dát mě do sboru. Dítě se v takovém uměleckém prostředí chová jako dospělý a jako na dospělého jsou na něj kladeny i požadavky. Hudba je přece jenom jedna, ať zpívá dítě, nebo dospělý, ať jde o dětský sbor, nebo o dospělé hudebníky…“

V rozhlase s hlavním sbormistrem prof. Kulínským později už jako manželé vytvořili přední evropský dětský sbor, pro který psali mimo jiné naši nejvýraznější skladatelé šedesátých let minulého století. Zasloužili se u nás také o československou premiéru Brittenovy A Ceremony of Carols, Chvály koled, tehdy pod názvem Slavnost vánoční. Od sedmdesátých let, kdy byli nuceni odejít z rozhlasu, pak vedla společně s manželem a poté se synem Bohumilem Kulínským Bambini di Praga, s nimiž na vysoké interpretační úrovni prezentovali sborové umění na Pražském jaru, v Tokiu i v New Yorku.

V rozhlasovém dětském sboru a v Bambini di Praga působilo mnoho pozdějších profesionálních hudebníků, představitelů dalších uměleckých oborů i politiků; dosud žije pojem „kulínčata“ a „bambíňata“. K těm, kdo se k Blance Kulínské vždy hlásili, patří harfistka Jana Boušková, herečka Marta Vančurová, zpěváci Jana Koubková, Jiří Korn a David Koller, skladatel Petr Malásek a mnohé další osobnosti.

Legendární sbormistryně, oceněná Českou hudební radou a Unií českých pěveckých sborů, zesnula ve středu 29. června ve věku 87 let. Svůj život Blanka Kulínská dobrovolně a se ctí spojila s Českým a Československým rozhlasem a také s pěveckým sborem Bambini di Praga. Natočila desítky rozhlasových snímků a rovněž nahrávek na kompaktních discích, měla na svém kontě stovky koncertů a vystoupení po celém světě. Byla sama výrazným dramaturgem, sbormistrem a pedagogem, dokázala tyto tři profese skloubit a povýšit svou pracovitostí, lidskostí a empatií. Noblesní žena prožila v tomto směru krásný život, i když byl mnohdy pohnutý a smutný. Tisíce dětí a mladých lidí si však kvůli ní zamilovaly hudbu. Měla dar shůry, který v zájmu hudebního umění rozvinula svým smyslem pro dětskou osobitost a celoživotní schopností podporovat talent.

Stanislava Střelcová

————–

O Blance Kulínské jsme psali i ZDE.

Foto: Wikipedia, Zdeněk Chrapek, Petr Veber, Facebook – David Tichý