„Na pódiích uvedl víc než 4000 koncertů.“

„Znal jsem ho natolik, abych mohl oddělit důležité od podružného, zásadní od ilustrativního a živoucí od odumřelého.“

„Po sedm desetiletí se vydával den co den za tajemstvím notového zápisu.“

„Nikdy jsem nezaslechl povzdech, že musí cvičit, učit se nový repertoár či cestovat.“

„Měl v sobě vznešenost.“

Dne 8. srpna si připomínáme 89. výročí narození houslisty Josefa Suka. V červnu vydalo Nakladatelství AMU knihu, které jsem dal název „Josef Suk – pokus o portrét“.

Nechtěl jsem vytvořit monografii, nýbrž sondu do světa a myšlení hudebního interpreta, který patřil k nejvýraznějším a nejvýznamnějším houslistům druhé poloviny 20. století a byl jedinečným propagátorem hudby našich klasiků, ale také svých vrstevníků. Na pódiích uvedl víc než 4000 koncertů, desítky premiér koncertantních a komorních skladeb, jeho repertoár obsahoval mnoho stylových i žánrových obměn, devizou jeho hry byla jedinečná tónová kultivovanost, technická dokonalost a zcela originální múzičnost. V ní se zobrazovala nejen rodová příslušnost a inspirativní vklad jeho učitelů, ale v první řadě jeho citovost a vysoká hudební inteligence. Za svoji éru natočil více jako 100 zvukových a obrazových nosičů.

Až při psaní této knihy jsem poznal a pochopil, co znamená naplnění slova houslista. Nakonec jsem začal vytvářet sondu do života jednoho z našich největších umělců hrajících na tento nástroj, kterého jsem poznal natolik, abych mohl oddělit důležité od podružného, zásadní od ilustrativního a živoucí od odumřelého. Nikdy předtím jsem nepoznal houslistu, který by tak vášnivě a usilovně hledal odpověď na tajemství houslí. V dílnách mistrů houslařů, u nás či v zahraničí, strávil mnoho hodin, rukama mu prošly stovky nástrojů. Nepoznal housle, na něž hráli Fritz Kreisler či Jascha Heifetz, kteří mu svým mistrovstvím učarovali, nepoznal ani nástroj, na nějž hrával v Českém kvartetu jeho slavný dědeček, skladatel Josef Suk.

Sám přijímal tyto vjemy jako závazek ke jménům svých předků, ale také své hráčské vytříbenosti. Nikdy nežil pohodlně a byl ochoten obětavě odpracovat při koncertní přípravě tisícovky hodin. Z jeho úst jsem nikdy nezaslechl povzdech, že musí cvičit, učit se nový repertoár či cestovat na koncerty. Všechno přijímal s obdivuhodnou vytrvalostí, rozvahou a klidnou myslí. Měl v sobě vznešenost, která vrostla i do jeho hudebního myšlení a uměleckého projevu.

V životě jsem nepoznal hudebníka, který by si uchoval po celou kariéru – a ta jeho trvala šest desetiletí – tak mimořádnou interpretační náročnost, všestrannost, lásku k hudbě a obdiv k těm, kteří mu k ní ukázali cestu a naučili jí rozumět. Jemu nakonec porozuměl celý hudební svět.

„Snes tyto tři údery a žádný víc.“ Těmito slovy pasovali ve středověku na rytíře. Josefa Suka pasovala víra, práce a hudební opravdovost. Šel svojí cestou a neztrácel na ní směr ani tempo. Po sedm desetiletí se vydával den co den za tajemstvím notového zápisu. Práce to byla klopotná a těžká. Posluchači na celém světě však vycítili, že také poctivá, pravdivá a lidská. Poznali člověka, který se hudbě odevzdal bezezbytku a bezezbytku naplnil i své umělecké poslání. Nebyla to jen mistrovská hra na housle, podložená rodovou tradicí, byla to oběť bez litování sebe samého.
 

Dedikace pro Josefa Suka

Opravdovost umění se měří stavy beztíže

a velikostí chvil v nichž nevrací nás dolů

Bez barevných šátků a pestrodivých eskapád

jen přímá úměra rozumu a citu

Opravdovost umělce se měří sny

a realitou skutků, co nepodlehly

marnosti času a marnivé všednosti

(V Plzni 6. 8. 2018)