„Objev záznamu zvuku byl revolucí srovnatelnou s objevem knihtisku.“

„Záznamů Beethovenovy Deváté jsem napočítal před časem více než pět set.“

„Pro uživatele velká výhoda, pro autory, interprety a producenty velký problém.“

„Nebezpečí ztráty jakékoliv hierarchie nebo smyslu pro skutečné hodnoty.“

„Přesné řešení, stejně jako dosah rozvoje technologií, zatím zcela neznáme.“

Záznam zvuku, obrazu a jakéhokoliv hudebního díla je pro nás takovou samozřejmostí, s jakou jsme si už zvykli na všechny další vymoženosti takzvaného moderního (nebo už postmoderního?) světa.

Naše euroatlantická civilizace je poháněna myšlenkou pokroku a neustále rychlejší aplikace všech vědeckých objevů do praxe. Jezdíme rychlými a stále technicky vybavenějšími auty po dálnicích, létáme mezi kontinenty, dokázali jsme přistát na Měsíci. Komunikujeme chytrými mobilními telefony a chatujeme po sítích. Objev záznamu zvuku byl rovněž jednou z technologických revolucí, srovnatelnou s objevem knihtisku v roce 1450. Zprvu jen užitečná technická pomůcka určená původně pro záznam slova se od Edisonova fonografu z roku 1877 vyvinula postupně ve fungující odvětví hudebního průmyslu s miliardovými obraty a budoucnost tohoto komplexu se zdála být téměř sto let zcela růžová.

První mráčky se začaly objevovat až v polovině devadesátých let dvacátého století, jejich příčinou byl paradoxně opět další stupeň technického vývoje – digitalizace, internet a streaming jako převažující forma distribuce stále kvalitnějšího záznamu hudebních nahrávek. Hudba, kdysi nesnadno dostupná a v řadě případů vzácná, tak prodělala další distribuční skok. Ten první souvisel s šířením tištěného notového záznamu a přinesl boom nakladatelským domům (ale i rozvoj amatérského domácího muzicírování), ten druhý znamenal díky zvukovému záznamu prosperitu vydavatelských a gramofonových firem (a vytvořil skupinu diskofilů čekajících s napětím na některé nové nahrávky). Třetí zlom prožíváme v současnosti. Je to přechod k digitální distribuci po síti (downloading a především streaming) a zmenšení významu jakýchkoliv fyzických nosičů a velkoobjemové a velkokapacitní on-line zásobárny (nejen) hudby.

Díky dlouhodobému rozvoji hudebního průmyslu a neustálému zvětšování objemu existujících nahrávek tvoří hudba takřka fyzicky nezvladatelnou množinu děl. Stačí otevřít si YouTube a zkusit, kolik je zde nahrávek nebo záznamů například Symfonie č. 9 Ludwiga van Beethovena. Napočítal jsem jich před časem více než 500 a to od té doby určitě ještě řada dalších přibyla. Jako zatím jeden z posledních stupňů distribuce hudby po downloadingu přišla „hudební služba“ ve formě předplaceného streamingu, což znamená malý měsíční poplatek a přístup k milionům nahrávek, například na Spotify (2008), Deezer, Google All Access nebo na dalších „velkoskladech“ hudby.

Pro uživatele velká výhoda, pro autory, interprety a producenty velký problém, autorsko-právní a zejména ekonomický. To platí především v oblasti tzv. klasické hudby, která nemůže počítat s metodami populární hudby, jako je 360 stupňový deal nebo umístění nové produkce zdarma na netu a kompenzace všech nákladů formou celosvětového turné. A jsou zde i další obtížné problémy spojené s touto globální zásobárnou levné hudby a s konceptem naprosté dostupnosti jakéhokoliv repertoáru v jakékoliv verzi a v jakémkoliv podání. Automatický a pohodlný přístup k jakémukoliv repertoáru, distribuce naprosto špičkových světových interpretů, těles, sólistů, ale i distribuce naprosto amatérské a laické tvorby. Nebezpečí pozvolné ztráty jakékoliv hierarchie nebo smyslu pro skutečné hodnoty či schopnosti rozeznat hodnoty, jak je chápala evropská estetika a filozofie v průběhu své historie. Všudypřítomná konfrontace se špičkovými nahrávkami špičkových tvůrců, sólistů, interpretů a těles představuje pro posluchače úžasný uživatelský servis, je i možností komparace a konfrontace pro všechny další participanty hudebního života, ale pro některé domácí, místní nebo regionální umělce konfrontace s něčím, čemu lze jen obtížně v daných podmínkách konkurovat, představuje neřešitelný problém.

Globální distribuce a globální distribucí podporované globální superstars mohou působit nejen jako možnost participace na globálním hudebním provozu, ale i jako nerovná konkurence a někdy i jakási tržně převažující síla vůči provozu „lokálnímu“. O to více budeme muset v souvislosti s možnostmi, přednostmi i negativy globální digitální distribuce hledat zejména v oblasti klasické hudby a jejího provozu nové možnosti, jak uchovat a spíše exportovat nesporné tvůrčí a interpretační hodnoty české hudby, objevovat a pěstovat smysl pro sociální funkci provozování hudby a rozvíjení místních tradic, které byly vždy v plodném kontaktu s okolním evropským děním. To vše v rámci stále se zrychlujících technologických možností a měnícího se světa.

Zvukový záznam přinesl řadu možností, které nikdo z účastníků procesu tvorby, (produkce), reprodukce (interpretace) a recepce na počátku devatenáctého století neměl a o kterých netušil. Zároveň možnosti distribuce v digitální éře přinesly vedle pozitiv i výzvy a rizika, která si doba před vznikem zvukového a zvukově obrazového záznamu neuměla představit. V současnosti je spíše registrujeme a objevujeme, jejich přesné řešení, tak jako dosah celkového rozvoje technologií, zatím zcela neznáme, ale v každém případě budou představovat náročný úkol pro nás všechny, kteří se pohybujeme v oblasti klasické hudby.